9 C 111/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 735 615,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a částku , částka, , a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení; dále co do částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v , adresa, (dále jen: soud) dne , datum, , doplněným podáním ze dne , datum, a , datum, , se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též jen: , jméno FO, ), uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen: Smlouva), v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného (dále jen: běžný účet). Následně sjednala , jméno FO, s žalovaným k tomuto běžnému účtu poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit (dále též jen: kontokorentní úvěr; Flexikredit). Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru (dále jen: Dispozice), Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky , jméno FO, , Úrokový lístek , jméno FO, a Sazebník , jméno FO, , se kterými se žalovaný seznámil. V souladu se smlouvou a Dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, . Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke Smlouvě. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180-ti dnů čerpání kontokorentního úvěru, bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. , jméno FO, proto využila svého práva ze Smlouvy a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit, debetní zůstatek z běžného účtu ve výši , částka, převedla dne , datum, na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Po převedení debetního zůstatku ve výši , částka, na zvláštní úvěrový účet , jméno FO, žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku , jméno FO, . Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. , jméno FO, proto využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne , datum, zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 14,75 % ročně dle úrokového lístku , jméno FO, platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě tak , jméno FO, vznikl nárok též na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným z výše uvedené Smlouvy byla ze strany , jméno FO, postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne , datum, , žalovaný byl současně vyzván k úhradě částky , částka, žalobkyni jako novému věřiteli. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho.Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném z titulu kontokorentního úvěru zaplacení dlužné jistiny úvěru , částka, , poplatků a smluvní pokuty , částka, , kapitalizovaných úroků z prodlení , částka, , úroků z úvěru ve výši 14,75 % p. a. z dlužné jistiny úvěru , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % p. a. z dlužné částky , částka, (dlužná jistina úvěru , částka, , poplatky a smluvní pokuta , částka, ) od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, .2. , jméno FO, dále dne , datum, uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček (dále též jen: Smlouva o úvěru), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky (dále jen: VOP), Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s uvedenými listinami seznámil, a že s nimi souhlasí. Na základě Smlouvy o úvěru poskytla , jméno FO, žalovanému úvěr ve výši , částka, z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Část úvěru byla žalovanému poskytnuta na úhradu jeho dřívějších peněžitých závazků, zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný v čl. IV. Smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal hradit , jméno FO, nejen úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 8 % p. a., ale i poplatky za poskytnuté bankovní služby ve výši podle Smlouvy o úvěru a sazebníku, zejména za vedení úvěrového účtu. V rámci Smlouvy o úvěru si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit , jméno FO, poplatek za pojištění. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru včetně úroků, též i poplatky, byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky , jméno FO, . Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy o úvěru zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. , jméno FO, proto využila svého práva a dopisem ze dne , datum, ukončila poskytování úvěru a úvěr ke dni , datum, zesplatnila. V souladu s ujednáním v čl. IV. Smlouvy o úvěru a dle sazebníku , jméno FO, dále uplatnila po žalovaném právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty, celkem ve výši , částka, , byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění měla , jméno FO, nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, dlužných poplatků a smluvní pokuty. Rovněž pohledávka za žalovaným ze Smlouvy o úvěru byla ze strany , jméno FO, postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, přičemž pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem , částka, (uhrazeno bylo pouze , částka, ). Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho.Žalobkyně tedy z titulu smlouvy o úvěru požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru , částka, , poplatků a smluvní pokuty , částka, , kapitalizovaných úroků z úvěru , částka, , kapitalizovaných úroků z prodlení , částka, , úroků ve výši 8 % p. a. z dlužné jistiny úvěru , částka, od , datum, do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % p. a. z dlužné částky , částka, (dlužná jistina úvěru , částka, , dlužné poplatky a smluvní pokuty , částka, ) od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující, přesto ani tato částka nebyla uhrazena.

3. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela , jméno FO, z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne , datum, . , jméno FO, ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází , jméno FO, z příjmu, který klient doloží v potvrzení o příjmu. Žalovaný , jméno FO, doložil potvrzení o výši přijmu ze dne , datum, , ze kterého bylo zjištěno že žalovaný byl od , datum, na dobu neurčitou zaměstnán jako admin/bankovní pracovník/účetní ve společnosti , právnická osoba, . , a že výše jeho průměrného čistého příjmu za poslední měsíce činila , částka, , ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný nebyl ve zkušení době, nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaný v Žádosti o úvěr zároveň uvedl, že má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného , jméno FO, porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem , jméno FO, získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů , jméno FO, zjistila, že vůči , jméno FO, měl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, a z externích zdrojů , jméno FO, zjistila, že žalovaný měl v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, . Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané , právnická osoba, a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu žaloba byla řádně doručena.

