8 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A b) Jméno advokáta B , narozená Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C 2. Jméno advokáta D , narozená Datum narození advokáta D bytem Adresa advokáta D 3. Jméno advokáta E , narozený Datum narození advokáta E bytem Adresa advokáta E zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o určení existence věcného břemene vzniklého vydržením I. Žaloba, jíž se žalobci a) a b) domáhali určení, že vydrželi právo odpovídající věcnému břemeni inženýrské sítě – vedení vodovodní přípojky včetně vodovodní šachty, ve prospěch pozemků st. p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v obci a k. ú. , adresa, , přes část povinných pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , hodnota, , vše v obci a k. ú. , adresa, , které je vymezeno dle geodetického zaměření skutečného provedení stavby ze dne , datum, , č. , hodnota, -170/2018, zhotoveného společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jež má být nedílnou součástí rozsudku, se zamítá.II. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 1. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 1. žalovaného.III. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 3. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 3. žalovaného.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají určení, že vydrželi právo odpovídající věcnému břemeni inženýrské sítě – vedení vodovodní přípojky včetně vodovodní šachty (dále též jen „stavba vodovodní přípojky“), ve prospěch pozemků ve vlastnictví žalobců st. p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v obci a k. ú. , adresa, , přes část povinných pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ve vlastnictví 1. žalovaného), p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, (ve spoluvlastnictví 1. žalovaného a 2. žalované) a p. č. , hodnota, (ve vlastnictví 3. žalovaného), vše v obci a k. ú. , adresa, , které je vymezeno podle geodetického zaměření skutečného provedení stavby ze dne , datum, , č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zhotoveného společností , právnická osoba, (dále též jen „geodet. zam. provedení stavby ze dne , datum, “), jež má být nedílnou součástí rozsudku. V této žalobě mj. uvedli, že stavba vodovodní přípojky byla provedena na základě stavebního povolení výstavby vodovodní přípojky pro rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku st. p. č. , hodnota, , ze dne , datum, , č. j. výst. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále též jen „stavební povolení“). Trasa vodovodní přípojky vede přes pozemky žalovaných a je zakončena vodovodní šachtou na pozemku p. č. 985/2. Vlastníkem vodovodní šachty jsou žalobci. Trasa vodovodní přípojky je vyobrazena právě v geodet. zam. provedení stavby ze dne , datum, . Ke stavbě byl následně dne , datum, vydán kolaudační souhlas, žalobci pak stavbu pokojně užívali až do , datum, , kdy na základě podnětu 1. žalovaného bylo správním orgánem zahájeno řízení o odstranění stavby. V rámci tohoto řízení bylo nařízeno odstranění předmětné stavby vodovodní přípojky, a to rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne , datum, , č. j. , č. účtu, /KUSK, neboť správní orgán shledal, že stavba byla postavena neoprávněně. Stavba vodovodní přípojky byla podle tvrzení žalobců ale provedena v souladu se stavební dokumentací a skutečné provedení stavby zcela odpovídá stavební dokumentaci. Žalobci stavbu vodovodní přípojky užívali pokojně nepřetržitě 30 let v přesvědčení, že stavba je v souladu s právními předpisy, když svoji dobrou víru odvozují od toho, že ve správním řízení je svými rozhodnutími stát ujistil, že jejich stavba je zcela v souladu s právními předpisy v době její realizace a kolaudace. Žalobci drželi s ohledem na právní úpravu právo odpovídající věcnému břemenu od , datum, , tj. dne , datum, jej vydrželi za situace, kdy nejzazší možný den, od kterého lze dobrou víru žalobců odvozovat, je , datum, .

