9 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 35 773 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 35 773 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 8. 2018, na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 18. 5. 2018 finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,58 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách (každá ve výši 2 049 Kč), a to od června 2018 s tím, že jsou splatné vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná si poté z důvodu její pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru sjednala bezúplatný odklad splátek, po jehož dobu, tj. od 22. 8. 2018 do 21. 11 2018, neběžel sjednaný úrok. Žalovaná uhradila sedmnácti splátkami celkem částku 51 175 Kč, následně se však dostala se splácením do prodlení. Žalobkyně proto úvěr v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru zesplatnila ke dni 26. 11. 2020. Ještě před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované s úhradou 7 splátek však vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut (499 Kč za prodlení s každou splátkou o 30 dní) podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 3 493 Kč (7 x 499 Kč) a podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou 16 splátek v celkové výši 3 200 Kč (200 Kč za prodlení s každou splátkou o více než 15 dnů). Ke dni zesplatnění úvěru (26. 11. 2020) se celá dosud nesplacená jistina úvěru (21 315,19 Kč) a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru (3 370,83 Kč) staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 24 686,02 Kč splatné téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto novou jistinu ve výši 24 686,02 Kč v den zesplatnění nezaplatila, žalobkyně s odkazem na bod 6.5. smlouvy o úvěru požadovala zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne 28. 11. 2020, avšak toliko k datu vyhotovení žaloby (celkem tedy 4 394,82 Kč). Dále žalobkyně požadovala uhradit i úrok za poskytnutí úvěru počítaný z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru (21 315,19 Kč) ode dne 28. 11. 2020 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 95,9 % ročně, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 022 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací jednak získaných od žalované (např. příjmové doklady, prohlášení žalované), a jednak také z informací získaných z různých databází (např. SOLUS, NRKI apod.). Žalobkyně po posouzení výše uvedeného uzavřela, že žalovaná je úvěruschopná. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání, ze kterého se žalovaná omluvila, a k němuž se žalobkyně bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně je mimo jiné nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z výpisu záznamů z registru SOLUS vyhotoveného ke dni 14. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaná nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI vyhotoveného ke dni 14. 5. 2018 soud zjistil, že smlouva žalované je hodnocena jako špatná s negativním příznakem. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne 18. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalované ze zaměstnání ve výši 15 500 Kč, jejími měsíčními výdaji v celkové výši 6 890 Kč (3 410 Kč životní minimum, 2 000 Kč jedno dítě v domácnosti, 1 480 Kč bydlení) a rezervou ve výši 1 000 Kč; volné zdroje žalované tak měly činit 7 610 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o zaměstnání žalované, a to zejména identifikaci zaměstnavatele žalované a údaj o tom, že pracovní poměr nebyl sjednán na dobu určitou, že neběží výpovědní lhůta, žalovaná je vdaná, nebydlí s manželem, má vlastní bydlení a střední vzdělání s maturitou. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaná zaplatit. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne 15. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaná zejména prohlásila a potvrdila, že se seznámila s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědoma, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné.

6. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnancem společnosti [právnická osoba], [IČO], na pozici operátor skladu, že má pracovní poměr sjednaný na dobu určitou, a to do 31. 12. 2018, a že jí za vykonanou práci náleží měsíční mzda stanovená mzdovým výměrem. Ze mzdového výměru bylo zjištěno, že žalovaná má měsíční mzdu ve výši 15 000 Kč a nenárokové měsíční prémie ve výši 8 000 Kč. Z výplatních pásek a z potvrzení plateb z transakční historie k účtu vedeného na jméno žalované za období od prosince 2017 do března 2018 bylo zjištěno, že žalované za prosinec 2017 byla vyplacena mzda ve výši 17 265 Kč, za leden 2018 jí byla vyplacena mzda ve výši 15 791 Kč, za únor 2018 jí byla vyplacena mzda ve výši 6 891 Kč a za březen 2018 jí byla vyplacena mzda ve výši 19 021 Kč. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období duben 2018 bylo zjištěno, že jeho majitelem je žalovaná, že její měsíční kreditní obrat je 34 466,69 Kč, její debetní obrat je 34 466,10 Kč a na účtu je zůstatek ve výši 1,14 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 5. 2018 bylo zjištěno, že je žalovaná mj. identifikována číslem účtu [bankovní účet], na který jí mají být poukázány finanční prostředky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 049 Kč. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 151,58 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalované s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalované s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalované s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaná byla povinna uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy).

8. Z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 21. 5. 2018 spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 18. 5. 2018 byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 25 000 Kč na bankovní účet 0 [bankovní účet], [variabilní symbol]. Z karty klienta vyhotovené dne 24. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná na výše uvedený úvěr uhradila 36 splátek v celkové výši 51 175 Kč.

9. Z dohody o rozvázání pracovního poměru bylo zjištěno, že se žalovaná se svým zaměstnavatelem dohodli na rozvázání pracovního poměru ke dni 10. 8. 2018. Z žádosti o odklad splátek ze dne 30. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná zažádala o odklad splátek po dobu dvou až tří měsíců z důvodu ukončení pracovního poměru. Z potvrzení ze dne 31. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhověla žádosti žalované a odložila tři měsíční splátky, a že žalované současně zaslala splátkový kalendář, ve kterém byla nově stanovena splatnost zbývajících splátek.