5. Z listinných důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, má soud za zjištěný následující skutkový stav:6. , jméno FO, s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, dle této smlouvy se , jméno FO, mimo jiné zavázala vést pro žalovaného běžný účet a umožnit žalovanému vkládání nebo výběr hotovosti, nebo převody peněžních prostředků z/na běžný účet (prokázáno smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne , datum, );7. , jméno FO, a žalovaný uzavřeli dne , datum, ujednání o poskytnutí povoleného limitu k běžnému účtu č. , č. účtu, , a to až do výše , částka, (dále jen: smlouva; smlouva o kontokorentu). Úroková sazba činila 21,99 % p. a. Žalovaný v žádosti uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním domě či bytě. Je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem , částka, . Jako náklady na bydlení pak sdělil částku , částka, . Žalovaný žádal o poskytnutí úvěrového rámce , částka, k běžnému účtu vedenému u , jméno FO, . , jméno FO, provedla kontrolu veřejných databází ve vztahu k žalovanému (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze MVČR), příjem žalovaného byl doložen potvrzením zaměstnavatele. Do výdajů žalovaného byly započteny jím sdělené výdaje, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše dosavadních měsíčních splátek (prokázáno žádostí o povolení debetního zůstatku Flexikredit, dokumentem Dispozice ze dne , datum, ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , potvrzením o výši příjmu ze dne , datum, , vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti).8. , jméno FO, s žalovaným uzavřela další smlouvu, a to dne , datum, - Smlouvu o úvěru s pojištěním splácet – Konsolidace půjček. Touto Smlouvou o úvěru se , jméno FO, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 96měsíčních splátkách po , částka, splatných každého 10. dne v měsíci počínaje dnem , datum, . Součástí každé splátky byla úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 8 % ročně, pojistného a poplatků. Podle článku IV bodu 4. činil poplatek za jednorázové zaslání každé písemné upomínky částku , částka, a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný částku , částka, . Finanční prostředky poskytnuté žalovanému byly zčásti určené účelově na splacení dosavadních závazků žalovaného (nejen vůči , jméno FO, ) a dále neúčelově k dispozici žalovanému na jeho běžném účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním domě či bytě. Je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem , částka, . Jako náklady na bydlení pak sdělil částku , částka, . Žalovaný žádal o poskytnutí konsolidačního úvěru v částce , částka, , s tím, že by tak splatil své současné závazky - úvěr u , jméno FO, v částce , částka, , kontokorent u , právnická osoba, . v částce , částka, , úvěr u , právnická osoba, . v částce , částka, , úvěr u , jméno FO, v částce , částka, , úvěr u , jméno FO, v částce , částka, , úvěr ke kartě u , jméno FO, v částce , částka, . Za účelem posouzení úvěruschopnosti , jméno FO, provedla i kontrolu veřejných databází ve vztahu k žalovanému (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze MVČR), příjem žalovaného žalovaný doložil potvrzením zaměstnavatele. Do výdajů žalovaného byly započteny , jméno FO, jednak jím sdělené výdaje, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše dosavadních měsíčních splátek. Konsolidačním úvěrem mělo dojít ke konsolidaci závazků s celkovými splátkami ve výši , částka, , namísto této částky tak žalovanému vznikla povinnost platit , jméno FO, jednu splátku ve výši , částka, měsíčně. K ověření své totožnosti předložil občanský a řidičský průkaz (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, , všeobecnými produktovými podmínkami, žádostí o úvěr, potvrzením o výši příjmu ze dne , datum, , vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti).

9. Žalovaný průběžně čerpal prostřednictvím běžného účtu finanční prostředky z kontokorentu. Na splátky žalovaný uhradil , částka, (prokázáno smlouvou o úvěru, platební historií žalovaného ke smlouvě č. , hodnota, ). Poté, co žalovaný přestal řádně splácet, , jméno FO, z důvodu prodlení žalovaného ke dni , datum, zesplatnila zbývající nezaplacenou částku , částka, , celkový debetní zůstatek ve výši , částka, převedla na zvláštní úvěrový účet. (prokázáno smlouvou, platební historií žalovaného, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, ).10. , jméno FO, poskytla žalovanému dle Smlouvy o úvěru (konsolidace půjček) peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které byly postupně převedeny na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, , uvedený ve smlouvě o úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru, platební historií žalovaného ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalovaný vyčerpal dle smlouvy o úvěru celkem , částka, , přičemž uhradil , částka, (prokázáno platební historií žalovaného ke smlouvě č. , hodnota, , výpisy z úvěrového účtu). , jméno FO, z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků ze Smlouvy o úvěru úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Dlužná částka ke dni , datum, činila , částka, a skládala se z dlužné jistiny , částka, , úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši , částka, , poplatků , částka, a nákladů na upomínání ve výši , částka, (prokázáno smlouvou o úvěru, platební historií žalovaného, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, ).11. , jméno FO, postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným je uvedena v příloze č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , položka 317, 318 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek včetně části Přílohy).12. , jméno FO, žalovanému oznámila postoupení pohledávky vzniklé z titulu smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z poštovního podacího archu ze dne , datum, ).

