9 C 109/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 640,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako původním věřitelem (dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v částce , částka, , které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit i souhrnný poplatek , částka, , a to v 40 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla sjednána na den , datum, . Žalovaný však závazek nesplatil řádně a včas. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku , částka, , ode dne , datum, se žalovaný dostal do prodlení (po uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným). Po postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován o změně věřitele. Žalobkyně tedy požaduje úhradu celkové dlužné částky , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok z prodlení počítaný z celkové dlužné částky , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední žalovaným do , datum, ) a zákonných úroků z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14 %, zákonných úroků z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 13,75 % a zákonných úroků z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalovaný dluh nezaplatil ani po výzvě zástupce žalobkyně., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně ve věci ověření úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že s ohledem na datum uzavření smlouvy dne , datum, nebylo ještě povinností věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když tato povinnost byla do českého právního řádu zavedena až zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinným od , datum, . Dle žalobkyně je proto skutečnost, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného splácet půjčku posuzoval či nikoli, zcela irelevantní.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně, ani žalovaný se k této výzvě, která jim byla řádně doručena, nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný jakožto zákazník uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu, dle níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti a žalovaný měl podle smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem , částka, , a to v 40 týdenních splátkách po , částka, , přičemž první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy.

6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný žádal právního předchůdce žalobkyně o půjčku v částce , částka, . Uvedl, že žije s rodiči a je již zákazníkem , právnická osoba, O finanční prostředky žádal pro účely neočekávaných výdajů. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, . na pozici operátor logistiky, což doložil pracovní smlouvou. Jeho čistý měsíční příjem měl činit , částka, , a to dle výplatních pásek. Své měsíční výdaje odhadl částkou , částka, . Sdělil, že nesplácí žádné závazky.

7. Z přehledu plateb a ze sdělení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný z titulu smlouvy č. , hodnota, právnímu předchůdci žalobkyně splatil celkem , částka, .

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

9. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, spolu s podacím lístkem ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Z výzvy k plnění ze dne , datum, spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, v hotovosti a žalovaný měl podle textu smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem , částka, v týdenních splátkách. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplatil, když zaplatil pouze , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil. K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne , datum, . Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho již nezaplatil.

12. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do , datum, . Sjednání úvěru je třeba posoudit podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (v platném a účinném znění do , datum, ) (dále jen „o. z.“), neboť smlouva o půjče byla uzavřena dne , datum, , v době účinnosti tohoto zákona.

13. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

14. Podle § 658 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

15. Podle § 39 o.z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Podle § 451 o.z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

17. Podle § 451 odst. 2 o.z., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Podle § 517 odst. 2 o. z., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. o. z.

20. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

21. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

22. S ohledem na výsledky dokazování dospěl soud k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému z titulu smlouvy o půjčce není možno vyhovět, neboť i bez návrhu je s odkazem na citované ust. § 39 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti části smlouvy týkající se stanovení souhrnného poplatku v souvislosti s půjčkou ve výši , částka, . Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně uzavření smluvního závazkového vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Je prokázáno, že žalovanému byla na základě smlouvy fakticky poskytnuta půjčka ve výši , částka, na dobu 40 týdnů. Soud není ochoten akceptovat smluvní ujednání ohledně stanovení souhrnného poplatku v souvislosti s uzavřením smlouvy ve výši , částka, jistiny půjčky (RPSN 294,1 %), neboť je přesvědčen, že hodnota plnění, k němuž se v souhrnu zavázal žalovaný, je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně. Takové smluvní ujednání nemůže požívat právní ochrany a soud takovému ujednání ochranu přiznat odmítá, neboť jej považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 39 o. z. za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Pojem souhrnný poplatek smlouva nikterak blíže nespecifikuje, není tedy zřejmé, že by žalovanému měly být v souvislosti s uzavřením smlouvy a stanoveným souhrnným poplatkem poskytnuta ze strany právní předchůdkyně žalobkyně některá další plnění či služby, která obvykle v souvislosti s půjčkou poskytována nejsou. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši téměř 64 %. V daném případě úrok 64 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak pětkrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé (z databáze časových řad ARAD vedené Českou národní bankou soud zjistil, že v srpnu 2007 se úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila 12,53 %). Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednaný souhrnný poplatek je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 odst. 1 občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku je neoddělitelnou součástí smlouvy o půjčce, a z tohoto důvodu je pak celá smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným neplatná.

23. Na základě všech vyložených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, žalovaný převzal částku ve výši , částka, , uzavřená smlouva o půjčce je však ze shora uvedených důvodů stižena absolutní neplatností. Převzal-li žalovaný předmět půjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 451 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V daném případě žalovaný obdržel půjčku ve výši , částka, , na kterou již zaplatil částku , částka, , zbývá mu tedy uhradit částku , částka, . Soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I).

24. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o půjčce včetně sjednání v žalobě uplatněných nároků, co do zbylé jistiny ve výši , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, soud žalobu zamítl, neboť tyto nároky byly odvislé od podmínek neplatné smlouvy o půjčce (výrok III).

25. O náhradě nákladů by soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný měl poměrný úspěch ve věci a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

26. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, kdy soud může lhůtu pro splnění povinností prodloužit. Soud při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit jeho majetkové poměry, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku).