9 C 176/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 29 710,39 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne , datum, distančně uzavřela s žalovaným Úvěrovou smlouvu č. , hodnota, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového úvěrového rámce do výše maximálního limitu , částka, . Finanční prostředky byly zaslány na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl v pozici žadatele o úvěr ověřován prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, dále při uzavírání první smlouvy o úvěru bylo ověřeno i vlastnictví účtu žadatele o úvěr. Žalovaný nehradil řádně a včas a z toho důvodu byl úvěr v souladu se smluvními ujednáními zespatněn. Toto oznámení bylo doručeno klientovi dne , datum, a to do jeho klientské zóny a na e-mail. K zesplatnění žalobkyně přistoupila až po 60 dnech, kdy klienta upomínala. Žalobkyně v řízení požaduje uhrazení pouze jistiny , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni, ke kterému byl úvěr zesplatněn.

2. Co se týče posuzování úvěruschopnosti, žalobkyně sdělila, že má procesně relativně jasně stanovený způsob posuzování každé žádosti. Konkrétně musí každý žadatel splnit následující základní podmínky, aby jeho žádost o úvěr byla schválena, přičemž není-li uvedeno jinak, jsou všechny tyto podmínky prověřovány automatizovaně - přístup spotřebitele k internetu (jedná se výhradně o online poskytované úvěry), 18 let spotřebitele, spotřebitel musí mít platební kartu a bankovní účet v České republice (vzhledem ke způsobu splácení úvěru prostřednictvím karty), spotřebitel musí mít hlavní příjem a tento nesmí být vyplácen v hotovosti (prověřuje se vždy ručně na základě předložených dokladů), spotřebitel musí projít prověřením v databázích (konkrétně nesmí být v insolvenci dle Insolvenčního rejstříku a exekuci dle Centrální evidence exekucí, obě tyto kontroly jsou zaznamenány u každého poskytnutého úvěru, spotřebitel musí projít vnitřním skóringem, který zahrnuje prověřování dalších KO kritérií. Žalobkyně dále zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů REPI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru REPI a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou rodinný stav, počet závislých osob, zaměstnání a příjem z něho, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. V případě žalovaného žalobkyně doložila výpočet kreditního limitu a jak k němu dospěla. Žalobkyně zdůraznila, že s žalovaným měla v minulosti uzavřených několik smluv o úvěru, které vždy bez problémů splácel, znal produkt žalobkyně a nelze se tedy domnívat, že by nebyl řádně poučen anebo že by měl málo ověřenou úvěruschopnost.

3. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil, navrhl jej zamítnout. V případě soudního smíru je ochoten přistoupit na vyrovnání tak, že žalobkyně uhradí naopak jemu částku , částka, . Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní vyčerpal částku , částka, , nicméně z tohoto titulu již žalobkyni zaplatil celkem , částka, . V minulosti se dostal do těžké životní situace a pouze s obtížemi zvládal hradit potřeby k běžnému životu. Z důvodu složité finanční situace pak žalovaný nezvládal splácet zálohy na energie, nájemné a jiné základní potřeby, a proto se domníval, že tuto situaci vyřeší spotřebitelským úvěrem, ovšem tím se dostal do ještě větších problémů. Následně se obrátil se žádostí o pomoc na dluhovou poradnu, která mu pomáhala jeho situaci řešit. Dle žalovaného se v řízení nejedná o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, nýbrž o nárok na vypořádání, resp. vrácení bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, tento závěr žalovaný opírá o samotný nedostatek právního jednání, hrubý rozpor parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Co se týče samotného kontraktačního procesu přes prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky daného právního jednání. V této souvislosti žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle nichž prostý e-mail bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Dle žalovaného nelze učinit nezpochybnitelný závěr, že k předložené smlouvě skutečně nezměnitelným způsobem připojil prostředek identifikace prokazující akceptaci a žalobkyně neprokázala, že vyslovil souhlas s konkrétním zněním smlouvy. Žalobkyní popsaný způsob uzavírání smluv na dálku prostřednictvím webového portálu nesplňuje požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (eIDAS). Ve věci (ne)posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele ze strany žalobkyně žalovaný uvedl, že v době uzavření předmětné smlouvy měl již žalovaný i jiné úvěry. Žalovaný nebyl schopen správně odhadnout své platební schopnosti při uzavírání další smlouvy se žalobkyní a nedokázal správně vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úvěru. Naopak potřeboval řešit svou aktuální finanční tíseň. Vzhledem k tomu, že úvěrovou smlouvu uzavíral prostřednictvím internetu, nedostal tak zpětnou osobní vazbu na to, jaké dopady může další uzavření úvěru mít. Žalovaný se domnívá, že žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splatit (neověřila příjmy a výdaje sdělené žalovaným), a proto je tato smlouva od samého počátku neplatná. Neověření příjmů a výdajů uváděných žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů tak, aby na požadovaný úvěr dosáhl. Judikatorně je najisto postaveno, že věřitel musí vyvinout maximální úsilí k získání těchto informací. Žalobkyně sice uvádí, že dle lustrací v uvedených registrech bylo ověřeno, že „volné zdroje jsou dostatečné“ nicméně již nespecifikuje, zda výsledek byl negativní, či zda z databází vyplynuly další závazky, jejichž zkoumáním a výší měsíčních splátek se však žalobkyně již nezabývala. Konečně výše úrokové sazby a RPSN podle žalovaného odporuje dobrým mravům. Žalovaný s ohledem na nedostatečnou znalost a zkušenosti s finančním trhem podepsal smlouvu, dle níž činila výše úrokové sazby 457,50 % p. a. a RPSN dokonce 4 678,99 % p. a. Výše úrokové sazby a RPSN byla nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Dle statistiky ČNB byla průměrná roční úroková sazba v srpnu roku 2023 ve výši 10,06 %, úroková sazba nabízená žalobkyní tak musí být považována již za nemravnou, tedy ve zjevném rozporu s dobrými mravy a smlouvu o úvěru i z tohoto důvodu žalovaný považuje za absolutně neplatnou. Žalovaný popřel rovněž nárok žalobkyně na příslušenství ve formě úroku z prodlení, neboť se nejedná o nárok z úvěrové smlouvy, nýbrž z bezdůvodného obohacení, proto by se měl počátek běhu promlčecí doby vydání bezdůvodného obohacení datovat ode dne, kdy bylo postaveno najisto kolik a jak má být hrazeno, protože až od tohoto okamžiku došlo k prodlení.

