9 C 145/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa pro: žaloba o výživné pro zletilé dítě <b>I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce měsíčně částkou 6 500 Kč, a to s účinností ode dne 1. 6. 2021, vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám opatrovníka žalobce.</b> <b>II. Nedoplatek na výživném za období do 30. 6. 2021 ve výši 114 500 Kč, je žalovaný povinen uhradit žalobci, k rukám opatrovníka žalobce, a to ve splátkách 80 000 Kč do 12. 7. 2021, a dále co do zbývající části 34 500 Kč ve splátkách po částkách 1 500 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci předem až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jedné ze splátek či její části.</b> <b>III. Tímto rozhodnutím se mění rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 25 Nc 2907/2004 - 22 ze dne 4. 5. 2004, pokud jím bylo rozhodováno o výživě žalobce.</b> <b>IV. Opatrovníku žalobce se ukládá založit do 7 dnů u bankovního ústavu spořící nebo termínovaný účet vedený na jméno žalobce, a na tento účet vložit část finančních prostředků poskytnutých žalovaným dle výroku II. tohoto rozsudku ve výši 50 000 Kč, a to do 7 dnů od obdržení těchto finančních prostředků. Na tento založený účet žalobce se opatrovníku žalobce ukládá zasílat z výživného poskytovaného žalovaným dle výroku I. tohoto rozsudku měsíčně částku 500 Kč, a to vždy do konce měsíce, kdy bylo výživné dle výroku I. tohoto rozsudku žalovaným uhrazeno.</b> <b>V. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> <b>VI. České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi se náhrada nákladů státu nepřiznává.</b> 1. Žalobou ze dne 18. 5. 2021 doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen soud) dne 19. 5. 2021, se žalobce, prostřednictvím své opatrovnice, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zvýšil rozsah vyživovací povinnosti žalovaného na žalobce, a to s přihlédnutím zejména k následujícím skutečnostem: o výchově a výživě žalobce bylo naposledy rozhodováno rozsudkem soudu 25 Nc 2907/2004-22 ze dne 4. 5. 2004, kterým byl, tehdy nezletilý, žalobce svěřen na dobu i po rozvodu manželství rodičů do výchovy matky, a žalovaný /otec se zavázal přispívat na jeho výživu částku 5 000 Kč měsíčně. Rozsudkem soudu č. j. 21 P 183/2005-153 ze dne 15. 1. 2019 byl žalobce omezen ve svéprávnosti, a to tak, že není schopen činit žádná právní jednání s výjimkou běžných záležitostí každodenního života. Současně byla žalobci ustanovena opatrovnice – jeho matka. Účastníci se dlouhodobě nestýkají, přestože vyživovací povinnost žalovaného k žalobci nezanikla, žalovaný v průběhu doby přestal hradit na žalobce výživné. Žalobce je dlouhodobě nemocný, od cca 2,5 let věku je v péči [anonymizováno 14 slov], byl mu diagnostikován [anonymizována dvě slova]. V důsledku nepříznivého zdravotního stavu byl žalobce uznán invalidním ke dni 24. 4. 2012. Žalobce pobírá invalidní důchod 3. stupně ve výši 12 356 Kč, od 1. 8. 2018 příspěvek na mobilitu 550 Kč, a též i příspěvek na péči – nyní ve výši 12. 800 Kč měsíčně. Žalobce bydlel do 22. 3. 2021 ve společné domácnosti se svou matkou (opatrovnicí), od března 2021 bydlí samostatně - v domě s pečovatelskou službou, na adrese [adresa žalobce]. Výdaje žalobce činí 4 193 Kč měsíčně, přičemž žalobce hradí měsíčně i tyto náklady - spotřebu elektrické energie 350 Kč, obědy 3 000 Kč, asistenční službu 10 000 Kč, internet 500 Kč. Dále si žalobce musí hradit i další stravu a věci běžné potřeby, včetně oblečení, též i léky – přičemž na léky vynakládá částku 1 000 Kč měsíčně. Matka poskytuje žalobci potřebnou péči, zajišťuje mu i praní prádla, úklid bytu, vyzvedávání léků apod. Možnosti matky poskytovat žalobci péči se ovšem snižují, neboť její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý. Od 30. 6. 2020 je matka v invalidním důchodu 2. stupně, přičemž pobírá invalidní důchod ve výši 8 682 Kč měsíčně. Matka nemá žádný další příjem, nemá další vyživovací povinnost, její výdaje činí cca 7 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný s žalobou souhlasil. Uvedl, že je v jeho zájmu přispívat na výživu žalobce, má ovšem další dvě vyživovací povinnosti – a to k nezletilé dceři [jméno] [příjmení], narozené 30. 4. 2006, a k manželce, která není ze zdravotních důvodů schopna zajistit si příjmy, je nezaměstnatelnou, a není z osobních důvodů evidována na úřadu práce. Žalovaný hradí manželce ze svých příjmů sociální a zdravotní pojištění, i veškeré výdaje.

