9 C 110/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupené JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec o zaplacení 10 322,51 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 10 322,51 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] se žalobou podanou dne 28. 12. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky 10 322,51 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí následující: [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“) uzavřela dne 22. 9. 2016 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 50 měsíčních splátkách ve výši 621,38 Kč, skládající se z platby na jistinu a úrok ve výši 570,38 Kč, a dále platby na pojištění ve výši 51 Kč, a to vždy k 16. dni v měsíci, počínaje dnem 16. 10. 2016. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 % p. a.. Poněvadž žalovaná ani po opakovaných výzvách právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku nezaplatila, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou dluh ke dni 17. 12. 2019 za splatný a žalované tuto skutečnost písemně oznámila a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 10 929,27 Kč do 2. 1. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 byla s účinností ke dni 20. 11. 2020 pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 30. 11. 2020. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 10. 2. 2021, přesto však dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 018,51 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 304 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 565,34 Kč a úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 8 018,51 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 682,97 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 322,51 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaná na úvěr celkem uhradila částku 21 897,39 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované podle žádosti o úvěr, potvrzení o výši příjmů a náhledu do registru. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou, že bydlí u rodičů, že celkový měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč, a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Vůči Bance měla žalovaná závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 043,59 Kč, žádné další závazky žalovaná v době podání žádosti o úvěr neměla.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena fikcí na adresu trvalého pobytu.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalované soud předpokládal podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“, protože se nevyjádřila). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova], jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se čerpané peněžní prostředky zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 50 měsíčních splátkách po 570,38 Kč k 16. dni v měsíci, počínaje dnem 16. 10. 2016. Dále se žalovaná zavázala hradit právní předchůdkyni žalobkyně pojištění ve výši 51 Kč měsíčně. O výši a splatnosti měsíční splátky byla žalovaná informována výpisy z běžného účtu. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“), všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. Vedle splátky jistiny byla žalovaná povinna platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z čerpaného úvěru a poplatky. V případě, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit a úvěr zesplatnit. Výše úroku z úvěru byla dána aktuálním úrokovým lístkem právní předchůdkyně žalobkyně, výše poplatků sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] ze dne 22. 9. 2016, všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] z 1. 11. 1999, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 9. 2014 a sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 9. 2013). Žalovaná úvěr čerpala dne 22. 9. 2016 ve výši 20 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem z běžného účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 12. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě zesplatněné částky ve výši 10 929,27 Kč dopisem ze dne 19. 12. 2019, což odůvodnila opakovaným porušení smluvních povinností ze strany žalované (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 12. 2019). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020 a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne 30. 11. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2020, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 20. 11. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020 a podacím lístkem ze dne 9. 12. 2020). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 10. 2. 2021 podaným k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2021 a podacím lístkem z téhož dne).

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, že průměrný čistý příjem má 9 838 Kč, což potvrzuje potvrzením o příjmu, čistý příjem domácnosti činí 35 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, platí splátky úvěru ve výši 3 043,59 Kč měsíčně a nemá žádné další výdaje (prokázáno žádostí o úvěr).

6. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky právní předchůdkyně žalobkyně činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily zákonnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalované – tj. posuzovat, že je skutečně v možnostech žalované pohledávku splácet.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

18. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 19. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalované verifikovala. Toto zjevně právní předchůdkyně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla ze závěru, že volné zdroje žalované jsou dostatečné. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně.

20. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její výdaje. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku 21 897,39 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy a vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila více, než jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, soud výrokem I. rozsudku celý nárok žalobkyně, tj. co do zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by příslušela procesně úspěšnější žalované, která byla ovšem ve věci nečinná a žádné náklady jí nevznikly. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.