8 C 37/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hanzlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 494,15 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 494,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené dlužné částky z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná částka přitom představovala část neuhrazené smluvní pokuty. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 69 000 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek pak došlo k okamžitému zesplatnění úvěru, kdy celková dlužná částka činila 57 119,71 Kč a představovala tzv. novou jistinu úvěru, zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou zesplatněné pohledávky vznikl žalobkyni v souladu se smluvními ujednáními nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Současně bylo ujednáno, že souhrn veškerých smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu poskytnutého úvěru a max. může činit částku 200 000 Kč. Žalobkyně již uplatnila nárok na úhradu dlužné částky vzniklé z titulu této úvěrové smlouvy, a to u Obvodního soudu pro Prahu 2, v rámci tohoto řízení uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč a 17 007,85 Kč, smluvní pokuta ve výši 17 007,85 Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 57 119,71 Kč od počátku prodlení do [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo žalobkyni co do požadavku na smluvní pokutu v plném rozsahu vyhověno. Jelikož však prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po [datum], vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty i za následující období. Touto žalobou tak žalobkyně nárokovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za dobu od [datum] do [datum], a to v celkové výši 16 494,15 Kč. Současně požadovala přiznat i zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení.

2. Ve věci byl vydán dne [datum] elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor, čímž došlo ze zákona ke zrušení tohoto rozhodnutí. V rámci odůvodnění odporu žalovaný uvedl, že odmítá uhradit žalovanou částku, neboť má za to, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostatečně posoudila jeho úvěruschopnost. Vzhledem k této okolnosti má žalovaný za to, že předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena neplatně. Dále rovněž namítl, že smlouva je neplatná i pro zjevný rozpor s dobrými mravy, a to zejm. pro neposuzování úvěruschopnosti, přemrštěný smluvní úrok a kumulaci hned několika smluvních pokut. Současně s tím žalovaný poukázal na relevantní judikaturu vrcholných soudů. Žalovaný taktéž odmítl uhradit náklady žalobkyně z toho důvodu, že mu před podáním žaloby nebyla zaslána předžalobní výzva.

3. Soud následně vyzval žalobkyni k doplnění rozhodných skutečností a důkazů ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným soudu dne [datum]. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že ohledně této žalobkyně vycházela z údajů sdělených přímo žalovaným, a to pokud jde o jeho příjmy i výdaje, dále provedla kontrolu platnosti občanského průkazu žalovaného, lustraci žalovaného i jeho zaměstnavatele v ISIR, lustraci žalovaného v registru NRKI, v registru [příjmení] a kontrolu, že žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Příjem žalovaného ověřila na základě výplatních pásek a pracovní smlouvy, z výpisů z bankovního účtu žalobkyně zjistila, že tento účet patří žalovanému. Pokud jde o výdaje, k těmto žalobkyně uvedla, že k jejich paušálnímu určení by měly zcela dostačovat údaje o životním a existenčním minimu, stanovené zákonem, další výdaje měl sdělit žalovaný, pokud tak neučinil, případně je zkreslil či zatajil, dopustil se nepoctivého jednání, případně i porušení trestněprávních předpisů. Žalobkyně dále odkazovala na to, že žalovaný svým podpisem stvrdil, že žalobkyni poskytl pravdivé a úplné informace o jeho majetkových poměrech. Na základě zjištěných informací pak žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen úvěr ve sjednané výši splatit.

4. S ohledem na to, že soud tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně ohledně prověření výdajové stránky žalovaného považoval za nedostatečné, na jednání konaném dne [datum] žalobkyni opětovně vyzval k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání.

5. Žalobkyně v reakci na tuto výzvu v podání ze dne [datum] nad rámec již dříve uvedeného nedoplnila žádné nové skutečnosti, ani nenavrhla další důkazy.

