8 C 355/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 961 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 508,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 508,50 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 5 452,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 452,50 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 8. 9. 2020 ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 30. 10. 2019, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč a žalovaný se je zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně však ve výši 300 Kč. Aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti byly uvedeny v měsíčním výpisu z úvěru, který žalobkyně žalovanému zasílala. Žalovaný se dále zavázal žalobkyni uhradit poplatek za čerpání úvěru pokrývající náklady žalobkyně na zpracování, vyhodnocení, přijetí a schválení žádosti o čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. celkem poplatek 1 600 Kč, a úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane dluh splatným podle čl. 6 smlouvy, byl žalovaný povinen platit žalobkyni z peněžních prostředků úrok ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně, přičemž od dubna 2020 účtuje žalobkyně ve smyslu zákona č. 186/2020 Sb. žalovanému úrok pouze ve výši 8 % ročně. Celková výše úroku naúčtovaného žalovanému činila 5 918 Kč sestávající z úroků vyúčtovaných za jednotlivé měsíce ve výši 1 565 Kč, 1 768 Kč, 2 298 Kč, 97 Kč, 87 Kč a 85 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu si strany sjednaly za každý započatý kalendářní měsíc prodlení smluvní pokutu ve výši 121 Kč, celkem požaduje žalobkyně na žalovaném smluvní pokutu ve výši 363 Kč. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky zejména nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, údajů poskytnutých žalovaným po ověření z předložených dokladů. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky včas a řádně nevrátil, a proto pohledávku za ním žalobkyně zesplatnila a vyzvala žalovaného upomínkou k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně eviduje ke dni podání žaloby ze strany žalovaného částečnou úhradu ze dne 27. 12. 2019 ve výši 1 920 Kč a ze dne 14. 4. 2020 ve výši 1 000 Kč, které byly použity na úhradu dluhu žalovaného nejprve na smluvní pokuty, pak na úroky z prodlení, poté na náklady spojené s uplatněním pohledávky, dále na úroky z úvěru, poplatky za čerpání úvěru a nakonec na jistinu úvěru. Žalovaný dlužil žalobkyni po započtení provedených plateb jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 600 Kč a úrok ve výši 3 361 Kč. Žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 1. 4. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného marně upomínala o zaplacení dluhu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 10. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu až 50 000 Kč, úvěrový limit představoval celkovou maximální povolenou částku čerpání. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat prostřednictvím elektronických prostředků, a to SMS zprávou nebo na základě formuláře pro čerpání úvěru v rámci uživatelského účtu, který žalobkyně pro žalovaného vedla. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet ve splátkách v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částkou ve výši 300 Kč. [příjmení] dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce byla tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Aktuální výše dluhu, výše minimální splátky úvěru a datum splatnosti byly uvedeny na výpisu k úvěru. Žalovaný byl za čerpání peněžních prostředků povinen zaplatit poplatek ve výši odpovídající 20 % z čerpané jistiny úvěru a dále úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, nárok na smluvní pokutu přitom vzniká pouze po dobu prvních 3 kalendářních měsíců prodlení žalované. Poplatek za poskytnutí úvěru, úrok a smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce stávaly součástí jistiny. Úhrady žalovaného měly být použity na úhradu pohledávek žalobkyně v tomto pořadí: 1. smluvní pokuta, 2. úroky z prodlení, 3. náklady spojené s uplatněním pohledávky, 4. úroky z úvěru, 5. poplatky za čerpání úvěru a 6. jistina úvěru. V případě, že bude žalovaný v prodlení s placením dluhu po dobu delší než 2 měsíce, stane se její dluh automaticky splatným v plné výši, po zesplatnění bude úvěr úročen sazbou ve výši 15 % ročně. Žalovaný ve smlouvě označil číslo svého bankovního účtu [bankovní účet]. Žalovaný stvrdil písemné vyhotovení smlouvy svým podpisem dne 3. 11. 2019 (smlouva o revolvingovém úvěru). Žalovaný předložil žalobkyni při uzavírání smlouvy fotografii svého občanského průkazu (fotografie občanského průkazu žalovaného). Žalovaný dále žalobkyni poskytl svoji výplatní pásku za září 2019, kterou dokládal svůj měsíční čistý příjem 23 249 Kč, vyplaceno na účet mu bylo po zúčtování 25 658,10 Kč, zaměstnavatel poskytoval žalovanému ubytování, za což mu srážel ze mzdy 3 000 Kč měsíčně (výplatní páska). Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyšla z jeho čistého příjmu 23 600 Kč, měsíčních nákladů na bydlení 3 000 Kč, nákladů na obživu 3 000 Kč a dalších nákladů 6 000 Kč (formulář o majetkových poměrech žalovaného).

5. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím bankovního převodu na účet č. [bankovní účet] dne 18. 11. 2019 částku 5 000 Kč a dne 2. 12. 2019 částku 3 000 Kč (výpisy z účtu žalobkyně), za což mu žalobkyně naúčtovala celkem poplatek ve výši 1 600 Kč (výpis k revolvingovému úvěru z 10. 12. 2019). Ke dni 10. 12. 2019 činila dlužná částka žalovaného 9 600 Kč. Žalovaný v období od 10. 12. 2019 do 10. 1. 2020 úvěr nečerpal, zaplatil splátku 1 920 Kč (výpis k revolvingovému úvěru z 10. 1. 2020). Ke dni 10. 1. 2020 činila dlužná částka žalovaného 7 680 Kč Ani v dalším účetním období žalovaný úvěr nečerpal a nehradil ani splátky úvěru, žalobkyně mu naúčtovala úrok za minulé období ve výši 1 565 Kč a smluvní pokutu 121 Kč (výpis k revolvingovému úvěru z 10. 2. 2020). Ke dni 10. 2. 2020 činila dlužná částka žalovaného 9 366 Kč, žalovaný v tomto účetním období úvěr nečerpal, splátku žádnou neuhradil. Žalobkyně mu naúčtovala úrok za minulé období ve výši 1 786 Kč a smluvní pokutu 121 Kč (výpis k revolvingovému úvěru z 10. 3. 2020). Ke dni 10. 3. 2020 činila dlužná částka žalovaného 11 273 Kč, žalovaný zaplatil splátku 1 000 Kč, úvěr nečerpal. Žalobkyně mu vyúčtovala úrok za minulé období ve výši 2 298 Kč a smluvní pokutu 121 Kč (výpis k revolvingovému úvěru z 15. 4. 2020). Ke dni 10. 4. 2019 činila dlužná částka žalovaného 13 692 Kč, žalovaný zaplatil splátku 1 000 Kč, úvěr nečerpal. Žalobkyně mu vyúčtovala úrok za minulé období ve výši 97 Kč (výpis k revolvingovému úvěru z 12. 5. 2020). V dalším období žalovaný žádnou splátku neuhradil a žalobkyně mu vyúčtovala úrok za minulé období ve výši 87 Kč. Ke dni 10. 5. 2020 činila dlužná částka žalovaného 12 789 Kč (výpis k revolvingovému úvěru z 10. 6. 2020). V dalším období žalovaný žádnou splátku neuhradil a žalobkyně mu vyúčtovala úrok za minulé období ve výši 85 Kč. Ke dni 10. 6. 2020 činila dlužná částka žalovaného 12 876 Kč (výpis k revolvingovému úvěru z 10. 7. 2020).

6. Úvěr se stal splatným ke dni 31. 3. 2020 a žalovaný byla vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 15. 7. 2020 (upomínka) odeslanou mu dne 17. 7. 2020 (poštovní podací arch).

7. Obvyklá úroková sazba revolvingových úvěrů poskytnutých domácnostem v ČR dostupné na webových stránkách České národní banky www.cnb.cz pod záložkou„ Statistika“ -> ARAD – systém časových řad -> Výběr dat -> Statistická data -> Měnová a finanční statistika -> Měnová statistika -> B. Úrokové sazby MFI -> Nové obchody -> Úrokové sazby: Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR - nové obchody v říjnu 2019 činila u revolvingových úvěrů 12,48 % ročně (přehled úrokových sazeb revolvingových úvěrů).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. postupem ve shodě s § 1820 a násl. o. z. upravujícím uzavírání smluv distančním způsobem. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně poté, co prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 a násl. ZoSÚ, dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s jeho splácením, v důsledku čehož se úvěr stal ke dni 31. 3. 2020 splatným.

