9 C 18/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované toho času ve Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 44 528,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost právnická osoba., IČO IČO (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota znějící na částku částka. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit spolu s půjčkou úrok v pevné výši částka a dále paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru: částka za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částka za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, částka za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po částka. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, dne datum uhradila poslední splátku částka, nicméně po marném uplynutí lhůty pro úhradu řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, tj. jistina úvěru částka, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částka, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částka, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částka, úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částka. Nadto se neuhrazená jistina úvěru ve výši částka od datum dále úročí úrokem ve výši 8 % ročně a úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně se úročí nezaplacená částka jistiny částka a nezaplacená část úroku v pevné výši částka. Konečně právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo i právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba. a žalobkyní došlo k postoupení shora uvedené pohledávky na žalobkyni, žalované to bylo písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne datum, přesto nebyla dlužná částka uhrazena.

2. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

4. Ze žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr v částce částka s tím, že byla svobodná, bez vyživovacích povinností, bydlela u rodičů a její nejvyšší dokončené vzdělání bylo základní. Žalovaná byla od datum zaměstnána u společnosti právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem částka (toto bylo ověřeno pracovníkem společnosti právnická osoba. z vyúčtování mzdy a z pracovní smlouvy doložených rovněž žalobkyní). Měsíčně žalovaná vydala na bydlení a energie částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady pak částku částka. Výdaje tvrzené žalovanou nebyly nijak ověřovány.

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s kapitalizovaným úrokem částka, úhradou za poskytnutí úvěru částka, náklady na vyhodnocení úvěru částka a inkasním poplatkem částka. Celkovou částku částka měla žalovaná splatit ve 14 měsíčních splátkách po částka. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že předmětné peněžní prostředky převzala v hotovosti.

6. Z tabulky splácení bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila pouze dne datum splátku částka.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu se seznamem pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota ze dne datum.

9. Z výzvy ze dne datum spolu s podacím lístkem ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána prostřednictvím zástupce žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s kapitalizovaným úrokem a úhradami spojenými s úvěrem v celkové částce částka, a to ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, bez vyživovacích povinností, bydlí u rodičů a její nejvyšší dokončené vzdělání je základní. Její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil dle žádosti částka. Měsíční náklady žalovaná uvedla v částce částka. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v částce částka. Sjednané splátky však žalovaná řádně a včas nehradila, zaplatila pouze jednu splátku v částce částka. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne datum postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne datum. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne datum. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a ničeho již nezaplatila.

11. Soud věc posoudil podle následujících ustanovení:

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., soud se však zabýval otázkou, zda byla uzavřena platně v souladu s ustanoveními ZSÚ, zejména zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZSÚ).

19. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy, resp. smlouvy o zápůjčce, ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

20. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup dle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.

21. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované zopakovala svá tvrzení s tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 ZSÚ, když posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla posuzována dle údajů, které žalovaná uvedla a byly zaznamenány v žádosti o úvěr, tj. čistý příjem ve výši částka, výdaje ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Ohledně výdajů žalované se dle tvrzení žalobkyně vycházelo z výpisů z bankovního účtu, což není nijak doloženo. Zřejmě tedy bylo považováno za dostatečné tvrzení žalované, a to pravděpodobně podhodnocené s ohledem na tehdejší ceny. Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat reálnou představu o majetkové situaci žalované. Žalovaná nebyla lustrována ani v seznamech dlužníků, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých prohlášení žalované.

22. Žalobkyně dále odkázala na žádost o úvěr, v níž žalovaná prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. K tomuto soud namítá, že nelze zákonnou povinnost poskytovatele úvěru (zápůjčky) prověřovat žadatele o úvěr přenášet na spotřebitele a tuto nahrazovat prohlášením spotřebitele obsaženým ve smlouvě.

23. Jelikož se právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 ZSÚ), soud uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla poskytnuta částka částka, přičemž uhradila částka. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatila co do částky částka. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně a účinně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z. Soud proto výrokem I. uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila obdržené peněžní prostředky, které dosud nevrátila a o které se na úkor žalobkyně obohatila, tj částku částka.

24. Soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl ve zbývajícím rozsahu žalobního návrhu, tj. co do zbývající požadované jistiny v částce částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, neboť tyto nároky byly odvislé od podmínek absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku soud zamítl mimo jiné s odkazem na § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Tímto ustanovením je upravena doba (okamžik) vrácení poskytnuté, a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok „pouze“ na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, se kterým se soud zcela ztotožňuje).

25. Lhůtu k plnění soud stanovil delší než zákonnou (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Žalovaná nesdělila soudu své majetkové poměry, ve věci byla nečinná. Je ovšem zřejmé, že žalovaná, která je toho času ve výkonu trestu odnětí svobody, je v nepříznivé sociální situaci a nelze předpokládat, že by bylo v jejích možnostech uhradit přiznanou částku v zákonné lhůtě, spíše naopak. Při stanovení lhůty splatnosti soud proto zohlednil danou sociální situaci žalované, též i skutečnosti zjištěné ze spisu (např. výše splátek, tvrzené příjmy a výdaje žalované), dále výši přiznané částky, a stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Přestože lze důvodně předpokládat, že žalovaná po uplynutí této lhůty bude i nadále ve výkonu trestu odnětí svobody, má soud za to, že lhůta bude dostatečná aspoň pro případná mimosoudní jednání účastníků, resp. pro posouzení případné žádosti žalované žalobkyni ohledně delší lhůty k plnění, než byla soudem stanovena.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, a to s přihlédnutím k míře úspěchu/neúspěchu účastníků v řízení (žalovaná byla v řízení úspěšná v rozsahu 61,05 %, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 38,95 %), náhrada by tak měla náležet žalované – v tomto řízení nezastoupené a též zcela nečinné. Jak ovšem vyplývá z obsahu spisu, žalované žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.