9 C 136/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 168 599 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 90 241,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 90 241,29 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se ve zbývající části nároku zamítá, tj. co do částky 78 357,71 Kč s úrokem z prodlení z částky 78 357,71 Kč ve výši 8,25% od [datum] do zaplacení a s úrokem 17,9% ročně z částky 168 599 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení 6 744 Kč odpovídající žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku s tím, že co do zbývající části nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku s příslušenstvím uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že je žalovaný na základě sdělení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum] jediným zákonným dědicem zůstavitele [jméno] [celé jméno žalovaného] (dále jen„ právní předchůdce žalovaného“), narozeného dne [datum], který zemřel dne [datum], a žalovaný tak odpovídá za pasiva v dědictví v celé výši. Právní předchůdce žalovaného uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Ceník (dále jen souhrnně„ Smlouva). Žalobkyně poskytla právnímu předchůdci žalovaného v souladu se Smlouvou úvěr ve výši 168 599 Kč. Právní předchůdce žalovaného se zavázal úvěr hradit společně s úrokem ve výši 17,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 987 Kč. Žalovaný, na kterého pohledávka přešla dne [datum], sjednané splátky včas a řádně nehradil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyni tak v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo požadovat uhrazení zbývající jistiny dluhu ve výši 168 599 Kč, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 15 173,10 Kč (úrok ve výši 17,90 % ročně z dlužné jistiny 168 599 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 993,26 Kč (úrok ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 168 599 Kč od [datum] do [datum]), úrok ve výši 17,90 % ročně z dlužné jistiny 168 599 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 168 599 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum] a jednal dle § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., v pl. znění, občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, svou nepřítomnost nikterak neomluvil, ačkoliv byl řádně a včas obeslán na adresu evidovanou v informačním systému (§ 46b písm. a/ o. s. ř.). Zásilka určená do vlastních rukou obsahující žalobu, předvolání a poučení o následcích nedostavení se k jednání byla doručena žalovanému náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, z jejích tvrzení a ze soudem zajištěného a vedeného spisu ve věci pozůstalostního řízení právního předchůdce žalovaného, sp. zn. 80 D 1244/2018, má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem žalovaného dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právnímu předchůdci žalovaného peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, mimo jiné s účelem konsolidace peněžitých závazků žalovaného, na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Právnímu předchůdci žalovaného vznikla povinnost žalobkyni vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 17,90 % ročně, a to měsíčními splátkami ve výši 3 987 Kč, s konečnou splatností nejpozději dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Ceník. Úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Právní předchůdce žalovaného sjednané splátky hradil včas a řádně, celkem zaplatil 109 758,71 Kč. Z usnesení shora uvedeného soudu ze dne 10. 10. 2019, č. j. 80 D 1244/2018-67, a přihlášky pohledávky do dědického řízení žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného dne [datum] zemřel a žalovaný jako jediný dědic ze zákona dědictví po zemřelém neodmítl, výhradu soupisu neuplatnil, a stal se proto výlučným dědicem zůstavitelových (zde právní předchůdce žalovaného) pasiv i aktiv, mimo jiné i přihlášené pohledávky žalobkyně, jejíhož zaplacení se žalobkyně v tomto řízení domáhá. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného několikrát upomínala k úhradě pohledávek tvořících pasiva pozůstalosti po právním předchůdci žalovaného, žalovaný však ničeho neuhradil ani na výzvu nijak nereagoval, žalobkyně proto zesplatnila celý nedoplatek a vyzvala žalovaného k úhradě zbylé dlužné částky ve výši 168 599 Kč. K zaplacení žalované částky byl žalovaný opět vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] odeslaným téhož dne, s tím, aby dlužnou částku uhradil do pěti dnů od doručení. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval, pohledávku žalobkyně neuhradil ani částečně.

