9 C 190/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 68 542,31 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 68 542,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 542,31 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 68 542,31 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne [datum] úvěr. Celkem žalovaný čerpal úvěr ve výši 135 397 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo podle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr a úrok z poskytnutého úvěru ve výši 10,45 % měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 186 828,36 Kč a žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 68 542,31 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], standardních informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelskému úvěru poskytovaném spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo podle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí úvěru žalovanému dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 10,45 % měsíčně (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelskému úvěru poskytovaném spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR). Z přípisu od společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] v období od [datum] do [datum] byl žalovaný (prokázáno přípisem od [právnická osoba] ze dne [datum]). Z daného sdělení [právnická osoba] ovšem nebylo prokázáno, že na účet žalovaného byla připsána platba s variabilním symbolem [číslo], tj. platba na kterou poukazuje žalobkyně v žalobním návrhu. Pouze okrajově soud uvádí, že ovšem nepovažuje za vyloučeno, že žalovaný daný úvěr ve výši 15000 Kč dne [datum] čerpal, čemuž nasvědčuje i platební informace pod variabilním symbolem [číslo]. Soud má za to, že žalovaný předmětné finanční prostředky obdržel, neboť žalované zjevně plnil. [příjmení] jiné i s přihlédnutím k závěru soudu o nedůvodnosti žaloby se soud podrobně již touto skutečností nezabýval (zamítnutí žaloby s přihlédnutím k závěrům soudu ohledně absence nároku žalobkyně na uhrazení jakékoliv částky).

5. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku do [datum]. Žalovaný celkem na dlužnou částku uhradil 186 828,36 Kč v období od [datum] do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek), což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem z téhož dne). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum], odeslanou podle podacího lístku téhož dne (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek z téhož dne). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny dluhu a dále zaplacení úroků z prodlení z dlužné jistiny za období od [datum] do zaplacení.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále z. [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], [právnická osoba] GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

15. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Právní předchůdkyně konkrétně nahlédla do insolvenčního rejstříku a centrální registru exekucí. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 135 397 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 186 828,36 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy a vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil více, než mu žalobkyně poskytla, soud výrokem I. rozsudku celý nárok žalobkyně, tj. co do zaplacení částky 68 542,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 542,31 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by příslušela procesně úspěšnějšímu žalovanému, který byl ovšem ve věci nečinný a žádné náklady mu nevznikly. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.