13. K zaplacení žalované částky ze Smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne , datum, (kontokorentní úvěr Flexikredit) a Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace půjček uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne , datum, podaným k poštovní přepravě dne , datum, (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané:15. žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, , úvěrový limit , částka, . Žalovaný neplnil podmínky smlouvy o částečných úhradách a povoleném čerpaném limitu, právní předchůdkyně žalobkyně (, jméno FO, ) - úvěr zesplatila, a částku , částka, , kterou žalovaný skutečně čerpal, převedla na nový účet. Žalovaný na tento dluh vrátil pouze částku , částka, , i přes písemné upomínky k zaplacení. , jméno FO, před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného;16. žalobkyně dále poskytla žalovanému dle Smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne , datum, úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky , jméno FO, vrátit v 96měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný na tento úvěr zaplatil pouze částku , částka, , a to i přes písemné upomínky k zaplacení.

17. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím obou úvěrů toto , jméno FO, řádně neprovedla, když vycházela zejména z jeho neúplného a podhodnoceného tvrzení o jeho výdajích, k nimž ani nepředložil potřebné podklady. Žalovaný předložil , jméno FO, pouze doklad o jeho příjmech, podklady k jeho tvrzením ohledně výdajů nepředložil žádné.

18. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“28. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost. Účelem povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele je tedy, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, přičemž takoví spotřebitelé se následně mohou dostat do tzv. dluhové spirály.

30. Z výše uvedeného lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení situace žalovaného, resp. jeho úvěruschopnost, když , jméno FO, vycházela především z neúplného tvrzení žalovaného o jeho výdajích, přestože mimo jiné měla mít důvodnou pochybnost o správnosti těchto tvrzení, též o schopnosti žalovaného úvěry splácet. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouvy (o kontokorentu i úvěru) uzavřené mezi , jméno FO, (tj. právním předchůdcem žalobkyně) a žalovaným jsou tak absolutně neplatným právním jednáním. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni pouze částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, tj. částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatných smluv, a které dosud nesplatil.

31. Úvěrový limit na kontokorent byl sjednán ve výši , částka, , celková částka čerpána na tento úvěr byla , částka, , žalovaný zaplatil , částka, . , adresa, 071,26 Kč tedy představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně z titulu smlouvy o kontokorentu, Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě v první části nároku - co do částky , částka, . Z důvodu absolutní neplatnosti dané smlouvy o kontokorentu soud žalobu co do zbývající části žalobního nároku zamítnul (viz výrok II. rozsudku).

32. Ohledně absolutně neplatné Smlouvy o úvěru soud zjistil, že , jméno FO, žalovanému poskytla částku , částka, , žalovaný z tohoto titulu zaplatil pouze , částka, . , adresa, 641,19 Kč tedy představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky , částka, , ve zbývající části žalobu zamítl.

33. Soud zamítl i žalobkyní požadované úroky z prodlení. § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Jde tedy o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 80,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,09 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,91 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání žaloby) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka) včetně 3 paušálních náhrad výdajů ve výši celkem , částka, ( z toho za 2 úkony učiněné do , datum, á , částka, a 1 úkon učiněný po , datum, a´, částka, ) dle § 13 odst. 4 a. t. , a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

35. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému delší než zákonnou (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta delší zejména s ohledem na přiznanou výši plnění a případnou možnost účastníků řízení dohodnout splátkový kalendář. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud proto stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou okolnostem případu. Současně poskytnutí delší lhůty k plnění by nemělo podstatně zasáhnout do majetkových práv žalobkyně. Soud má též za to, že delší lhůta k plnění, než je lhůta zákonná, žalovanému umožní plnit dobrovolně, bez vykonávacího řízení, a tím zamezí i vzniku dalších nákladů ke splnění povinností žalovaného stanovených tímto rozsudkem.