9 C 189/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, dne datum prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách webová adresa poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách žalovaný odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do datum. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jistiny 7 000 Kč od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne datum svoji pohledávku v celkové výši 7 000 Kč za žalovaným na žalobkyni. K zaplacení dlužné částky před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván telefonicky i písemně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela prostřednictvím webové aplikace, dostupné na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně na adrese webová adresa, dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru. Do registračního formuláře před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil číslo svého bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 61 dní, roční úroková sazba je ve formuláři uvedena 0 %, RPSN je uvedena 0 %. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany v čl. 7 odst. 1 smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím klientské sekce v elektronickém systému právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně dne datum převedla na účet žalovaného částku ve výši 7 000 Kč označenou variabilním symbolem v podobě rodného čísla žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, o čemž měl být žalovaný písemně obeznámen oznámením o postoupení pohledávek, stejně jako vyzván k dobrovolnému plnění výzvou ze dne datum.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) a podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2048 o. z. ujednají - li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinností podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 o. z. na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat žalovanou pohledávku.

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., a to distančním způsobem za použití elektronických prostředků (§ 1820 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně, s ohledem na to, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

16. Žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy, a to ani po výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, proto uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

17. S ohledem k výše uvedenému je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit pouze částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatil, a o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatil. Z dokazování soud zjistil, že žalovanému takto byla poskytnuta částka 7 000 Kč, a kterou žalovaný ani zčásti nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 7 000 Kč a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.

18. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl výrokem I. částkou 7 000 Kč, přičemž zároveň uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od datum do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni, co se žalovanému dostala do dispozice žaloba.

19. Plně úspěšné žalobkyni soud přiznal proti žalovanému výrokem II. rozsudku i právo na náhradu nákladů řízení (§142 odst. 1 o. s. ř.) a to dle vyhl. č.177/1996 Sb., ve výši 1 489 Kč Náklady řízení činí 3 úkony právní služby a´ 200 Kč (po 1 úkonu za předžalobní výzvu, převzetí věci a podání žaloby) dále 3 x režijní paušál á 100 Kč, DPH 21% z uvedeného a žalobkyní zaplacený soudní poplatek 400 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku, úroky z prodlení i náhradu nákladů řízení ve lhůtě zákonné - tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

21. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal další zákonné důvody pro odlišný postup (například odepření práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř., nebo poskytnutí žalovanému delší lhůty k plnění). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.