3. Usnesením soudu ze dne 2. 7. 2021, č. j. 9 C 145/2021-45 soud osvobodil žalobce od povinnosti platit soudní poplatky v plném rozsahu, a zároveň mu ustanovil na náklady státu zástupce z řad advokátů – [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

4. Z provedeného dokazování soud zjistil pravdivost výše uvedených tvrzení žalobce, na která co do svých zjištění a skutkových závěrů zcela odkazuje. Dále soud považuje za prokázané tyto rozhodné skutečnosti, které zjistil zejména z níže vyjmenovaných, provedených důkazů, přičemž důkazy hodnotil každý samostatně i v jejich souvislostech:

5. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 5. 2004, č. j. 5 C 100/2004-16, bylo manželství rodičů žalobce, tj. žalovaného a [jméno] [příjmení], rozvedeno, právní moc rozhodnutí dne 16. 6. 2004; 6. Rozsudkem č. j. 25 Nc 2907/2004-22 ze dne 4. 5. 2004 rozhodl soud o výchově a výživě žalobce na na dobu před rozvodem i po rozvodu rodičů (5 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2004, vždy k 20. dni v měsíci předem k rukám matky); 7. žalovaný dlouhodobě svou vyživovací povinnost v rozsahu 5 000 Kč neplnil, žalobci ani ničím nepřispíval, nestýkal se s ním (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků); 8. oproti předchozímu rozhodnutí opatrovnického soudu ze dne 4. 5. 2004, tj. rozsudku č. j. 25 Nc 2907/2004-22, se poměry účastníků změnily, a to zejména s přihlédnutím k časovému odstupu od posledního rozhodnutí soudu. Žalobce je dlouhodobě omezen ve svéprávnosti, není schopen činit žádná právní jednání s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, jeho opatrovnicí je matka (viz obsah opatrovnického spisu žalobce vedeného soudem – zejména Rozsudek č.j. [číslo jednací] ze dne 15. 1. 2019, dále předchozí rozsudky opatrovnického soudu - č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 8. 2015, č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 4. 2018, Listina o jmenování opatrovníka ze dne 12. 10. 2015). Poměry na straně žalobce se podstatně změnily též z důvodu jeho věku, zdravotního stavu, zvýšení výdajů (viz výše výdaje na bydlení, na léky, uspokojování běžných potřeb). V případě žalovaného došlo k navýšení vyživovacích povinností, a s tím spojených výdajů, ovšem i k podstatnému zvýšení příjmů (průměrný čistý příjem žalovaného 41 000 Kč měsíčně). U žalovaného soud ovšem podotýká, že do odůvodnitelných výdajů nezahrnuje platby hrazené žalovaným na sociální a zdravotní pojištění jeho manželky, která de facto pouze z osobních důvodů (i když možná částečně omluvitelných) nevyužívá zákonné možnosti evidence na úřadu práce, a tedy hrazení těchto plateb státem v případě splnění zákonných podmínek.

9. Dále soud zjistil z listinných důkazů předložených žalobcem, že se změnily podstatně i poměry na straně matky žalobce – zejména s přihlédnutím k dlouhodobě se zhoršujícímu zdravotnímu stavu matky, matka (opatrovnice žalobce) má příjmy pouze z invalidního důchodu a ze sociálních dávek. V případě matky soud jako její příjem zohledňuje mimo jiné i jednu polovinu části příspěvku poskytované na péči o žalobce.

10. Z nesporných tvrzení účastníků soud vzal za prokázané, že nedoplatek na zvýšeném výživném do 31. 5. 2021 činí celkem 109 500 Kč. <i>11. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>12. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>13. Ve znění § 913 odst. 1 o. z. pak pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného, přičemž životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 o. z.).</i> <i>14. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> 15. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu důvodnou, proto rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce měsíčně částkou 6 500 Kč, a to s účinností ode dne 1. 6. 2021, vždy do každého 15. dne v měsíci, k rukám opatrovníka žalobce.

16. Ohledně nedoplatku na výživném za období do 30. 6. 2021 ve výši 114 500 Kč soud výrokem II rozsudku rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit tento nedoplatek žalobci ve splátkách – a to 80 000 Kč do 12. 7. 2021, a dále co do zbývající části 34 500 Kč ve splátkách po částkách 1 500 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci předem až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jedné ze splátek či její části.

17. Výrokem III. rozsudku soud deklaroval změnu předchozího opatrovnického rozhodnutí, tj. rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 25 Nc 2907/2004 - 22 ze dne 4. 5. 2004, pokud jím bylo rozhodováno o výživě žalobce.

18. Výrokem IV. rozsudku, v souladu s návrhy účastníků i opatrovnice, a též s přihlédnutím k nezbytnosti zajistit žalobce i pro budoucnost a nepředvídané skutečnosti, soud opatrovníku žalobce uložil do 7 dnů u bankovního ústavu založit spořící nebo termínovaný účet vedený na jméno žalobce, a na tento účet vložit část finančních prostředků poskytnutých žalovaným dle výroku II. tohoto rozsudku ve výši 50 000 Kč, a to do 7 dnů od obdržení těchto finančních prostředků. Zároveň uložil opatrovníku žalobce na tento založený účet žalobce zasílat z výživného poskytovaného žalovaným dle výroku I. tohoto rozsudku měsíčně částku 500 Kč, a to vždy do konce měsíce, kdy bylo výživné dle výroku I. tohoto rozsudku žalovaným uhrazeno. Soud zdůrazňuje, že tato povinnost opatrovníka není vázána pouze na opatrovníka stávajícího, tj. není ukládána pouze matce žalobce.

19. Výrokem V. rozsudku soud rozhodl o absenci práva žalobce na náhradu nákladů řízení, a to s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem, zejména i k přístupu žalovaného v řízení, přičemž žalovaný nebyl k dobrovolnému plnění před zahájením soudního řízení vyzván. Z tohoto důvodu nemá ani stát právo na uplatnění výdajů vynaložených na zastupování žalobce soudem ustanovenou zástupkyní – advokátkou (viz výrok IV. rozsudku).