9 C 121/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 367,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 367,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 425,40 Kč od 12. 5. 2019 do 16. 12. 2019, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 848,21 Kč od 12. 5. 2019 do 16. 12. 2019, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 13 367,47 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 367,47 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 367,47 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o úvěru dne 20. 7. 2017. Na základě této Smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 15 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat za účelem bezhotovostních úhrad za zboží a služby, event. hotovostně prostřednictvím bankomatu. Tato smlouva o úvěru navazovala na smlouvu o úvěru ze dne 14. 7. 2014, kdy úvěrový limit zůstal po celou dobu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 12 % ročně, a poplatky dle platného ceníku v měsíčních splátkách ve výši 3 % z aktuální výše dlužné částky vždy po ukončení každého účetního období. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla. Žalovaný své povinnosti nedodržel a dostal se do prodlení s hrazením splátek. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání výzvy, proto banka úvěr ke dni 11. 5. 2019 zesplatnila, v souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 367,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 425,40 Kč od 12. 5. 2019 do 16. 12. 2019, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 848,21 Kč od 12. 5. 2019 do 16. 12. 2019, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 13 367,47 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 367,47 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána dne 18. 12. 2019 předžalobní výzva k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 20. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 % z aktuální výše dlužné částky vždy po ukončení každého účetního období (prokázáno smlouvou o úvěru – kreditní karty pro soukromou klientelu, žádostí o změnu kartového účtu a karty ze dne 20. 7. 2017, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů (kreditní karty) – soukromá klientela a ceník [právnická osoba] pro bankovní obchody (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami, obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů – soukromá klientela, ceníkem [právnická osoba] pro bankovní obchody). Tato smlouva o úvěru navazovala na smlouvu o úvěru ze dne 14. 7. 2014, v níž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 15 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) ze dne 14. 7. 2014, dohodou ke smlouvě ke kartovému účtu [číslo] ze dne 14. 7. 2014, žádostí o zřízení kartového účtu a karty ze dne 14. 7. 2014). Žalovaný celkem čerpal částku ve výši 24 500 Kč (dne 15. 7. 2014 částku 13 500 Kč, dne 3. 8. 2017 částku 5 000 Kč a dne 4. 8. 2017 částku 6 000 Kč) a celkem uhradil částku 32 328,15 Kč.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 14. 7. 2014 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] od 15. 3. 2014 a pobírá průměrný čistý měsíční příjem ve výši 7 493 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a neplatí žádné jiné půjčky nebo úvěry. Z výpisu z osobního účtu za období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014 soud zjistil, že žalovaný pobíral průměrnou čistou měsíční mzdu ve výši 7 493 Kč. Žalovaný neuvedl žádné měsíční výdaje, žalobkyně je proto stanovila podle svého interního ekonomického modelu na částku 4 811 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 14. 7. 2014, výpisy z osobního účtu za období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014, posouzením úvěruschopnosti klienta ze dne 14. 7. 2014).

6. Z podkladů pro soudní konání soud zjistil, že žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši 13 367,47 Kč (prokázáno podklady pro soudní konání ze dne 6. 1. 2020).

7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 12. 3. 2019 adresované žalovanému na doručovací adresu soud zjistil, že žalobkyně v jejím obsahu upozornila žalovaného, že je za ním pohledávka ve výši 6 473 Kč po splatnosti, a že jí má žalovaný zaplatit do 10. 5. 2019. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 5. 2019 pak soud zjistil, že žalovaný částku nezaplatil, žalobkyně tak zesplatnila celou zbývající částku ve výši 14 872,90 Kč a vyzvala žalovaného k její úhradě (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky a výpovědí smlouvy ze dne 12. 3. 2019 a poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 11. 5. 2019).

8. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 18. 12. 2019 adresované žalovanému soud zjistil, že žalovaný byla řádně vyzván k plnění před podáním žaloby. Dle poštovního podacího archu byla žalovanému předžalobní výzva odeslána téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 18. 12. 2019 a poštovním podacím archem z téhož dne).

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši odpovídající nárokované částce. Žalobkyně před podáním žaloby řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně úroku z úvěru ve výši 12 % ročně, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 367,47 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.