6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 69 000 Kč, jež se žalovaný spolu s úrokem zavázal žalobkyni splatit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. V této smlouvě bylo mj. ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její částí o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru, přičemž ke dni zesplatnění se úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí tzv. nové jistiny úvěru. [příjmení] jistinu úvěru je pak žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění. Současně bylo v této smlouvě ujednáno, že žalobkyně má v případě prodlení s úhradou nové jistiny (tj. částky, která odpovídá dlužné částce v případě zesplatnění celého úvěru) nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení s tím, že souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu celkové výše poskytnutého úvěr a max. může činit 200 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum]). V důsledku prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek došlo v souladu se smluvními ujednáními k okamžitému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni [datum] O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] a současně byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky, která činila 69 166 Kč (prokázáno oznámením ze dne [datum]). Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení dlužné částky z titulu nesplaceného úvěru u Obvodního soudu pro Prahu 2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo žalobě v uplatněném rozsahu vyhověno, nárok byl žalobkyni přiznán na základě zmeškání prvního jednání ve věci žalovaným. Tímto rozhodnutím byl žalobkyni přiznán mj. uplatněný nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč a 17 007,85 Kč (tato částka představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od [datum] do [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s úhradou nové jistiny i po [datum], vyzvala žalobkyně dopisem ze dne [datum] žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za dobu od [datum] do [datum] ve výši 16 494,15 Kč (prokázáno citovanými rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2, předžalobní upomínkou ze dne [datum] a podacím archem z téhož dne).

7. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně před uzavřením shora uvedené smlouvy získala od žalovaného následující informace o jeho osobních a majetkových poměrech. Žalovaný byl od [datum] zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pracovní smlouvu měl uzavřenou na dobu neurčitou a nenacházel se v té době ve výpovědní lhůtě. Jeho pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání činily 45 000 Kč, resp. 41 216 Kč. Žalovaný byl ženatý, s manželkou však nežil ve společné domácnosti, bydlel u rodičů a staral se o 2 děti. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného činily celkem 25 277 Kč a sestávaly z životního minima ve výši 3 410 Kč, výdajů na 2 děti ve výši 3 500 Kč, splátek úvěrů, zápůjček apod. ve výši 15 500 Kč, splátek žalobkyni ve výši 1 367 Kč, nákladů na bydlení ve výši 1 300 Kč a ostatních výdajů ve výši 200 Kč (prokázáno hodnocením klienta ze dne [datum]). Z dodatku [číslo] ze dne [datum] k pracovní smlouvě ze dne [datum] žalobkyně zjistila, že žalovaný byl u výše uvedené společnosti zaměstnán od [datum], pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, mzda byla ujednána ve výši 17 000 Kč hrubého měsíčně, vedle mzdy mohly být žalovanému vypláceny měsíční odměny ve vazbě na hospodářský výsledek a na úroveň pracovního výkonu žalovaného (prokázáno dodatkem [číslo] ze dne [datum] k pracovní smlouvě ze dne [datum]). Z výplatních pásek za měsíce červen a červenec 2017 a potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] žalobkyně zjistila, že čistá mzda žalovaného za měsíc červen 2017 činila částku 59 724 Kč a za měsíc červenec 2017 částku 22 709 Kč, v tomto měsíci se však žalovaný nacházel v dočasné pracovní neschopnosti (prokázáno výplatním lístkem za měsíc červen 2017, výplatním lístkem za měsíc červenec 2017 a potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum]). Z výpisu z účtu [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] žalobkyně zjistila, že na účet žalovaného byla připsána dne [datum] částka ve výši 59 724 Kč a dne [datum] částka ve výši 22 709 [právnická osoba], spol. s.r.o., přičemž se jedná o jediné pohyby na tomto účtu za uvedené období (prokázáno výpisem z účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba] za období od [datum] do [datum]). Žalovaný dále svým podpisem na dokumentu nazvaném prohlášení klientů ze dne [datum] mj. stvrdil, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána žádná žaloba, není proti němu vydán žádný exekuční titul na peněžité plnění nebo vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku nebo proti jeho osobě nebyl podán insolvenční návrh a také, že všechny údaje a informace, které žalovaný žalobkyni v souvislosti s touto smlouvou poskytl, jsou pravdivé a úplné (prokázáno prohlášením klientů ze dne [datum]). Podpisem předsmluvního formuláře ze dne [datum] žalovaný dále mj. stvrdil, že žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy provedla posouzení jeho úvěruschopnosti na základě informací poskytnutých přímo žalovaným a zároveň, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení tak, že je schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci (prokázáno předsmluvním formulářem ze dne [datum]). Z výpisu z registru [příjmení] žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ke dni [datum] žádný závazek po splatnosti (prokázáno výpisem z registru [příjmení] ze dne [datum]). Z výpisu z registru NRKI žalobkyně zjistila, že u žalovaného bylo shledáno vyšší riziko pro poskytnutí úvěru (prokázáno výpisem z registru NRKI ze dne [datum]). Žalobkyně rovněž zkontrolovala platnost občanského průkazu žalovaného (prokázáno kopií občanského průkazu žalovaného [číslo]).