6. Soud má z provedeného dokazování za postavené najisto, že žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost právního předchůdce žalovaného. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu právního předchůdce žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného požadoval po žalobkyni poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč. K osobním poměrům právního předchůdce žalovaného bylo v této žádosti zaznamenáno, že je rozvedený, má vlastní byt/dům a má střední vzdělání s výučním listem. V žádosti bylo uvedeno, že právní předchůdce žalovaného je důchodce s průměrným měsíčním příjmem 14 044 Kč, což si měla žalobkyně ověřit z příchozích transakcí na jeho účet. Žalobkyně vůbec nezkoumala další příjmy právního předchůdce žalovaného. V žádosti bylo dále zaznamenáno, že právní předchůdce žalovaného má další úvěry, na které splácí měsíčně částku 9 445 Kč. Žalobkyně ani nezjišťovala, a tedy ani neověřovala další podstatné výdaje právního předchůdce žalovaného. Žalobkyně poukázala ve vyjádření k výzvě soudu na to, že ověřovala příjem právního předchůdce žalovaného z výpisu z účtu, z tohoto výpisu však vůbec nečerpala informace týkající se jeho výdajů. Žalobkyně stanovila výdaje právního předchůdce žalovaného dle svého ekonomického modelu částkou 5 958 Kč, a to přestože měla k dispozici jeho výpis z účtu.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1701 odst. 1 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Podle § 1704 o. z. neuplatní-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaného uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost právního předchůdce žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).

14. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne. V opačném případě je smlouva absolutně neplatná. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost právního předchůdce žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od právního předchůdce žalovaného před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly ověřovány z výpisu z účtu právního předchůdce žalovaného. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala jeho úvěruschopnost, však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně vycházela pouze z příjmu z jeho důchodu ve výši 14 044 Kč. Žalobkyně se dále vůbec nezabývala výdaji právního předchůdce žalovaného, například si od něj vůbec nevyžádala informace o jeho výdajích, veškeré výdaje právního předchůdce žalovaného byly žalobkyní stanoveny dle interního ekonomického modelu žalobkyně, a to na částku 5 958 Kč, přestože měla k dispozici výpis z účtu právního předchůdce žalovaného. Soud je přesvědčen, že částka 5 958 Kč je naprosto nedostatečná a neodpovídající reálným potřebám člověka (bydlení, jídlo, energie, drogerie, doprava, ošacení, volnočasové aktivity). Takový postup musel být zcela zjevně postupem, který nesměřoval ke skutečnému posouzení úvěruschopnosti právního předchůdce žalovaného, jevil se spíše jako postup účelový s cílem formálně vykázat jeho dostatečnou úvěruschopnost, bez snahy o zjištění a posouzení reálné životní situace právního předchůdce žalovaného. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

15. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou smlouvu posoudil z úřední povinnosti jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, protože žalobkyně zkoumala úvěruschopnost právního předchůdce žalovaného nedostatečně.

16. V souladu s § 1701 a § 1704 o. z. pohledávka právního předchůdce žalovaného přešla v plné výši na žalovaného a ten je tak povinen uhradit pohledávku právního předchůdce žalovaného v plné výši, neboť žalovaný v rámci řízení o pozůstalosti neuplatnil výhradu soupisu.

17. Žalovaný tak má povinnost uhradit žalobkyni pohledávku ve výši, která byla žalobkyní poskytnuta právnímu předchůdci žalovaného na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatil, a o kterou se na úkor žalobkyně právní předchůdce žalovaného, resp. žalovaný, obohatil. Z dokazování soud zjistil, že právnímu předchůdci žalovaného byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 200 000 Kč, ke dni rozhodnutí soudu právní předchůdce žalovaného zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 109 758,71 Kč. Právní předchůdce žalovaného, resp. žalovaný, se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 90 241,29 Kč (200 000 Kč – 109 758,71 Kč), je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.

18. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. (toliko) co do částky 90 241,29 Kč, přičemž zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku. Tímto výrokem I. rozsudku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dále zákonný úrok z prodlení ode dne [datum], tedy dne následujícím po dni, kdy žalobkyně zesplatnila celou pohledávku žalovaného, a to do úplného zaplacení.

19. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 744 Kč, odpovídající žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku. V tomto případě soud zohlednil všechny rozhodné skutečnosti i neúspěch žalobkyně ve věci. Soud má za to, že je na místě žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení alespoň v této části, neboť žalovaný byl po celou dobu zcela nečinný a de facto částečně přispěl i k tomuto soudnímu řízení.

21. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že v případě absolutní neplatnosti smlouvy je třeba zohlednit majetkové schopnosti žalovaného. Protože byl žalovaný ve věci nečinný, má soud za to, že nelze aplikovat v posuzované věci zákonnou lhůtu pro zaplacení - tři dny od právní moci rozsudku a stanovil na základě § 160 odst. 1 o.s.ř. delší lhůtu pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.