9 C 113/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 137 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 2 053 Kč z titulu kapitalizovaného úroku ve výši 16 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 137 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, dále částku 217 Kč, a to vše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co do zbývající části žalobního návrhu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 3 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky, kapitalizovaný úrok ve výši 916 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částku 1 137 Kč, z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 17. 4. 2020 (dále jen: Smlouva). Touto Smlouvou se původní věřitel [právnická osoba] (dále jen: původní věřitel) zavázal poskytnout žalované úvěr 3 000 Kč. Žalovaná tento úvěr vyčerpala, čímž jí v souvislosti se Smlouvou vznikla povinnost zapůjčenou částku 3 000 Kč včetně sjednaných poplatků uhradit, a to do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, uhradila pouze verifikační platbu ve výši 1 Kč, je proto povinna zaplatit žalobkyni nejen dlužnou částku, ale i smluvní pokutu ve výši 1 137 Kč, úroky z prodlení i úrok z úvěru. Původní věřitel žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené Smlouvy v celé výši, tj. včetně veškerého příslušenství, žalobkyni, a to s účinností ke dni 25. 6. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021, ovšem též bezvýsledně. V návaznosti na výzvu soudu doplnit listinné důkazy ze strany žalobkyně (co do posouzení úvěruschopnosti žalované), žalobkyně před zahájením jednání ve věci samé, uvedla, že těmito důkazy nedisponuje, a proto podáním ze dne 6. 4. 2022 bere žalobu částečně zpět - vedle jistiny dluhu ve výši 3 000 Kč se domáhá pouze zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 15. 6. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a náhradou nákladů řízení. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci nesdělili soudu svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) dne 17. 4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla na jí stanovený účet 3 000 Kč, tuto částku se žalovaná zavázala vrátit do 17. 5. 2020. Totožnost žalované ověřila právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč zaslané žalovanou z jejího účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 11. 6. 2021 postoupil s účinností od 25. 6. 2021 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a žalované tuto skutečnost písemně oznámil. Součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky byla výzva ke splnění dluhu. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021, žalovaná však na výzvu nijak nereagovala, a rovněž ničeho nezaplatila. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily zákonnou povinnost její právní předchůdkyně dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalované – tj. posuzovat, že je skutečně v možnostech žalované pohledávku splácet.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

7. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jako„ ZoSÚ“, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají - li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.

18. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

20. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup mimo jiné dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud Smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované takto poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, žalovaná z této částky ničeho neuhradila, na úkor právního předchůdce žalobkyně se co do této částky bezdůvodně obohatila, a je tak povinna žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena) vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení. Zároveň soud shledal za důvodné uplatnění nákladů spojených s předžalobním vymáháním, a to ve výši 217 Kč.

22. Výrokem II. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky 3 000 Kč z titulu nezaplacené jistiny, co do částky 217 Kč z titulu nákladů předžalobního vymáhání, přičemž rovněž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z jistiny, a to od 21. 4. 2022 do zaplacení, tedy ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalované.

23. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud výrokem II. rozsudku zbývající část nároku žalobkyně zamítnul.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 000 Kč, a to podle úspěchu ve věci a též podle uvážení soudu (zohledněna nečinnost žalované v řízení i před jeho zahájením).

25. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena 3 dny od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

26. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení jejímu zástupci, který je advokátem.