9 C 189/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se návrhem vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách [webová adresa] poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách žalovaný odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do [datum]. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jistiny 7 000 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne [datum] svoji pohledávku v celkové výši 7 000 Kč za žalovaným na žalobkyni. K zaplacení dlužné částky před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván telefonicky i písemně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela prostřednictvím webové aplikace, dostupné na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně na adrese [webová adresa], dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru. Do registračního formuláře před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil číslo svého bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 61 dní, roční úroková sazba je ve formuláři uvedena 0 %, RPSN je uvedena 0 %. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany v čl. 7 odst. 1 smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím klientské sekce v elektronickém systému právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně dne [datum] převedla na účet žalovaného částku ve výši 7 000 Kč označenou variabilním symbolem v podobě rodného čísla žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, o čemž měl být žalovaný písemně obeznámen oznámením o postoupení pohledávek, stejně jako vyzván k dobrovolnému plnění výzvou ze dne [datum].

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2048 o. z. ujednají - li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinností podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 o. z. na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat žalovanou pohledávku.

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., a to distančním způsobem za použití elektronických prostředků (§ 1820 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně, s ohledem na to, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

16. Žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy, a to ani po výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, proto uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

17. S ohledem k výše uvedenému je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit pouze částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatil, a o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatil. Z dokazování soud zjistil, že žalovanému takto byla poskytnuta částka 7 000 Kč, a kterou žalovaný ani zčásti nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 7 000 Kč a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.

18. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl výrokem I. částkou 7 000 Kč, přičemž zároveň uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od [datum] do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni, co se žalovanému dostala do dispozice žaloba.

19. Plně úspěšné žalobkyni soud přiznal proti žalovanému výrokem II. rozsudku i právo na náhradu nákladů řízení (§142 odst. 1 o. s. ř.) a to dle vyhl. č.177/1996 Sb., ve výši 1 489 Kč Náklady řízení činí 3 úkony právní služby a´ 200 Kč (po 1 úkonu za předžalobní výzvu, převzetí věci a podání žaloby) dále 3 x režijní paušál á 100 Kč, DPH 21% z uvedeného a žalobkyní zaplacený soudní poplatek 400 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku, úroky z prodlení i náhradu nákladů řízení ve lhůtě zákonné - tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

21. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal další zákonné důvody pro odlišný postup (například odepření práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř., nebo poskytnutí žalovanému delší lhůty k plnění).