9 C 137/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 7 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Ve zbývající části žalobního návrhu se žaloba zamítá, tj. co do částky 1 440 Kč a úroku z prodlení nad úroky přiznané výrokem I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč, s tím, že co do zbývající části se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Pohledávku žalobkyně ve výši 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně celkem, splátky splatné vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Pokud bude žalovaná v prodlení byť i jen s jednou splátkou nebo její částí, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši, a to bez dalšího.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], dne [datum] úvěr ve výši 6 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, dostupné na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, [webová adresa], na níž se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž jí byl zřízen uživatelský účet. Žalovaná následně odsouhlasila znění Smlouvy jakožto podmiňující krok pro pokračování registrace. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala lustrováním žalované ve veřejně dostupných databázích [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] A [anonymizováno]. Úvěr ve výši 6 000 Kč byl převeden na účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se jej zavázala splatit nejpozději dne [datum], svou povinnost však porušila, dlužnou částku do uvedeného data řádně a včas nevrátila, neučinila tak ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve věci nevyjádřily, ačkoli jim oběma výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 440 Kč splatit jednou platbou ve výši 7 440 Kč, a to nejpozději dne [datum]. Žalovaná však sjednanou splátku řádně neuhradila, ke dni splatnosti činila dlužná částka 7 440 Kč, z této částky dlužná jistina představovala částku 6 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 1 440 Kč. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne [datum].

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat žalovanou pohledávku.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

15. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinností podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., a to distančním způsobem za použití elektronických prostředků (§ 1820 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně, s ohledem na to, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy, a to ani po výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, proto uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

21. S ohledem k výše uvedenému je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit pouze částku, která jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatila, a o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatila. Z dokazování soud zjistil, že žalované takto byla poskytnuta částka 6 000 Kč, a kterou žalovaná ani zčásti nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 6 000 Kč a je proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl výrokem I. co do částky 6 000 Kč, přičemž zároveň uložil žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od [datum] do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalované.

23. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

24. Náhrada nákladů řízení by neměla být přiznána žádnému z účastníků řízení, soud však přihlédl k tomu, že byla žalobkyně částečně úspěšná a žalovaná byla i přes opakované výzvy žalobkyně a následně také soudu naprosto nečinná. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, odpovídající žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku.

25. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že v případě absolutní neplatnosti smlouvy je třeba zohlednit majetkové schopnosti žalované. Protože ovšem žalovaná byla ve věci nečinná, má soud za to, že je nezbytné zohlednit výši dlužné částky, a také výši splátek, které se zavázala žalovaná žalobkyni z titulu smlouvy hradit, a které, aspoň po určité časové období, bylo v možnostech žalované pravděpodobně splácet. Soud má za to, že nelze aplikovat v posuzované věci zákonnou lhůtu pro zaplacení - tři dny od právní moci rozsudku. Navíc i v zájmu žalobkyně je, aby žalovaná plnila svou pohledávku vůči žalobkyni dobrovolně, bez dalšího vykonávacího řízení. Proto soud výrokem IV. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit pohledávku žalobkyně s příslušenstvím ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, přičemž jsou splátky splatné vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Soud též ve svém rozhodnutí zakotvil, že pokud bude žalovaná v prodlení byť i jen s jednou splátkou nebo její částí, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši, a to bez dalšího.