9 C 145/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 68 419,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 870 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 870 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 35 549,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 57 739 Kč od 19. 1. 2022 do 14. 2. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 869 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení odpovídající žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku, tj. částku 2 737 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. Ve zbývající části nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doplněnou podáním ze dne 25. 4. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne 24. 9. 2020, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve výši celkem 133 558 Kč, tj. jistinu, obchodní úrok 56 558 Kč a administrativní poplatek 33 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 2 226 Kč (resp. poslední ve výši 2 224 Kč), přičemž první splátka byla splatná dne 8. 11. 2020. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči ní ke dni 4. 10. 2021 zesplatnila. Po zohlednění úhrad provedených žalovanou v celkové výši 11 130 Kč sestává dlužná částka z nesplacené jistiny 42 687 Kč, nesplaceného úroku 9 502 Kč (žalobkyně požaduje pouze úrok ode dne splatnosti první měsíční splátky do zesplatnění), nesplaceného poplatku ve výši 3 850 Kč (žalobkyně požaduje pouze část poplatku ode dne splatnosti první měsíční splátky do zesplatnění), nesplaceného zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky za dobu do zesplatnění ve výši 331,38 Kč a za dobu od zesplatnění do 18. 1. 2022 ve výši 1 453,36 Kč a dále smluvní pokutu za dobu do zesplatnění ve výši 2 833 Kč a za dobu od zesplatnění ve výši 6 062,60 Kč a nákladů na upomínání ve výši 1 700 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z částky 57 739 Kč ve výši 8,5 % ročně od 19. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Jelikož se žalovaná, ač řádně obeslána, k jednání nedostavila, neomluvila se a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav:

5. Žalovaná podepsala s žalobkyní dne 24. 9. 2020 elektronicky smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se označila rodným číslem, adresou, číslem bankovního účtu [bankovní účet], telefonním číslem a e-mailovou adresou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 44 000 Kč s pevným úrokem 39 % ročně, žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni měsíční administrativní poplatek ve výši 550 Kč a obdržené prostředky žalobkyni spolu s úroky a poplatky vrátit v 59 měsíčních splátkách po 2 226 Kč s poslední splátkou ve výši 2 224 Kč RPSN činila 74,4 %. Pro případ prodlení žalované se splácením jakékoliv splátky nebo její části si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu dle sazebníku a náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku. Přílohou smlouvy byl sazebník a splátkový kalendář. Dle bodu II.

1. A. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, kdy se žalovaná ocitla v prodlení se splacením splátky nebo její části, a to až do okamžiku, kdy takto vypočtená smluvní pokuta dosáhne výše 500 Kč. Dle bodu II.

1. B. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění úvěru. Dle bodu II.

1. C. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 50 Kč za každé jednotlivé porušení povinností dle čl. 14 obchodních podmínek. Dle bodu II.

2. A. byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně o vhodném řešení za účelem minimalizace negativních dopadů v prvním měsíci prodlení poplatek ve výši 350 Kč. Dle bodu II.

2. B. byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledku prodlení ve druhém měsíci prodlení poplatek ve výši 750 Kč Žalovaná svým elektronickým podpisem potvrdila, že se se sazebníkem seznámila. Na úrok měla žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradit částku 9 502 Kč a na administrativní poplatek částku 3 850 Kč (splátkový kalendář). Dopisem datovaným 19. 8. 2021 upozornila žalobkyně žalovanou na možnost zesplatnění zápůjčky v případě, že neuhradí svůj dluh ve výši 8 380 Kč do 3. 10. 2021 (upozornění na možnost zesplatnění). Dopisem datovaným 5. 10. 2021 žalobkyně v důsledku neplnění povinností ze smlouvy o zápůjčce zesplatnila dluh žalované, který ke dni zesplatnění činil 59 188,91 Kč (informace o zesplatnění). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 11. 11. 2021 (předžalobní upomínka). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.

6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila, jaká částka byla žalovanou uhrazena z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce a jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila, že žalovaná uhradila celkem 5 splátek v celkové výši 11 130 Kč. Současně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala na základě nahlédnutí do databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a databáze neplatných dokladů). Dále vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný, přičemž vycházela z výpisů z účtů žalované a výplatních pásek. Údaje zadávala do scóringového systému. Příjmy žalované žalobkyně vyhodnotila ve výši 14 567,36 Kč a výdaje ve výši 7 508,51 Kč.

7. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalované. V okamžiku uzavření smlouvy bylo z výpisu z účtu žalované za období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020 zřejmé, že je na hranici svých finančních možností, když zůstatek na účtu činil pouze 195,26 Kč a výdaje převyšovaly příjmy žalované. V období od 1. 7. 2020 do 31. 7. 2020 činil zůstatek pouze 77,99 Kč a výdaje opět převyšovaly příjmy. V období od 1. 8. 2020 do 31. 8. 2020 činil zůstatek pouze 575,90 Kč. Příjmy a výdaje žalované byly za tato období nepravidelné. Žalobkyně sice předložila předmětné výplatní pásky žalované za období od 06. 2020 do 08. 2020, ovšem soud má za to, že se měla zabývat podstatně delším obdobím, než bylo činěno. Z listinných důkazů předložených k období 06. 2020 až 08. 2020 je totiž zcela zjevné, že příjmy žalované byly nedostatečné.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2390 uvedeného zákona přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí zápůjčky došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

19. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 20. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnuté zápůjčky včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o zápůjčce i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu a výdajích, ovšem za pouze nedostatečné období. Navíc sdělené údaje o výdajích žalované byly ověřovány pouze z podkladů předložených žalobkyní, které neosvědčovaly příznivou majetkovou situaci žalované umožňující ji pohledávku v dohodnutých termínech uhradit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Jak je zřejmé z provedeného dokazování, žalobkyně nezohlednila konečné zůstatky na účtu žalované, které byly zjevně velmi nízké a neumožňovaly řádné splácení úvěru.

21. Předmětná smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná co do částky 32 870 Kč nevrátila. Žalovaná tak měla povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši 32 870 Kč (vyplacená jistina 44 000 Kč mínus částka 11 130 Kč zaplacená žalovanou), která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení od 15. 2. 2022 do zaplacení. Žalovaná se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohla dozvědět až z žaloby, která jí byla soudem doručena dne 14. 2. 2022. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinna platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni prodlení žalovaného.

22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku. Soud zohlednil, že žalovaná byla sice ve věci převážně úspěšná, ovšem před zahájením řízení i v jeho průběhu byla zcela nečinná a žalobkyně se tak musela obrátit alespoň z částí nároku na soud, proto soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení soudního poplatku. Ve zbývající části rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, neúčastnila se však jednání před soudem, ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly.

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované delší než zákonnou (dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. tři dny od právní moci rozsudku), neboť přihlédl k absolutní neplatnosti dané smlouvy o úvěru a výši přiznané částky. Vzhledem k nečinnosti žalované soud sice nezjistil současné majetkové poměry žalované, má ovšem za to, že v této lhůtě bude případně mít žalovaná dostatečný časový prostor pro jednání s žalobkyní ohledně možnosti úhrady pohledávky buď jednorázově v delší lhůtě splatnosti, nebo formou splátek.