2. Žalovaný 1. a žalovaná 2. se žalobou nesouhlasili. Uvedli, že žalobci postavili stavbu vodovodní přípojky v rozporu se stavební dokumentací a bez jejich souhlasu. Žalobci si při budování vodovodní přípojky nepočínali v dobré víře a v rozporu se stavebním povolením, ve kterém projekt uvažuje s jinou trasou, a současně v textu žádosti uvádějí, že stavba bude provedena výhradně na pozemcích žalobců. Žalobci si tak museli být vědomi, že vstupují na cizí pozemek, který je od roku 1943 v majetku rodiny 1. žalovaného a 2. žalované. V roce 1999 začal 1. žalovaný stavět rodinný dům na pozemku a všiml si vodovodní šachty. Do té doby o ní žalovaný 1. a jeho otec nevěděl. Poté se se žalobcem a) žalovaný 1. sešel a řekl mu, že svůj pozemek nechal rozdělit na 2 části s tím, že přípojka zatím nevadí, ale až bude pozemek potřebovat, bude si ji muset žalobce a) přeložit. Žalobce a) ničeho do 12/2016 nenamítal. Do roku 2017 žalovaný 1. neměl tušení, že by tato stavba mohla mít kolaudační rozhodnutí.

3. Žalovaný 3. se k žalobě vymezil negativně. Žalobcům v prvé řadě nesvědčí žádný soukromoprávní titul k užívání pozemků, na nichž se nachází stavba vodovodní přípojky. Dále je jasné, že vodovodní přípojka vede zcela jinde a zcela jiným způsobem, než jak plyne ze stavebního povolení. Žalobci tak od počátku nemohli být v dobré víře, že drží právo odpovídající věcnému břemeni, neboť od počátku věděli, že vodovodní přípojka vede jinudy, než plyne ze stavebního povolení. Žalobci netvrdí a neprokazují, z jakého titulu navrhují určení existenci věcného břemene též ve prospěch pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , když ze stavebního povolení plyne, že se jednalo o přípojku k č. p. , Anonymizováno, , jež je součástí st. p. č. , hodnota, . Pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalobci koupili až v roce 1995.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalobce a) se z jednání nikterak neomluvil, jeho zástupce se z jednání pro zdravotní stav řádně omluvil. Žalobkyně b) požádala dne , datum, o odročení jednání nařízeného na , datum, s odůvodněním, že musí celodenně pečovat o žalobce a), avšak k uvedené žádosti ničeho nedoložila. Stejně tak k žádosti o odročení jednání původně nařízeného na den , datum, zástupce žalobce a) nepřiložil žádné listiny osvědčující důvodnost odročení. Jednání nařízené původně na , datum, bylo odročeno z technických důvodu na straně soudu. Proto probíhalo jednání dne , datum, bez přítomnosti žalobců pro absenci řádné omluvy, bez přítomnosti zástupce žalobce a) pro řádnou omluvu a absenci potřebnosti jednání odročit.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění nařízení odstranění předmětné stavby inženýrské sítě jakožto stavby nepovolené podle rozhodnutí vydaných v rámci správního soudnictví (§ 135 o. s. ř., § 54 odst. 6 soudního řádu správního, příp. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

6. Soud učinil z provedeného dokazování následující skutková zjištění:

7. Z výpisů z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemky st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , dále p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v obci a k. ú. , adresa, . Vlastníkem pozemku p. č. 990/16, obec a k. ú. , adresa, , je 1. žalovaný. Vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, , obec a k. ú. , adresa, , je 3. žalovaný. Pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, , je v podílovém spoluvlastnictví 1. žalovaného a 2. žalované, oba vlastní podíl o velikosti id 1/2.

8. Z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru územního plánování a stavebního úřadu (dále jen „odvolací správní orgán“) ze dne , datum, , č. j. , č. účtu, /KUSK, soud zjistil, že odvolací správní orgán zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , odboru výstavby a ŽP ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jímž stavební úřad nařídil žalobcům odstranit stavbu: připojení vody a vodovodní přípojky pro rodinný dům č. p. , Anonymizováno, zakončené vodovodní šachtou na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , která se nachází na pozemcích st. p. č. , hodnota, a parcel č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , neboť stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením ze dne , datum, , č. j. Výst , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a ověřenou dokumentací stavby. Podnět k odstranění stavby obdržel stavební úřad dne , datum, , tento oznámil žalobcům zahájení řízení o odstranění předmětné stavby dne , datum, .

9. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla správní žaloba žalobců proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu zamítnuta. Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že stavba vodovodní přípojky je stavbou nepovolenou zejména z těchto důvodů. Stavební úřad prokázal, že se jednalo o stavbu nepovolenou s ohledem na stavební dokumentaci a provedení stavby odlišně od stavebního povolení. Stavebníci – žalobci - neprokázali, že stavební úřad povolil změnu stavby oproti tomu, co bylo původně povoleno a jak byla skutečně realizována. Od počátku nebyl spor o to, jakým způsobem je stavba provedena, ale spor o to, zda současné provedení stavby bylo řádně povoleno. Sami žalobci v rámci správních řízeních opakovaně uváděli, že ke změně vedení trasy došlo ještě před vydáním stavebního povolení a že bylo povoleno provedení stavby v podobě, která odpovídá skutečnosti. Tvrzení žalobců však neměla ve správním spise oporu, odporují shromážděným listinám a žalobci ani nepředložili jiný důkaz, který by jejich tvrzení prokazoval. Krajský soud v Praze dospěl dále k závěru, že žalobci namítali, že v průběhu správního řízení předložili správný nákres vedení přípojky. Avšak stavební úřad správně poukázal na to, že ani tato trasa neodpovídá skutečnému provedení stavby. Jinými slovy, i kdyby tak žalobci prokázali, že byla nakonec přípojka realizována podle jimi předloženého výkresu, tak tento výkres nezachycuje skutečné provedení přípojky a i v tomto případě by se jednalo o stavbu realizovanou v rozporu s vydaným povolením. Žalobci zároveň odmítli využít zákonné možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby. Zároveň zastávají názor, že žádost o dodatečné stavební povolení podat nemohou, pokud byla stavba povolena a zkolaudována řádně podle skutečného stavu.

10. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též jen „kasační soud“), č. j , spisová značka, , ze dne , datum, , nabytí právní moci dne , datum, , má soud za prokázané, že kasační stížnosti žalobců proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze, č. j. 56 , právnická osoba, /2022-71, byly pro nedůvodnost zamítnuty. Zejména kasační soud zdůraznil, že mezi stěžovateli a Krajským soudem v Praze panuje spor o to, zdali stavba vodovodní přípojky byla provedena v souladu se stavebním povolením z roku 1990. Dále uvedl, že pokládá za klíčové, „že další podklady stavebního povolení založené ve správním spise prokazují, že stavba vodovodní přípojky byla povolena v jiném místě. Považoval ve shodě s krajským soudem za zásadní především výkres vedení přípojky, který byl dne , datum, ověřen stavebním úřadem. Jestliže stavební povolení stanovilo jako podmínku povolení stavby, že stavba bude provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení, a v archivním správním spise k povolení stavby se nachází jediný výkres zřízení vodovodní přípojky, který byl ověřen stavebním úřadem, lze důvodně předpokládat, že na základě této dokumentace byla stavba povolena“. Poukázal na časovou souslednost listin v archivním spise a blíže rozvedl důvody, pro které bylo rozhodnutí Krajského soudu v Praze správné. Neověřený výkres předložený stěžovateli v průběhu řízení o odstranění stavby proto mohl stěží prokázat, že na jeho základě byla stavba povolena. Dále odkázal na § 103 tehdy platného zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) s tím, že: „byl vlastník stavby povinen dokumentaci skutečného provedení stavby uchovávat po celou dobu jejího užívání. Z této povinnosti lze přitom za pomocí argumentu a fortiori dovodit, že by stavebník měl mít i doklady vztahující se k samotnému povolení takové stavby, aby bylo možné zkontrolovat, zda stavba byla provedena v souladu se zákonem a příslušným stavebním povolením (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bod 36; obecné závěry tohoto rozsudku považuje kasační soud za platné i pro nyní posuzovanou věc). Bylo proto věcí stěžovatelů jako stavebníků, aby disponovali ověřenou projektovou dokumentací, jíž by doložili, že realizace stavby odpovídá stavebnímu povolení. Pokud tuto dokumentaci neuchovali, jde tato skutečnost k jejich tíži a mimo jiné ústí v neunesení důkazního břemene ohledně jejich tvrzení o souladu stavby se stavebním povolením. Na uvedeném nic nemění poukaz stěžovatelů, že také zhotovitel stavby by měl disponovat ověřenou projektovou dokumentací, neboť zhotovitel stavby oproti stavebníkovi neměl povinnost stavební dokumentaci uchovávat. Nepředložení stavební dokumentace ze strany zhotovitele nemůže být přičteno ku prospěchu stěžovatelů.“ Kolaudační rozhodnutí nemohlo aprobovat soulad stavby se stavebním povolením, nemohlo stavbu „legalizovat“, neboť se jedná o trvalý protiprávní stav, který je možné napravit v řízení o odstranění stavby, respektive v řízení o dodatečném povolení stavby. K tvrzení žalobců, že závěry Krajského soudu v Praze jsou v rozporu s principem právní jistoty a dobré víry v nabytá práva kasační soud podotknul, že: „v projednávané věci však nemůže být aplikován princip právní jistoty ani dobré víry stěžovatelů jako stavebníků, neboť sami stěžovatelé porušili právo tím, že realizovali stavbu v rozporu s vydaným stavebním povolením. Zásah do jejich právní jistoty navíc mohl být limitován, pokud by v rámci řízení odstranění stavby požádali o dodatečné povolení stavby. Ze správního spisu ovšem nevyplývá, že by stěžovatel či stěžovatelka žádost o dodatečné povolení stavby podali, přestože v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby byli na tuto možnost upozorněni. Jestliže tedy stěžovatelé nepodali žádost o dodatečné povolení stavby, zapříčinili svou pasivitou, že stavba nemohla být dodatečně povolena. Důvody, pro které stěžovatelé o dodatečné povolení stavby nepožádali, se míjí s podstatou nyní projednávané věci o nařízení odstranění stavby.“ Dále z uvedeného rozhodnutí má soud za prokázané, že o chybném provedení stavby žalobci museli mít povědomí s ohledem na realizaci vodovodní přípojky o 40 metrů severněji, než bylo uvedeno v ověřené projektové dokumentaci, což je zcela zřejmý nesoulad vedení stavby v rozporu se stavebním povolením.

11. Soud v řízení zamítl další navrhované důkazy účastníků, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť měl skutkový stav pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněný.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

13. Žalobci na základě stavebního povolení ze dne , datum, . č. j. výst. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které obsahuje výkres ověřený stavebním úřadem téhož dne, vybudovali inženýrskou síť vodovodní přípojky vedoucí přes pozemky st. p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ve vlastnictví žalobců), a dále p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ve vlastnictví 1. žalovaného), p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ve spoluvlastnictví 1. žalovaného a 2. žalované) a p. č. , hodnota, (ve vlastnictví 3. žalovaného), vše v obci a k. ú. , adresa, . Vodovodní šachta se nachází na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Stavba vodovodní přípojky neodpovídá stavebnímu povolení a výkresu ověřeného stavebním úřadem. Žalobci stavbu realizovali jiným způsobem a je vedena o 40 m severněji, než bylo ve stavebním povolení a projektové dokumentaci. Jedná se o stavbu nepovolenou, bylo nařízeno její odstranění. Žalovaní, ani jejich právní předchůdci, neudělili souhlas s vedením stavby vodovodní přípojky tak, jak je skutečně realizována. Žalobci si byli od počátku realizace stavby vodovodní přípojky vědomi odchýlení se skutečným provedením od stavebního povolení z roku 1990. Stavbu vodovodní přípojky užívali žalobci pokojně nejpozději do , datum, , tj. do doby oznámení správního úřadu žalobcům o zahájení řízení o odstranění stavby.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

