9 C 190/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 151 907 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 99 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 99 500 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do zbývající části nároku, tj. částky 52 407,41 Kč s úrokem ve výši 102,64 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč, s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 125 889 Kč od 23. 11. 2019 do 29. 5. 2020 a s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 26 389 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 8. 2019, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby ve výši 167,74 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách (každá ve výši 11 083 Kč), a to od září 2019. Žalovaný uhradil jednou splátkou částku 500 Kč dne 22. 10. 2019, následně se však dostal do prodlení. Úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 11. 2019. Ještě před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného s úhradou 2 splátek však vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut (499 Kč za prodlení s každou splátkou o 30 dní) podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (200 Kč za prodlení s každou splátkou o více než 15 dnů). Ke dni zesplatnění úvěru (21. 11. 2019) se celá dosud nesplacená jistina úvěru (100 100 Kč) a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru (24 491,83 Kč) staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 124 491,83 Kč splatné téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu v den zesplatnění nezaplatil, žalobkyně s odkazem na bod 6.5. smlouvy o úvěru požadovala zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, avšak toliko k datu vyhotovení žaloby (celkem tedy 26 018,41 Kč). Dále žalobkyně požadovala uhradit i úrok za poskytnutí úvěru počítaný z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru (100 000 Kč) ode dne 23. 11. 2019 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 102,64 % ročně, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací jednak získaných od žalovaného (např. příjmové doklady, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného), a jednak také z informací získaných z různých databází (např. [příjmení], NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí apod.). Žalobkyně po posouzení výše uvedeného uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci soud nařídil jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně je nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

4. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni 19. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI vyhotoveného ke dni 19. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný dosáhl skóre 225 bodů, což je kategorie s vyšším rizikem (úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne 15. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč, jeho měsíčními výdaji v celkové výši 4 710 Kč (1 300 Kč bydlení u rodičů, 3 410 Kč životní minimum) a rezervou ve výši 1 000 Kč; volné zdroje žalovaného tak měly činit 19 290 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o zaměstnání žalovaného, a to zejména identifikaci zaměstnavatele žalovaného a údaj o tom, že pracovní poměr nebyl sjednán na dobu určitou. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne 15. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný zejména prohlásil a potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné.

5. Z pracovní smlouvy a mzdového výměru bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnancem [právnická osoba] od 1. 8. 2017 na dobu neurčitou na pozici pracovník lakovny, základní hrubá měsíční mzda činí 22 500 Kč.

6. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce květen a červen 2019 soud zjistil, že mzda žalovaného činila v květnu 25 552 Kč a v červnu 26 384 Kč.

7. Z printscreenu výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne 7. 5. 2020 byla na účet připsána mzda ve výši 25 552 Kč, dne 5. 6. 2020 pak ve výši 26 384 Kč. Dále je z výpisu zřejmé, že další příjem je tvořen půjčkami od [právnická osoba] ve výši 3 680 Kč. Z první strany výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 je zřejmé, že počáteční zůstatek činil - 9 928,11 Kč, konečný pak - 9 116,69 Kč.

8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 18 měsíčních splátkách po 11 083 Kč. Ve smlouvě je žalovaný mj. identifikován číslem účtu [bankovní účet], na který mají být finanční prostředky poukázány. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 167,74 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalovaného s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaný byl povinen uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy).

9. Z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 20. 8. 2019 spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 19. 8. 2019 byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 100 000 Kč na bankovní účet [bankovní účet], [variabilní symbol]. Z karty klienta vyhotovené dne 18. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný na výše uvedený úvěr uhradil jednou splátkou částku 500 Kč.

10. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 10. 2019 a ze dne 18. 11. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jeho prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, a to ke dni 21. 11. 2019, přičemž současně vyzvala žalovaného k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2020 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala následujícího dne žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek do 15 dnů od odeslání výzvy (do 29. 5. 2020).

12. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, specializace bankovnictví, pojišťovnictví, úvěry, trh pohledávek, soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti nutné pro rozhodnutí ve věci samé. Soud nezjistil ničeho taktéž z kopie občanského průkazu žalovaného.

13. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne 19. 8. 2019 finanční prostředky ve výši 100 000 Kč při efektivní úrokové sazbě 167,74 % ročně, které se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku v 18 měsíčních splátkách po 11 083 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil kopii svého občanského průkazu, část výpisu z osobního účtu za červen 2019, pracovní smlouvu, mzdový výměr a výplatní pásky za měsíce květen a červen 2019. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokuty. Jednou splátkou uhradil žalovaný pouze 500 Kč.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

19. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru [číslo] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětné smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

25. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [právnická osoba] proti [anonymizováno], C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

27. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle dokladů o jeho příjmech, kdy příjmy žalovaného v rozhodném období činily průměrně 25 000 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně z výplatních pásek žalovaného, jeho pracovní smlouvy a mzdového výměru zjistila, že žalovaný má pravidelný příjem. Dále úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z jeho prohlášení, kdy jím uváděné údaje byly zaneseny do zmíněného formuláře. Z tohoto prohlášení plyne, že žalovaný měl mít měsíční výdaje pouze ve výši 4 710 Kč. Po posouzení těchto tvrzených výdajů žalovaného a jeho doložených příjmů pak žalobkyně dospěla po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč k závěru, že volné zdroje žalovaného činily 19 290 Kč měsíčně, tudíž žalovaný měl být schopen předmětný úvěr splácet částkou 11 083 Kč měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala i z NRKI (nebankovní registr klientských informací) a dále i z registru SOLUS. Podle registru NRKI však žalovaný nebyl označen za vhodnou osobu pro poskytnutí úvěru a rozhodně ne ve výši 100 000 Kč, což mělo být pro žalobkyni jasným vodítkem, aby úvěruschopnost žalovaného zkoumala o to pečlivěji. Žalobkyně měla od žalovaného k dispozici za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti část výpisu z účtu za měsíce květen a červen, které dokládají, že žalovaný na svůj bankovní účet obdržel svoji mzdu. Dále bylo z výpisu zjištěno, že žalovaný obdržel i několik dalších půjček, a i přesto v měsíci červnu 2019 počáteční zůstatek na jeho účtu činil - 9 928,11 Kč a konečný - 9 116,69 Kč.

28. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že řádně posoudila příjmové poměry žalovaného, kdy jím tvrzené příjmy žalobkyni taktéž doložil. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí toliko 4 710 Kč. Soud nemůže přisvědčit námitce žalobkyně, že neměla možnost si výdajovou stránku žalovaného ověřit a že prohlášení žalovaného ohledně jeho výdajů před poskytnutím úvěrů jsou zcela dostačující, když žalovaný bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně poskytla úvěr i přes to, že z předložených výpisů z účtu je zřejmé, že počáteční i konečný zůstatek na účtu žalovaného byl v době uzavírání smlouvy záporný, a to ve výši téměř - 10 000 Kč, i když je příjem žalovaného tvořen ve dle mzdy i několika dalšími půjčkami. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyni muselo být zřejmé, a to nejen v případě, že by řádně reflektovala informace obsažené ve výpisu z bankovního účtu žalovaného, že tvrzené měsíční výdaje zaměstnaného člověka nemohou být úplné a jsou nepochybně vyšší. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné a činí ničím nepodloženou částku 19 290 Kč. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

29. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru [číslo] posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.) a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč, přičemž uhradil pouze 500 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění, které dosud neuhradil, žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí 99 500 Kč (100 000 Kč – 500 Kč).

30. Soud proto žalobě vyhověl toliko do částky 99 500 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Počátek prodlení soud posoudil dle odeslané předžalobní výzvy dne 14. 5. 2020, v níž byla stanovena lhůta 15 dní pro zaplacení, která vypršela dne 29. 5. 2020, žalovaný se tak dne 30. 5.2020 dostal do prodlení. Výše úroků je přiznána v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Lhůtu k plnění soud s ohledem na výši přisouzených částek určil delší, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Soud přihlédl i k důvodu zamítnutí části žalobního návrhu a skutečnosti, že žalobkyni prokazatelně poskytnutí delší lhůty k plnění nezpůsobí vážnou majetkovou újmu, naopak žalovaný bude mít možnost svůj závazek vůči žalobkyni uhradit bez dalšího vykonávacího řízení.

32. Ve zbytku žalobního návrhu soud žalobě nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Je zjevné, že ujednání o smluvní pokutě zakládá akcesorický závazek, nelze proto požadovat smluvní pokutu z absolutně neplatného závazku. Jinými slovy ujednání o smluvní pokutě je neplatné, je-li neplatný sjednaný závazek.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy zvážil míru úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků z pohledu předmětu řízení včetně příslušenství, které bylo vypočteno pro účely nákladového výroku ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V řízení byl procesně úspěšnější žalovaný a má právo na náhradu 16,4 % nákladů řízení, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.