9 C 167/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 485 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou , částka, , s úrokem kapitalizovaným částkou , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 18,17 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako původním věřitelem (dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši , částka, , které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. , adresa, s jistinou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit i částku , částka, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši , částka, (při úrokové sazbě 18,17 % ročně) a částku za zpracování zápůjčky , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, , a to v 45 pravidelných týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla sjednána na den , datum, . Žalovaná však závazek včetně sjednaného příslušenství nesplatila řádně a včas. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku , částka, , ode dne , datum, se tak dostala do prodlení. Po postoupení pohledávky byla žalovaná informována o změně věřitele přípisem právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně tedy požaduje úhradu celkové dlužné částky , částka, (dlužná jistina , částka, a dlužná část poplatku , částka, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (úrok ve výši 18,17 % ročně počítaný z dlužné jistiny , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní, resp. sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do , datum, ), úroků ve výši 18,17 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaná dluh nezaplatila ani po výzvě zástupce žalobkyně.

2. Žalobkyně ve věci ověření úvěruschopnosti žalované sdělila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů již před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru (viz Zákaznická karta). Pravdivost údajů v Zákaznické kartě žalovaná pak stvrdila svým vlastnoručním podpisem.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně tak nerozporovala.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s navrženým postupem souhlasila, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaná (pod tehdejším příjmením Melicharová) jakožto zákazník uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu, dle níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti a žalovaná měla podle smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem , částka, zahrnujícím úrok, částku za zpracování spotřebitelského úvěru, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a doplňkové pojištění, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách po , částka, , přičemž první splátka byla splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období.

6. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná žádala právního předchůdce žalobkyně o spotřebitelský úvěr v částce , částka, . Uvedla, že žije ve spolubydlení bez další konkretizace, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, byla svobodná, bez vyživovacích povinností, vlastnila automobil. O finanční prostředky žádala pro účely neočekávaných výdajů. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnaná u společnosti XXXLutz v administrativě na plný úvazek, což doložila pracovní smlouvou. Její čistý měsíční příjem měl činit , částka, . Své měsíční výdaje odhadla částkou , částka, .

7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná celkem splatila , částka, , a to platbou , částka, dne , datum, a platbou , částka, dne , datum, .

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

9. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, spolu s podacím lístkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Z dopisu ze dne , datum, spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně předal žalované finanční prostředky ve výši , částka, v hotovosti a žalovaná měla podle textu smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem , částka, ve 45 týdenních splátkách. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplatila, když ve dvou platbách zaplatila celkem pouze , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámil. K zaplacení dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne , datum, . Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a ničeho již nezaplatila.

12. Věc byla soudem posuzována podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Přičemž dle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. Odkázala zejména na zákaznickou kartu, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmu a výdajích žalované s tím, že pravdivost těchto údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Právní předchůdce žalobkyně tak vycházel z údajů, že v době žádosti o úvěr byla žalovaná zaměstnána v administrativě, její čistý měsíční příjem činil , částka, . Měsíční výdaje pak žalovaná uvedla ve výši , částka, . Dle těchto údajů jí měsíčně mělo zůstat k dispozici , částka, . Žalovaná měla dle úvěrové smlouvy splácet týdně , částka, . Žalobkyně rovněž doplnila, že žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku. Lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení situace žalované, resp. její úvěruschopnost, když její právní předchůdce vycházel zejména z jejího neúplného a zjevně podhodnoceného tvrzení (výdaje , částka, zahrnující bydlení, stravu, dopravu, náklady spojené s automobilem). Od žalované si nechal doložit pouze její příjmy, naopak její výdaje nijak doloženy nebyly. Právní předchůdce žalobkyně žalovanou nevyhledal v dalších registrech dlužníků (např. NRKI, SOLUS), v tomto směru též spoléhal pouze na tvrzení žalované. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalované. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je tak pro neprokázání splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku , částka, , kterou žalovaná řádně nesplatila, dosud na dluh zaplatila celkem , částka, . S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně pouze to, co jí bylo na základě neplatné smlouvy plněno. Pohledávka z tohoto právního důvodu byla podle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Soud proto výrokem II. uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila obdržené peněžní prostředky, které dosud nesplatila, tedy vydala žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, .

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do zbývající požadované jistiny v částce , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 18,17 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl, neboť tyto nároky byly odvislé od podmínek neplatné úvěrové smlouvy.

23. Soud zamítl též požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení specifikovaných ve výroku III. tohoto rozsudku s odkazem na § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ, z něhož vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalované, její možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky smlouvy).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky , částka, , tedy z 59 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky , částka, , tedy z 41 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 18 % (59 % - 41 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka) náleží odměna ve výši , částka, , dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, . Žalobkyně má tedy právo na úhradu 18 % z částky , částka, , tj. po zaokrouhlení na částku , částka, .

25. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 2 o. s. ř.).

26. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úrokem z prodlení i náhradou nákladů řízení ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tři dny od právní moci rozsudku), a to třicet dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy i ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností žalované.