16. Soud se nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení. Ten je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95 či Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ) či v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušeného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Je tedy zřejmé, že žaloba na určení může být úspěšná jen v případě, že pravomocné rozhodnutí o ní bude konkrétním pozitivním přínosem pro žalobce a přispěje ke konkrétnímu vyřešení právních poměrů žalobců. V tomto konkrétním případě soud shledal naléhavý právní zájem žalobců vyžadovaný § 80 o. s. ř., neboť žalobci se domáhají v rámci civilněprávní žaloby určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni inženýrské sítě – vedení vodovodní přípojky včetně vodovodní šachty, ve prospěch pozemků v jejich vlastnictví, přes část pozemků ve vlastnictví žalovaných, a to vzniklého na základě vydržení. Uvedené je zásadní pro právní postavení žalobců i s ohledem na správněprávní rovinu postavení všech účastníků tohoto řízení. Je nasnadě, že v tomto řízení bude postaveno na jisto, zda žalobci vydrželi věcné břemeno vedení vodovodní přípojky a šachty, a uvedené bude mít zásadní dopad na jejich postavení v rámci případného správního řízení (např. v řízení o dodatečném povolení stavby této inženýrské sítě).

17. Co se týče otázky pasivní legitimace žalovaných, soud má za to, že je dána u všech žalovaných, neboť věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, ). Žalovaní jsou v daném případě vlastníky pozemků, přes něž vede inženýrská síť vybudovaná žalobci. Tudíž se výsledek tohoto řízení dotýká právního postavení všech žalobci označených žalovaných.

18. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

19. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, do , datum, (dále jen „obč. zák.“), držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

20. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle odst. 2 téhož ustanovení nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.

21. Podle § 134 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

22. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držel před , datum, , a to i v případě, že šlo o věc ve státním vlastnictví (R 50/2000 civ).

23. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, mj. konstatoval: „k posuzování právní otázky, zda je držitel v dobré víře, či nikoli, zaujal Nejvyšší soud právní názor již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého tuto otázku je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. K posuzování dobré víry oprávněného držitele lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu připouští vydržení vlastnického práva k (části) sousedního pozemku v situaci, ve které se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Rozhodnými pro posouzení objektivní dobré víry držitele jsou v tomto případě opět okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby (části) sousedního pozemku. Okolnosti se ale v tomto případě nebudou vztahovat k tomu, zda sousední pozemek byl předmětem nabývacího titulu, nýbrž k tomu, zda nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. Roli při posouzení dobré víry bude hrát především otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), existence listin, které byly v době chopení se držby k dispozici (zejména katastrální mapa, geometrický plán), okolnost, zda nabývaný pozemek je oddělován z původního pozemku, poměr výměry nabytého pozemku k pozemku, resp. pozemkům skutečně drženým [judikatura toleruje podle okolností případu i překročení ve výši až do 50 % výměry nabytého pozemku, výjimečně i více (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, )], jakož i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě (části) jeho pozemku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).“24. Pro kvalifikaci stavby jako neoprávněné stačí, je-li na cizím pozemku zřízena jen zčásti (Sou R NS č. C 2495 – NS sp. zn. , spisová značka, ).

25. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že stavba vodovodní přípojky je stavbou neoprávněnou s ohledem na absenci jakéhokoli soukromoprávního titulu vedení této liniové stavby přes pozemky ve vlastnictví, příp. spoluvlastnictví, žalovaných. Zabýval se tedy možností, zda žalobci vydrželi právo věcného břemene vedení vodovodní přípojky včetně vodovodní šachty přes pozemky žalovaných, neboť je nasnadě, že lze vydržet i věcné břemeno ke stavbě neoprávněné nacházející se na cizím pozemku jen zčásti (viz shora odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, ). Zaměřil se tak na otázku dlouhodobého bezrozporného a nepřetržitého užívání stavby a dobré víry žalobců. Žalobci stavbu inženýrské sítě užívali bezrozporně nejpozději do , datum, (sdělení stavebního úřadu o řízení o odstranění stavby). Soud poté přikročil ke zkoumání, zda byli žalobci při užívání stavby v dobré víře. Sami žalobci od počátku tvrdí doložení relevantních listin v rámci stavebního řízení v souladu se stavebním povolením. Současně tvrdí, že i v rámci správního řízení doložili nákres stavby stavebnímu úřadu tímto ale neověřeným a současně i tento výkres neodpovídá skutečnému zaměření stavby. Žalobci tak od počátku věděli, že inženýrská síť vede místy odlišnými od stavebního povolení. Svoji dobrou víru odvozovali od pochybení na straně státu a správních orgánů. Ale sami naopak vedli liniovou stavbu zcela odlišně od stavebního povolení, dokonce zcela odlišně, než posléze tvrdili v rámci řízení ve správním soudnictví. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žalobci od počátku nebyli v dobré víře vedení inženýrské sítě přes relevantní pozemky ve vlastnictví žalovaných (příp. jejich právních předchůdců). Z uvedeného důvodu nemohli vydržet věcné břemeno vedení stavby vodovodní přípojky v souladu s § 135 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od , datum, do , datum, a žaloba byla v celém rozsahu výrokem I. zamítnuta. Nebylo třeba provádět další dokazování, neboť esenciální podmínka pro možnost vydržení zde zcela absentuje.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za plného úspěchu žalovaných a náleží jim tak právo na náhradu nákladů řízení.

27. Tyto náklady sestávají u žalovaného 1. a žalovaného 3. z nákladů zastoupení advokátem, kterým náleží odměna stanovená za jednotlivé úkony právní služby, paušální částka hotových výdajů a náhrada daně z přidané hodnoty. Za jeden úkon právní služby náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve znění účinném od , datum, do , datum, z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, . Podle a. t. ve znění účinném od , datum, z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, .

28. Výrokem II. soud přiznal náhradu nákladů řízení 1. žalovanému ve výši , částka, , neboť zástupce 1. žalovaného vykonal dva úkony uvedené v § 11 odst. 1 a. t. ve znění účinném od , datum, (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu dne , datum, ) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od , datum, . Dále jsou náklady 1. žalovaného tvořeny náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce , částka, , neboť zástupce 1. žalovaného řádně prokázal, že je plátcem předmětné daně v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. O splatnosti k rukám zástupce 1. žalovaného soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř., žádný důvod k odepření nebo snížení náhrady nákladů řízení soud neshledal.

29. Výrokem III. soud přiznal náhradu nákladů 2. žalované ve výši , částka, , které představují náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 1 úkon, a to vyjádření ze dne , datum, , v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

30. Výrokem IV. soud přiznal náhradu nákladů řízení 3. žalovanému ve výši , částka, , neboť zástupce 3. žalovaného vykonal dva úkony uvedené v § 11 odst. 1 a. t. ve znění účinném od , datum, do , datum, (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne , datum, ) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od , datum, do , datum, . Dále vykonal dva úkony uvedené v § 11 odst. 1 a. t. ve znění účinném od , datum, (písemné podání ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, ) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od , datum, . Dále jsou náklady 3. žalovaného tvořeny náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce , částka, , neboť zástupce 3. žalovaného řádně prokázal, že je plátcem předmětné daně v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. O splatnosti k rukám zástupce 3. žalovaného soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř., žádný důvod k odepření nebo snížení náhrady nákladů řízení soud neshledal.

31. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.