8 C 48/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 638 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 5. 11. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jako nevrácené jistoty, kterou poskytla žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o nájmu nemovité věci – pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt k bydlení). Smlouvu o nájmu ve znění pozdějších dodatků uzavřela žalobkyně jako nájemkyně s žalovaným jako pronajímatelem dne 31. 8. 2016. Nájemní vztah založený uvedenou smlouvou zanikl ke dni 30. 4. 2020 a téhož dne předala žalobkyně předmět nájmu zpět žalovanému. Žalovaný však po skončení nájmu nevrátil žalobkyni poskytnutou jistotu 30 000 Kč, přestože jej k tomu žalobkyně opakovaně vyzývala.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto skutkovému stavu:

4. Žalobkyně v pozici nájemce a žalovaný v pozici pronajímatele uzavřeli dne 31. 8. 2016 smlouvu o nájmu nemovité věci, jíž byl pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], jehož součástí je stavba [adresa] v [anonymizována dvě slova] (objekt k bydlení). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2017. Nájemné mělo být hrazeno na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně se v čl. X smlouvy zavázala poskytnout žalovanému peněžitou jistinu ve výši jednoho nájmu, tj. ve výši 30 000 Kč, přičemž jistina měla být zúčtována žalovanému při skončení nájmu, kdy vzniklo žalobkyni právo na její vrácení (smlouva o nájmu). Dne 31. 8. 2018 uhradila žalobkyně žalovanému prostřednictvím převodu na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 60 000 Kč označenou jako„ kauce [obec], [ulice] a nájemné [číslo]“ (výpis z účtu). Dodatkem [číslo] ze dne 31. 8. 2017 si účastníci sjednali prodloužení doby, na kterou byla nájemní smlouva uzavřena o období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018 (dodatek [číslo]), dodatkem [číslo] ze dne 27. 12. 2018 si účastníci sjednali prodloužení doby, na kterou byla nájemní smlouva uzavřena o období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (dodatek [číslo]). Dopisem ze dne 15. 4. 2020 vypověděla žalobkyně smlouvu o nájmu nemovité věci ke dni 30. 4. 2020 (výpověď smlouva). Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k vrácení kauce ve výši 30 000 Kč nejpozději do 15. 10. 2020 dopisem odeslaným dne 7. 10. 2020 (předžalobní výzva).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Podle § 2254 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Podle odstavce 2 téhož ustanovení při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalobkyně v souvislosti s nájmem nemovité věci převedla žalovanému na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžitou jistotu ve výši 30 000 Kč. Nájemní vztah skončil výpovědí žalobkyně ke dni 30. 4. 2020, čímž vznikla žalovanému povinnost jistotu po jejím vyúčtování žalobkyni v poslední den nájmu vrátit. Žalobkyně marně vyzývala žalovaného k vrácení jistoty. Výše žalované částky nebyla v řízení žalovaným nijak rozporována, žalovaný v řízení neuplatnil žádné své pohledávky vůči žalobkyni, které by bylo možné započíst na složenou jistotu.

9. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl, příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni skončení nájemního vztahu výpovědí, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 10 638 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 200 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 6 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby při sazbě mimosmluvní odměny za úkon právní služby z tarifní hodnoty 30 000 Kč ve výši 1 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % ze shora uvedených položek dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve 1 638 Kč.

11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění obou povinností uložených tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.