9 C 110/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 013 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v adresa (dále jen soud) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jimž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni žalovanou částku, s poukazem zejména na následující skutečnosti: žalovaný je bývalým zaměstnancem žalobkyně, a to na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum. Pracovní poměr žalovaného byl ukončen dne datum na základě návrhu na jeho okamžité zrušení z důvodu neomluvené absence v práci ve dnech od datum do datum. Žalovaný tak neomluveně zmeškal 26 dnů, tj. celkem hodnota hodin. Ve dnech datum a dále od datum do datum žalovaný však čerpal dovolenou v délce 30 hodin, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši částka (za datum částka částka a za období od datum do datum částka částka). Z důvodu neomluvené absence a přečerpané dovolené (částka), úhrady zdravotního pojištění z minimální mzdy (částka) vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh v celkové výši částka, který byl ponížen o zdravotní benefit ve výši částka. Žalovaný žalobkyni na dlužnou pohledávku částka ničeho nezaplatil, a to přes opakované výzvy žalobkyně, naposledy předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně dne datum. Vedle dlužné částky tak má žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, a to ode dne datum, tj. ode dne marného uplynutí lhůty stanovené žalobkyní žalovanému v předžalobní upomínce.

3. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjadřoval, tvrzení žalobkyně tedy nerozporoval.

4. Na základě výzvy soudu účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu, a to na základě zejména níže uvedených listinných důkazů, přičemž důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech: 6. žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne datum pracovní smlouvu, na základě které, i jejich následujících dvou doplňků, žalovaný vykonával práci na pozici operátora logistiky (prokázáno pracovní smlouvou ze dne datum včetně jejich dodatků); 7. žalobkyně, na základě Návrhu na okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného ze dne datum ze dne datum, z důvodu neomluvených absencí žalovaného ve dnech od datum do datum (tj. celkem hodnota hodin), okamžitě zrušila pracovní poměr žalovaného podáním ze dne datum, a to ke dni datum (prokázáno uvedenými listinami); 8. žalovaný čerpal ve dnech datum a dále od datum do datum dovolenou v délce 30 hodin, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši částka (prokázáno docházkovými listy a vyúčtováním mzdy); 9. Dle čl. 5.1.1 organizační normy č. ON.1.020 platné od datum (dále jen „organizační norma“) činí délka dovolené zaměstnanců žalobkyně za kalendářní rok 5 týdnů. Dle čl. 5.2.2 organizační normy se za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) krátí dovolená o 2 dny. O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje vedoucí v dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů (prokázáno organizační norma č. ON.1.020); 10. Z důvodu neomluvené absence, v souladu s Interním předpisem žalobkyně platným od datum (organizační norma č. ON.1.020), žalobkyně žalovanému krátila za každou neomluvenou směnu, pracovní den, dovolenou o 2 dny (prokázáno uvedenou organizační normou i předžalobní upomínkou); 11. z důvodu přečerpané dovolené (částka), úhrady zdravotního pojištění z minimální mzdy (částka) vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh ve výši částka, který byl ponížen o zdravotní benefit ve výši částka (prokázáno mimo jiné z vyúčtování žalobkyně), 12. žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i výzvami ze dne datum a ze dne datum, a to nejpozději do datum, žalovaný však dlužnou částku neuhradil ani částečně (prokázáno uvedenými výzvami a podacím archem).

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Podle § 4a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění platném a účinném do datum (dále jen „z. p.“), nesmí být odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.

15. Podle § 213 odst. 1 z. p. výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce.

16. Podle § 222 odst. 1 věty první z. p. zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

17. Podle § 222 odst. 4 věty první z. p. je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

18. Podle § 223 odst. 2 z. p. krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.

19. Podle § 348 odst. 3 z. p. zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací.

20. Podle § 331 z. p. vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

21. Po aplikování citované právní úpravy na zjištěný skutkový stav soud zjistil oprávněnost žalobního návrhu v plném rozsahu. Soud zdůrazňuje zejména tyto rozhodné závěry: 22. mezi účastníky byla platně uzavřena pracovní smlouva, na základě které se žalovaný stal zaměstnancem žalobkyně a vykonával pro ni práci na pozici operátora logistiky. Žalovaný čerpal ve dnech datum a dále od datum do datum dovolenou v délce 30 hodin, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své pracovní povinnosti tím, že v době od datum do datum neomluveně zameškal práci v rozsahu 195 hodin, žalobkyně mu v souladu s § 223 odst. 2 z. p. a organizační normou zkrátila dovolenou o 2 dny dovolené za každou zameškanou směnu. V důsledku toho žalovaný pozbyl právo na náhradu mzdy, která mu byla za čerpanou dovolenou vyplacena a vznikla mu tak povinnost v souladu s § 222 odst. 4 z. p. tuto neoprávněně vyplacenou náhradu mzdy žalobkyni vrátit.

23. Žalobkyně dále v souladu s 5 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, za žalovaného odvedla pojistné na zdravotní pojištění, a to za období, kdy nedůvodně nekonal práci, ve výši částka. Jelikož žalovaný v tomto období neomluveně zameškal práci a nedosáhl tak dostatečného výdělku k tomu, aby žalobkyně mohla odvedené pojistné ze mzdy žalovaného srazit, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně a žalovanému proto vznikla povinnost podle § 331 z. p. žalovanou částku žalobkyni nahradit, s přihlédnutím k započtení zdravotního benefitu ve výši částka ve prospěch žalovaného.

24. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku celkové výši částka.

25. Podle § 1968 zák č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v ani přes výzvu žalobkyně neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle žalované částky také úroky z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, stanoveného ve výzvě před podáním žaloby, do zaplacení. O tomto příslušenství soud rozhodnul též výrokem I tohoto rozsudku, dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, přičemž i v této části žalobnímu návrhu vyhověl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky 2 x částka za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, žalobní návrh), a z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (stručná výzva k plnění), včetně 2 paušálních náhrad výdajů po částka (úkony učiněné do datum), a 1 paušální náhrady po částka za úkon učiněný po datum (podání žaloby), dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

29. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. O lhůtě k plnění soudem přiznané částky s úrokem z prodlení, i náhrady nákladů řízení, soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.