8. Z usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 9. 2023, č. j. [číslo jednací], soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé.

9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

21. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 22. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

23. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

24. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací a dokladů poskytnutých žalovaným a rovněž náhledem do relevantních databází. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že žalobkyně své povinnosti řádně nedostála, neboť žádným způsobem neprověřila tvrzené výdaje žalovaného.

25. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. [číslo jednací]). Již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [číslo jednací]). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

26. Dle shora citované judikatury není možno vycházet pouze z neověřených údajů sdělených spotřebitelem. Žalobkyně tvrdila, že nebylo v jejích silách výdaje žalovaného objektivně prověřit, navíc polemizovala nad tím, zda ono prověřování má vůbec smysl, když si žalovaný může obstarat nepravé či zkreslující dokumenty. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně nevynaložila žádné úsilí pro to, aby se výdaje žalovaného alespoň pokusila ověřit, např. vyžádáním výpisů z účtů, na kterém by byly vidět měsíční obraty žalovaného nebo např. čestným prohlášením rodičů žalovaného o tom, že žalovaný u nich bydlí a jakou částkou přispívá na náklady na bydlení. Pokud jde o polemiku nad tím, zda prověřování žalovaným tvrzených informací má smysl, tak k tomu soud uvádí, že tuto činnost považuje za smysluplnou, neboť v případě, že by žalovaný žalobkyni předložil nepravé či zkreslené dokumenty, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že je úvěruschopný, následky by nesl právě on, nikoli žalobkyně, která by své povinnosti dané zákonem dostála a smlouvu by tak bylo nutno považovat za platně uzavřenou.

27. Prověření pouze příjmové stránky není dostačující, neboť pokud žalobkyně řádně neověřila výdajovou stránku žalovaného, nemohla majetkovou situaci, potažmo schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit řádně vyhodnotit.

28. Bez významu je i prohlášení samotného žalovaného o tom, že jeho úvěruschopnost byla žalobkyní před uzavřením předmětné smlouvy řádně prověřena nebo že je schopen požadovaný úvěr splatit.

29. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadovaný úvěr splatit, nedostatečným způsobem. Ve věci tudíž bylo prokázáno, že žalobkyně nedostála povinnosti stanovené v § 86 z. s. ú. a že tak nesplnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

30. V daném případě tak žalobkyni nemohl vzniknout požadovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty, nýbrž pouze na vrácení poskytnutých peněžních prostředků. To však nebylo předmětem tohoto řízení. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

31. Pouze pro úplnost soud uvádí, že skutečnost, že žalobkyni byl nárok z totožného titulu přiznán Obvodním soudem pro Prahu 2, není rozhodná, neboť v tamním řízení bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, tedy ve věci nebylo provedeno dokazování a tvrzení žalobkyně byla z důvodu zmeškání prvního jednání ve věci žalovaným považována za nesporná.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady spočívají v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 3 úkony (vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne [datum] a dne [datum]) po 300 Kč, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

33. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.