4. Žalobkyně k výzvě soudu a v reakci na vyjádření žalovaného doplnila obecné informace ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného. Co se týče ověřování úvěruschopnosti, deklarovaný příjem klienta musí být minimálně , částka, a u nového i stávajícího klienta žalobkyně počítá koeficient Debt-to-Income. Žalobkyně má koeficient nastaven jako relativně nízký a to tak, že celková částka splatná spotřebitelem má být v maximální výši 45 % disponibilních příjmů (u prvních úvěrů). U opakovaných úvěrů je taková maximální výše 80 % s tím, že pro opakované úvěry platí další pravidla, která zamezují tomu, aby žalobkyně poskytla vyšší úvěr některému ze spotřebitelů, u kterého z posouzení úvěruschopnosti vyplynula skutečnost, že na daných případných 80 % spotřebitel nedosáhne. Žalobkyně tedy vždy kontroluje skutečné příjmy spotřebitele a k výdajům uváděným spotřebitelem dále přičte paušálně částku ve výši , částka, , která je dalším faktorem prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, kdy stanovuje další výdajový paušál, který slouží jako dodatečná jistota v případě, že žalobkyně nebyla schopna zjistit reálné výdaje. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný měl potvrzený příjem minimálně ve výši , částka, , úvěr s nejvyšší měsíční splátkou , částka, tak nemohl mít na finanční situaci žalovaného zásadní vliv. Žalobkyně měla k dispozici několik výpisů z účtů, které svědčily o tom, že finanční postavení žalovaného je dostatečné a to i vzhledem k tomu, že mu žalobkyně poskytla úvěr s nízkými splátkami. Žalobkyně odmítá, že by účtovala nepřiměřené odměny a poplatky. Tyto jsou zcela přiměřené a v souladu s daným produktem a na daném trhu obvyklé. Žalobkyně má za to, že i posuzování úvěruschopnosti předpokládané zákonem o spotřebitelském úvěru má své hranice a tou je právě skutečnost, že nikdo nesmí těžit z nepoctivého stavu, který vyvolal. Žalovaný byl několikrát jasně upozorněn na výši poplatků, byl několikrát upozorněn na to kolik, a kdy musí žalobkyni uhradit. A toto i žalovaný sám činil. Žalobkyně s žalovaným uzavřela mnoho smluv o úvěru (srov. smlouvy o úvěru č. , hodnota, , č. , hodnota, č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, ). První smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný se žalobkyní dne , datum, . Od té doby byl pravidelným klientem žalobkyně, přičemž první úvěr byl ve výši , částka, . Výše poskytnutých spotřebitelských úvěrů se vždy pomalu zvyšovala, byly opětovně ověřovány příjmy a výdaje žalovaného. Nelze tedy rozhodně konstatovat, že by žalobkyně úvěruschopnost neověřovala. Tuto ověřovala pravidelně a činila tak plně v souladu se zákonnou úpravou. Žalovaný byl schopen pokrýt své výdaje, ale zvolil daný životní styl, kdy při vysokém příjmu se rozhodl mít některé věci hned a nechtěl na ně čekat, aby je mohl pokrýt z další výplaty. Toto mu nelze mít za zlé, nicméně je povinen hradit své závazky. Navíc s žalobkyní měl dlouholeté zkušenosti, velmi dobře věděl, že účtuje pouze úroky a její služby využíval. Není možné se po sedmi letech rozhodnout, že nebude své závazky splácet. Podle žalobkyně má věřitel prostor pro uvážení, jaké informace poskytnuté spotřebitelem budou ověřeny a jakým způsobem. Ani ze Směrnice 2008/48/ES neplyne žádný privilegovaný způsob ověřování, ani není stanoveno, co vše je nutné ověřit. Naopak je zdůrazněn princip přiměřenosti, kdy je nutné akcentovat konkrétní okolnosti případu. Princip přiměřenosti reflektují i Obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví k posouzení úvěruschopnosti EBA/GL/2015/11, konkrétně Obecný pokyn č. , hodnota, : Ověření příjmu spotřebitele, který uvádí, že „by věřitel měl příjmy spotřebitele „přiměřeně prošetřit“, nikoli požadovat doklady. Nadto je v obecných pokynech kladen důraz spíše na posouzení schopnosti dosahovat příjmů než na aktuální příjem a zaměstnání.“ Žalovaná dále odkázala na na Komentář (Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, 900s.) k § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z nějž stran možnosti uvážení poskytovatele úvěru vyplývá, že „z požadavku odborné péče podle § 75 nelze jistě dovozovat jeden konkrétní „nejlepší“ postup posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Nelze ovšem opomenout, že již před více než 30 lety bylo zjištěno, že lege artis vytvořený a správně použitý statistický model předvídá selhání spotřebitele lépe než posouzení úvěrovým pracovníkem bez použití takového modelu (Stillwell, Barron, Edwards 1983). Pokud má tedy poskytovatel možnost pro konkrétní případ takový statistický model použít, bylo by nesmyslné jej nutit k tomu, aby jeho výsledek nahrazoval posouzením úvěrového pracovníka. (…) Úvahy, že poskytovatel musí vždy zjišťovat konkrétní výdaje konkrétního spotřebitele (Vacek 2015 s. 115 a násl.) nepovažují autoři komentáře rovněž za správné, a to z několika důvodů. Prvním důvodem je, že v řadě případů vůbec není možné mnohé relevantní výdaje spotřebitele vůbec zjistit. Dále je třeba si uvědomit, že řadu výdajů lze individuálně zjistit právě jen od spotřebitele a je v podstatě nemožné jejich výši jakkoli dokumentárně ověřit. (…) Nežli spoléhat na údaje sdělené spotřebitelem a ty případně korigovat podle statisticky podložených modelů, považujeme za účelnější využít statisticky podložený model, jehož výstup je korigován v případě, že spotřebitel informuje poskytovatele, že má nějaké neobvyklé výdaje.“ Lze tedy uzavřít, že poskytovatel úvěru (žalobkyně) má i přes povinnost provádět ověření informací s odbornou péčí široké pole pro uvážení, zda vůbec a jakým způsobem si údaje od spotřebitele ověřit. Z pouhé skutečnosti, že si žalobkyně nevyžádala (například) formální potvrzení o pracovním příjmu spotřebitele, nelze dovozovat, že zákonnou povinnost nesplnila.

5. Rovněž žalobkyně uvedla částku čerpanou žalovaným za celou dobu trvání smlouvy ve výši , částka, a částku vrácenou (splacenou) ve výši , částka, .

6. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně i žalovaný s navrženým postupem souhlasili.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, včetně předsmluvních informací a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalovaný jakožto klient uzavřel s žalobkyní smlouvu, dle níž měla žalobkyně žalovanému opakovaně (po dobu neurčitou) poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu , částka, , a to na účet žalovaného č. , č. účtu, , a žalovaný měl podle smlouvy žalobkyni splácet měsíčně, vždy do 7. dne v měsíci nebo následující pracovní den alespoň tzv. minimální platbu nebo dlužnou částku. Přičemž minimální platba se rovnala 10 % poskytnuté jistiny plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však , částka, . Pokud , částka, přesáhne celkovou dlužnou částku, měl žalovaný uhradit pouze dlužnou částku. Roční úroková sazba činila 457,50 %, roční procentní sazba nákladů v době uzavření smlouvy činila 4 678,99 %.

8. V čestném prohlášení klienta žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlí ve vlastní nemovitosti, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí , částka, . Jako výdaje na domácnost byla sdělena částka , částka, , měsíční splátky jiných úvěrů žalovaného pak měly činit , částka, .

9. Z dokumentu označeného „Kontomatik report1“ je zřejmé, že žalovaný čerpal další zápůjčky, či úvěry – pod položkou SimplePujcka v částce , částka, dne , datum, .

10. Z dokumentu označeného „Kontomatik report2“ je zřejmé, že žalovaný čerpal další zápůjčky, či úvěry – pod položkou SimplePujcka v částce , částka, dne , datum, , pod položkou SimplePujcka v částce , částka, dne , datum, , Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, v částce , částka, dne , datum, , Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, v částce , částka, dne , datum, .

11. Z dokumentu označeného „Kontomatik report3“ je zřejmé, že žalovaný čerpal další zápůjčky, či úvěry – pod položkou SimplePujcka v částce , částka, dne , datum, , pod položkou SimplePujcka v částce , částka, dne , datum, .

12. Z dokumentu označeného „Kontomatik report4“ je zřejmé, že žalovaný čerpal další zápůjčky, či úvěry – pod položkou CreditGo půjčka v částce , částka, dne , datum, , Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, v částce , částka, dne , datum, , Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, v částce , částka, dne , datum, , Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, v částce , částka, dne , datum, .

13. Z dokumentu označeného „Kontomatik report5“ je zřejmé, že žalovaný čerpal další zápůjčky, či úvěry – pod položkou CreditGo půjčka v částce , částka, dne , datum, .

14. Z dokumentu označeného „Kontomatik report6“ je zřejmé, že žalovaný čerpal další zápůjčky, či úvěry – pod položkou CreditGo půjčka v částce , částka, dne , datum, , pod položkou Zapujcka S0067820205059398 v částce , částka, dne , datum, .

15. Z výplatní pásky žalovaného za květen 2023 se podává, že čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, činil , částka, .

16. Z výplatní pásky žalovaného za červen 2023 se podává, že čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, činil , částka, .

17. Z výplatní pásky žalovaného za červenec 2023 se podává, že čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, činil , částka, .

18. Z dopisu ze dne , datum, spolu s doručenkou datové zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

19. Ze shodného tvrzení žalobkyně a žalovaného je zřejmé, že žalovaný vyčerpal částku , částka, a z titulu úvěrové smlouvy zaplatil žalobkyni již celkem , částka, .

20. I ostatní předložené listinné důkazy, které soud podrobně nerozebírá, neboť výše uvedené skutečnosti byly jednoznačně prokázány i uvedenými důkazy (mj. potvrzení o čerpání plateb, opakované úvěrové smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným shodným tvrzením účastníků řízení), případně z nich nevyplývalo nic rozhodného ve věci (dopis žalobkyně o předčasné splatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, , způsob výpočtu kreditního limitu , Jméno zainteresované osoby 0/0, ).

21. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní opakovaně úvěrovou smlouvu. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční rámec, kdy mu byly k dispozici finanční prostředky do výše , částka, . Žalovaný měl podle smlouvy žalobkyni splácet měsíčně alespoň tzv. minimální platbu nebo dlužnou částku včetně úroku při roční úrokové sazbě ve výši 457,50 %. Roční procentní sazba nákladů v době uzavření smlouvy činila 4 678,99 %. Žalovaný vyčerpal částku , částka, a z titulu úvěrové smlouvy zaplatil žalobkyni , částka, . Žalobkyně ovšem trvá na dalším splacení částky , částka, . K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne , datum, . Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho již nezaplatil.

22. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Přičemž dle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“28. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. , adresa, s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení situace žalovaného, resp. jeho úvěruschopnost, když vycházela zejména z jeho neúplného a zjevně podhodnoceného tvrzení (výdaje , částka, zahrnující bydlení, stravu, dopravu, ošacení, výdaje za volný čas). Rovněž z předložených výpisů je zřejmé, že výdaje žalovaného mnohonásobně přesahovaly tvrzenou částku). Právní předchůdce žalobkyně si od žalovaného nechal doložit pouze jeho příjmy ze zaměstnání, naopak jeho výdaje byly doloženy jen částečně (výpisy s neúplným označením), žalovaného nevyhledal v dalších registrech dlužníků (např. NRKI, SOLUS), v tomto směru též spoléhal pouze na tvrzení žalovaného. Soud podotýká, že v souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného, žalovaný ovšem nesplnění této povinnosti ve své obraně zdůraznil. Smlouva o úvěru uzavřená žalobkyní a žalovaným je tak pro neprokázání splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Z předložených listinných důkazů a též ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , žalovaný dosud na dluh zaplatil celkem , částka, . S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy by žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě neplatné smlouvy plněno, nicméně žalovaný již poskytnutou částku dokonce o více než , částka, přeplatil. Soud proto výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení. V tomto směru soud podotýká, že i v případě přiznání jistiny by žalobkyni dosud nenáleželo příslušenství ve formě úroku z prodlení, neboť z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Zároveň soud pro úplnost uvádí, že návrhem žalovaného, aby mu v případném soudním smíru žalobkyně zaplatila částku , částka, , se nezabývá, neboť případné nároky žalovaného vůči žalobkyni přesahující žalovanou částku by bylo nezbytné řešit v jiném řízení zahájeném žalobou žalovaného.

33. Pro úplnost soud konstatuje, že smluvní ujednání o úroku ve výši 457,50 % p. a. a roční procentní sazba nákladů ve výši 4 678,99 % jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Taková výše úroku totiž podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 20 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na www.cnb.cz). Bez významu není ani skutečnost, že žalovaný při sjednávání půjček pravděpodobně jednal v tíživé situaci. V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Více než desetinásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, a , spisová značka, nebo , spisová značka, ).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady vycházejí z § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 1 odst. 3 písm. a), b a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (písemné podání ve věci).

35. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalobkyni tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť nebyl shledán důvod pro její prodloužení.