10. Z výzev k zaplacení ze dne 22. 2. 2019, ze dne 24. 6. 2019, ze dne 23. 7. 2019, ze dne 22. 8. 2019, ze dne 23. 12. 2019, ze dne 22. 4. 2020, ze dne 24. 8. 2020, ze dne 23. 10. 2020 a ze dne 23. 11. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru, a to ke dni 26. 11. 2020, přičemž současně vyzvala žalovanou k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 5. 2021 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

12. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, specializace bankovnictví, pojišťovnictví, úvěry, trh pohledávek, soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti nutné pro rozhodnutí ve věci samé. Soud nezjistil ničeho taktéž z kopie občanského průkazu žalované.

13. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalované dne 18. 5. 2018 finanční prostředky ve výši 25 000 Kč při efektivní úrokové sazbě 151,58 % ročně, které se žalovaná zavázala vrátit včetně úroku ve 48 měsíčních splátkách po 2 049 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná předložila kopii svého občanského průkazu, pracovní smlouvu, mzdový výměr, výplatní pásky a část výpisu z osobního účtu. Žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokuty. Žalovaná uhradila sedmi splátkami celkem 51 175 Kč.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

19. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejménadokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, žeposkytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru [číslo] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

25. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

27. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni 14. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaná nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI vyhotoveného ke dni 14. 5. 2018 soud zjistil, že smlouva žalované je hodnocena jako špatná s negativním příznakem. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne 18. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalované ze zaměstnání ve výši 15 500 Kč, jejími měsíčními výdaji v celkové výši 6 890 Kč a rezervou ve výši 1 000 Kč; volné zdroje žalované tak měly činit 7 610 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o zaměstnání žalované, a to zejména identifikaci zaměstnavatele žalované a údaj o tom, že pracovní poměr nebyl sjednán na dobu určitou, žalovaná je vdaná, ale s nikým nevede společnou domácnost. Z výpisu z účtu žalované za měsíc duben 2018 soud zjistil, že veškeré příchozí i odchozí položky, které na účet přišly, případně z účtu odešly, jsou téměř totožné, a žalované tak na účtu nezbývají žádné další peněžní prostředky. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaná zaplatit. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne 15. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaná zejména prohlásila a potvrdila, že se seznámila s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědoma, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné.

28. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle dokladů o jejích příjmech, kdy příjmy žalované v rozhodném období činily průměrně 15 500 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně z pracovní smlouvy, mzdového výměru, výplatních pásek a části výpisu z účtu zjistila, že žalovaná má pravidelný příjem. Dále úvěruschopnost žalované byla posuzována z jejího prohlášení, kdy jí uváděné údaje byly zaneseny do zmíněného formuláře. Z tohoto prohlášení plyne, že žalovaná měla mít měsíční výdaje pouze ve výši 6 890 Kč. Po posouzení těchto tvrzených výdajů žalované a jejích doložených příjmů pak žalobkyně dospěla po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč k závěru, že volné zdroje žalované činily 7 610 Kč měsíčně, tudíž žalovaná měla být schopna předmětný úvěr splácet částkou 2 049 Kč měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřovala i z NRKI (nebankovní registr klientských informací) a dále i z registru [příjmení]. Podle registru NRKI však žalovaná nebyla označena za vhodnou osobu pro poskytnutí úvěru, což mělo být pro žalobkyni vodítkem, aby úvěruschopnost žalované zkoumala o to pečlivěji. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalované. Pokud jde o výdajové poměry žalované, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalované, že její měsíční výdaje činí toliko 6 890 Kč, což podle názoru soudu neodpovídá skutečnosti, že žalovaná je matkou dítěte, která s nikým nevede společnou domácnost. Soud nemůže přisvědčit námitce žalobkyně, že neměla možnost si výdajovou stránku žalované ověřit a že prohlášení žalované ohledně jejích výdajů před poskytnutím úvěrů jsou zcela dostačující, žalobkyně totiž měla k dispozici výpis z účtu žalované za měsíc duben 2018, na kterém byly položky/transakce, které absolutně neodpovídaly výši výdajů uváděných žalovanou. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalované verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla ze závěru, že volné zdroje žalované jsou dostatečné a činí ničím nepodloženou částku 6 890 Kč. Žalobkyně tak učinila i přesto, že měla k dispozici výpis z účtu žalované za měsíc duben 2018, ve kterém byly položky/transakce, které absolutně neodpovídaly žalovanou uvedených údajů ohledně jejích měsíčních příjmů/výdajů. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

29. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru [číslo] posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.) a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla takto poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, přičemž uhradila 51 175 Kč. Soud však nemohl nárok žalobkyně posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., neboť finanční prostředky ve výši 25 000 Kč byly žalovanou splaceny. Žalovaná tak nemá vůči žalobkyni žádné další závazky, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem I.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy zvážil míru úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků z pohledu předmětu řízení včetně příslušenství, které bylo vypočteno pro účely nákladového výroku ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalované žádné náklady řízení nevznikly.