9 C 164/2019

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 129 310,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 120 791,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 791,75 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení a účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, a to vše 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 7 619,15 Kč, úroku 14,9 % ročně z částky 128 410,9 Kč od 15. 7. 2019 do zaplacení, úroku 9,75 % ročně z částky 128 410,9 Kč od 25. 7. 2019 do 8. 2. 2020, úroku 9,75 % ročně z částky 7 619,15 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 928,93 Kč od 13. 3. 2019 do 14. 7. 2019 a částky 600 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 116,54 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 23. 8. 2016 Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalované žalobkyní aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 15. 11. 2018 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek [číslo] k této Rámcové smlouvě, jehož předmětem byla žádost o úvěr ve výši 131 287 Kč, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] a dne 19. 11. 2018 vyplacen na její běžný účet. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a podmínky pro používání úvěru žalobkyně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 2 114 Kč, které se skládaly ze splátky jistiny a úvěru ve výši 14,90 % ročně se splatností ke každému 13. dni v měsíci počínaje dnem 13. 12. 2018, předpokládaný konec stanoven na den 13. 10. 2028. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkem zaplatila 10 495,25 Kč. V souladu se smlouvou a podmínkami pro používání úvěru žalobkyně proto dne 15. 7. 2019 úvěr zesplatnila a současně žalované zaslala předžalobní výzvu z téhož dne. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 128 410,90 Kč a nesplacený (kapitalizovaný) úrok z úvěru činil 4 928,93 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků od 13. 3. 2019 do 14. 7. 2019 (den předcházející zesplatnění). Žalobkyně se podanou žalobou dožadovala po žalované zaplacení částky 128 410,90 Kč, úroku 14,90 % ročně z částky 128 410,90 Kč od 15. 7. 2019 do zaplacení, zákonného úroku 9,75 % ročně z částky 128 410,90 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, smluvního úroku kapitalizovaného od 13. 3. 2019 do 14. 7. 2019 částkou 4 928,93 Kč a částku 900 Kč odpovídající nezaplaceným nákladům účelně vynaložených žalobcem na vymáhání dluhu po žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

4. Účastníci uzavřeli dne 23. 8. 2016 Rámcovou smlouvou [číslo] kterým byl pro žalovanou zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí této rámcové smlouvy byly i [ulice] podmínky, Ceník, Podmínky pro používání karet a Podmínky pro používání úvěru. Účastníci uzavřeli dne 19. 11. 2018 dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] kterým účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], kdy výše úvěru činila 131 287 Kč, přičemž bylo sjednáno, že tato částka bude čerpána převodem na běžný účet žalované č. [bankovní účet]. Dále bylo sjednáno, že doba trvání úvěru činí 121 měsíců se 120 splátkami se základní úrokovou sazbou a 111 splátkami s bonusovou úrokovou sazbou. Základní úroková sazba činila 14,90 % ročně a bonusová 13,90 % ročně. Výše pravidelné měsíční splátky činila 2 114 Kč, kdy její splatnost nastala vždy 13. den v každém měsíci počínaje 13. den v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Žalovaná s žalobkyní si ujednaly, že splácení úvěru bude probíhat pravidelně automatickým inkasem z běžného účtu č. [bankovní účet]. Součástí tohoto dodatku byly i Podmínky pro používání úvěru. Dle splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] žalovaná nehradila splátky řádně a včas, celkem žalobkyni uhradila 10 495,25 Kč, naposledy uhradila splátku dne 13. 7. 2019. Žalobkyně proto výzvou ze dne 15. 7. 2019 zesplatnila celý dluh žalované, který ke dni 15. 7. 2019 činil 134 239,83 Kč a zároveň vyzvala žalovanou k jeho uhrazení, a to nejpozději do 24. 7. 2019. Po zesplatnění úvěru žalovaná nadále zůstala žalobkyni dlužna na jistině 128 410,90 Kč a na úroku z úvěru částku 4 928,93 Kč, přičemž i po zesplatnění je jistina úrokem z úvěru dále úročena. Žalobkyně upomínala žalovanou, aby dostála svým povinnostem, kdy náklady na tyto písemné upomínky činí 900 Kč.

5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že si zjišťovala osobní údaje žalované a ty následně ověřovala z výpisu z účtu žalované, z oznámení o změně výši dávek státní sociální podpory a z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. K prokázání svých tvrzení pak žalobkyně doložila výpis z běžného účtu, ze kterého je zřejmé, že žalovaná měla na běžném účtu zůstatek 197,02 Kč, resp. další měsíc 3 034,75 Kč, a neměla tak dostatek finančních prostředků. Žalobkyně dále doložila oznámení o změně výši dávek státní sociální podpory, dle kterých žalovaná měla měsíční rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> 9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání úvěru došlo dne 19. 6. 2015, je nutno na právní posouzení věci použít úpravu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, <i>10. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobkyní žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).

14. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne. V opačném případě je smlouva absolutně neplatná. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud nepovažuje za dostatečný. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tento je s odkazem na § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i přísnější.

15. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z důkazů předložených žalobkyní nelze dojít k závěru, že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet, neboť měla podle výpisu z běžného účtu nedostatek finančních prostředků a jejím jediným doloženým příjmem byl rodičovský příspěvek. Žalobkyně se vůbec nezabývala výdaji žalované, s odbornou péčí tak neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

16. Žalovaná tak má povinnost uhradit žalobkyni pohledávku ve výši, která byla žalobkyní poskytnuta žalované na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatila, a o kterou se na úkor žalobkyně obohatila. Z dokazování soud zjistil, že žalované byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 131 287 Kč, přičemž žalovaná celkem zaplatila 10 495,25 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 120 791,75 Kč (131 287 Kč – 10 495,25 Kč), je proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.

17. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. (toliko) co do částky 120 791,75 Kč, přičemž zároveň uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady pouze ve výši 300 Kč, neboť soud shledal částku 300 Kč jako přiměřenou vzhledem k předpokládané obvyklé náročnosti provedených administrativních úkonů, a dále zákonný úrok z prodlení ode dne 8. 2. 2020, tedy dne následujícím po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalované, a to do úplného zaplacení.

18. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku, tj. co do částky 7 619,15 Kč, úroku 14,9 % ročně z částky 128 410,9 Kč od 15. 7. 2019 do zaplacení, úroku 9,75 % ročně z částky 128 410,9 Kč od 25. 7. 2019 do 8. 2. 2020, úroku 9,75 % ročně z částky 7 619,15 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 928,93 Kč od 13. 3. 2019 do 14. 7. 2019 a částky 600 Kč představující náklady na vymáhání vzhledem k jejich neprokázání, soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 116,54 Kč, přičemž tato částka představuje 86,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,41 % a úspěchu žalované v rozsahu 6,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 173 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Žalobkyni byla dále přiznána náhrada cestovních výloh, kdy soud vycházel z internetové aplikace [anonymizována dvě slova] a uvažoval tedy s celkovou vzdáleností 316 km z [obec] – náměstí republiky do [obec] a zpět. Soud tedy vypočetl cestovní výdaje částkou 1 918,69 Kč, které odpovídají 316 km jízdy autem při průměrné spotřebě 3,8 l [číslo] km, ceně paliva 36,10 Kč a opotřebení 4,40 Kč/km, a v této výši byla ustanovenému advokátovi přiznána náhrada cestovních výdajů částkou 1 823,89 Kč.

20. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalované).