8 C 63/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hanzlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 444 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 5 954 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 954 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 13 490 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 250 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 296 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené dlužné částky z titulu neuhrazené zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu, odeslaného na telefonní číslo žalovaného. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámil, že jim porozuměl a že s nimi souhlasí. Totožnost žalovaného byla přitom ověřena na základě skenu dokladu totožnosti žalovaného a zasláním korunové platby z účtu vedeného na jméno žalovaného. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do datum. Svou povinnost však žalovaný nesplnil, když zápůjčku do uvedeného data řádně a včas nevrátil. Žalovaný provedl pouze částečnou úhradu ve výši 796 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením. Žalovaný na dlužnou částku sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 694 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od datum do datum, ponížená o částečnou úhradu žalovaného) a účelně vynaložených nákladů za odeslání 5 písemných výzev k plnění ve výši 2 500 Kč však do dne podání žaloby neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky.

2. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila na základě informací o osobních a majetkových poměrech získaných od žalovaného, tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédla do relevantních databází. Tyto informace a dokumenty byly zaneseny do zákaznické karty žalovaného. Po zhodnocení uvedených informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr splácet.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že mu zápůjčka ze strany žalobkyně byla poskytnuta, na dlužnou částku však provedl částečnou úhradu, a to dne datum ve výši 3 250 Kč. Je pravdou, že zbývající dlužnou částku ani přes upomínky žalobkyně neuhradil.

4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den datum, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalovaný se k jednání osobně dostavil, žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že žádá, aby bylo ve věci rozhodnuto bez její účasti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“) a na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovanému zaslala na jeho bankovní účet č. bankovní účet, vedený u právnická osoba, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, celkem tedy částku ve výši 13 250 Kč, nejpozději do datum. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazku se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a rovněž účelně vynaložené náklady, zejm. na zasílání písemných upomínek ve výši 500 Kč za odeslání jedné upomínky (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne datum, VOP, sdělením právnická osoba ze dne datum a potvrzením o odchozí platbě ve výši 10 000 Kč ze dne datum). Žalovaný sjednanou částku do dne splatnosti neuhradil, dne datum provedl částečnou úhradu ve výši 3 250 Kč, zbývající dlužnou částku však ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne datum, upomínkami ze dne datum, datum, datum a datum a opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum). Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne datum, a to ve lhůtě 3 dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a podacím lístkem z téhož dne). Tato upomínka byla doručena žalovanému prostřednictvím České pošty dne datum (prokázáno podacím lístkem ze dne datum a výpisem ze sledování zásilek k podacímu číslu RR2700941482F).

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 19. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

21. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací a dokladů poskytnutých žalovaným, případně náhledem do relevantních databází. Tato tvrzení však nebyla dostatečná a ani nebyla podložena žádnými důkazy. Soud ještě před nařízením jednání vyzval žalobkyni, aby chybějící skutková tvrzení doplnila a zároveň, aby označila důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně výzvě soudu nevyhověla. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. opětovně poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů při ústním jednání, žalobkyně se však k jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud jde o podmíněnou žádost žalobkyně o odročení jednání, soud k této nepřihlížel, jak již vysvětlil výše.

22. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

23. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 5 954 Kč (když žalovaný provedl na svůj dluh úhradu celkem ve výši 4 046 Kč, tedy dle tvrzení žalobkyně uhradil částku ve výši 796 Kč a dle potvrzení žalovaného částku ve výši 3 250 Kč), žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši požadované žalobkyní ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce, která byla žalovanému doručena dne datum, tj. od datum, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy zvážil míru úspěchu a neúspěchu obou účastníků z pohledu předmětu řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 5 954 Kč a žalovaný co do částky 13 490 Kč, žalobkyně byla tedy v řízení úspěšná v rozsahu 30,6 % a žalovaný v rozsahu 69,4 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, měl nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni v rozsahu 38,8 % (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 69,4 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 30,6 %). Jelikož však žalovaný náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Podat odvolání však nemůže ten, kdo se tohoto práva vůči soudu výslovně vzdal. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.