8 C 301/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 048 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 048 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 524 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 524 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 889 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum a návrhem podaným dne datum spojeným ke společnému projednání domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jako pohledávky z titulu nezaplaceného jízdného, neboť žalovaný ve dnech datum a datum cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného (označeného) jízdního dokladu a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně k zaplacení dlužné částky ničeho nezaplatil. V žalobě jsou vylíčeny všechny rozhodné skutečnosti. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný cestoval dne datum autobusovou linkou číslo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se na výzvu kontrolora ve stanici anonymizováno v 8:42 hodin prokázal neoznačeným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole byl sepsán záznam, který žalovaný odmítl podepsat, totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Výše jízdného činila 24 Kč a výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena na částku 1 500 Kč. Žalovaný dále cestoval dne datum tramvajovou linkou číslo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se na výzvu kontrolora ve stanici anonymizováno v 18:11 hodin neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole byl sepsán záznam, který žalovaný odmítl podepsat, totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Výše jízdného činila 24 Kč a výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena na částku 1 500 Kč. Dle čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek žalobkyně je cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky dopisem žalobkyně ze dne datum a ze dne datum, žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, upravuje tento zákon mimo jiné podmínky pro provozování železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových drah, podmínky pro provozování drážní dopravy na těchto dráhách, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Podle § 37 odst. 4 zákona o drahách je pověřená osoba mimo jiné oprávněna dle písm. a) vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, a dle písm. d) uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle odstavce 5 písm. b) je cestující povinen se prokázat na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice a přirážku k jízdnému. Podle odstavce 6 stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle odst. 3 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Tím, že žalovaný využil služeb městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. o. z. Žalovaný se na výzvu pověřené osoby opakovaně neprokázal platným jízdním dokladem, a byl proto povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve smyslu § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a odst. 2 písm. c) zák. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve výši, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovanému uložena při přepravní kontrole pověřenou osobou povinnost zaplatit přirážku, jelikož splatnost nároku nastala téhož dne, kdy byla povinnost k jeho zaplacení uložena. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 889 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč (2 x 400 Kč) a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Soud přiznal žalobkyni pouze takovou náhradu nákladů řízení, která by jí náležela, kdyby zahrnula oba své nároky původně uplatněné u soudu dvěma samostatnými žalobami do jediného návrhu, neboť tím, že žalobkyně podala proti žalovanému pouze v rozmezí necelého měsíce dva návrhy s obdobným skutkovým i právním základem, jednala nehospodárně a náklady řízení převyšující přiznanou částku nejsou náklady vynaloženými účelně. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.