11. Žalobkyně a žalovaný si v uzavřené úvěrové smlouvě ujednali úrok ve výši 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně. Tuto výši je nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu (rozporu) s dobrými mravy. Již v poměru k právní úpravě účinné před 1. 1. 2014 vytýčil tato hlediska Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

12. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – viz např. 26 Cdo 1587/2015: V rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Pokud smluvený úrok víc než desetinásobně převyšuje průměrnou výši úroků, uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

13. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování revolvingových úvěrů domácnostem na spotřebu v době uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným, tj. v říjnu 2019, činila 8,35 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou.

14. Jestliže si žalobkyně a žalovaný ujednaly úrok více než 28x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ujednání o výši úroku odporuje dobrým mravům, a proto bylo neplatné (§ 580 o. z.). Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednaného a obvyklého úroku zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.).

15. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 576 o. z.). Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost žalované zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o. z., dle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smluv o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku.

16. Při určení výše obvyklého úroku soud vycházel z úrokových sazeb používaných bankami pro tuzemský trh spotřebitelských revolvingových úvěrů. Přihlédl přitom k okolnosti, že většina bank má sídlo v Praze, jejich úvěrová politika je do značné míry jednotná, jakož i k menší rozloze státu (shodně [obec], J. in [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník. Díl V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, k § 1813).

17. Z požadovaného smluvního úroku za měsíce únor a březen 2020 soud proto žalobkyni přiznal úrok v obvyklé výši, a to namísto vyúčtovaného úroku ve výši 240 % ročně pouze úrok ve výši 8,35 % ročně, tj. za leden 2020 namísto úroku ve výši 1 565 Kč pouze úrok ve výši 54,40 Kč (1 565*8, 35/240), za únor 2020 namísto úroku ve výši 1 786 Kč pouze úrok ve výši 62,10 Kč (1 786*8, 35/240) a za březen 2020 namísto úroku ve výši 2 298 Kč pouze úrok ve výši 80 Kč (2 298*8, 35/240). Za další období již soud přiznal žalobkyni úrok v požadované výši, jelikož po zesplatnění účtovala úrok ve výši 8 % ročně, který je nejenom souladný s dobrými mravy, ale i s pravidly zavedenými novelou § 122 ZoSÚ provedenou zákonem č. 186/2020 Sb., tj. za měsíc duben 2020 ve výši 97 Kč, za měsíc květen 2020 ve výši 87 Kč a za měsíc červen 2020 ve výši 85 Kč Celkem tedy žalobkyni náležel za dobu trvání úvěrového vztahu s žalovaným úrok ve výši 465,50 Kč namísto původně účtované částky 5 918 Kč, soud proto žalobu co do rozdílu mezi těmito částkami ve výši 5 452,20 Kč zamítl spolu s příslušenstvím z této částky (výrok II.).

18. Žalobkyně tak měla z úvěrové smlouvy nárok na uhrazení jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 600 Kč, úroku z úvěru ve výši 465,50 Kč a smluvní pokuty ve výši 363 Kč, celkem částky 10 428,50 Kč. Po započtení úhrad žalovaného ve výši celkem 2 920 Kč na smluvní pokuty, úrok z úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru a co do 491,50 Kč na jistinu žalovanému zbývá uhradit jistinu ve výši 7 508,50 Kč, a proto mu soud tuto částku uložil výrokem I. tohoto rozsudku k zaplacení. Příslušenství soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z. v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky od 1. 4. 2020 do zaplacení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to 57,9 % a žalovaný z 42,1 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 15,8 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč.

20. Poměrná část nákladů ve výši 15,8 % činí po zaokrouhlení částku 356 Kč.

21. Soud postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 14b AT, jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu – žalobkyně uplatňuje opakovaně nárok na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobné věci, jednotlivé žalobkyní vymáhané nároky se přitom liší pouze údaji týkajícími se žalovaných, identifikací smlouvy a vymáhanými částkami.

22. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.