9 C 201/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizována čtyři slova jméno E101, anonymizováno , příjmení jméno , země zastoupené JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 416 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 416 Kč od 6. 6. 2022 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu tj. částky 3 584 Kč, dále zákonných úroků z prodlení z částky 8 000 Kč od 2. 7. 2015 do 5. 6. 2022 a z částky 3 584 Kč od 6. 6. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající žalobkyní zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že ve zbývající části nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 27. 3. 2006. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 312 Kč v 52 týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, celkem uhradila 3 584 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, s účinností ke dni 1. 7. 2015, což žalované oznámila dopisem ze dne 25. 6. 2015. Žalobkyně proto po žalované požadovala zaplacení jistiny 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 8 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % z částky 8 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 % z částky 8 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z částky 8 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 8 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky 8 000 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 8 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně po žalované dále požadovala souhrnný poplatek ve výši 1 728 Kč, jenž představuje příjem plynoucí právní předchůdkyni žalobkyně z poskytnutí peněžních prostředků žalované, resp. kapitalizovaný úrok vypočtený ke dni uzavření smlouvy o půjčce.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 27. 3. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 5 312 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 256 Kč, splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky převzala v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky žalovaná neuhradila řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku ve výši 3 584 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 19. 6. 2015 postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, což žalované oznámila dopisem ze dne 25. 6. 2015, odeslaného dne 22. 7. 2015. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2022 odeslaným dne 17. 2. 2022 s tím, nechť žalovaná dlužné částky uhradí do 23. 2. 2022. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není - li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 7. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou mimo jiná rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ obč. zák.“). <i>8. Podle § 261 odst. 1 obch. zák. tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.</i> <i>9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).</i> <i>10. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zák. dohodou podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení obč. zák. nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle obč. zák. a na její společné závazky se použijí ustanovení obč. zák.</i> <i>11. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 273 odst. 2 obch. zák. odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Z provedeného dokazování, v návaznosti na citovanou právní úpravu, soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. <i>15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen ZoSÚ), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 16. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, respektive zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ. Soud totiž považuje za jednoznačně zjištěné, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze z 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53). Dle podmínek stanovených evropským spotřebitelským právem, konkrétně Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, je i na„ spotřebitelské“ vztahy vzniklé před nabytím účinnosti ZoSÚ nezbytné zásady ZoSÚ aplikovat, neboť pozice smluvní strany uzavírající smlouvu před nabytím účinnosti tohoto zákona se nikterak nelišila od pozice spotřebitele uzavírajícího smlouvu již v režimu spotřebitelských smluv.

18. S přihlédnutím k výše uvedenému je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně (poskytovatel úvěru), byla i v tomto posuzovaném případě povinna s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele/žalované úvěr splácet, za tím účelem mimo jiné získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází a dosažené informace odborným způsobem posoudit. Až v případě zjištění, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, bylo možno úvěr poskytnout, v opačném případě bylo nezbytné považovat smlouvu za absolutně neplatnou. Je nutné konstatovat, že má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak s touto povinností souvisí i povinnost doložit, že tímto způsobem bylo postupováno při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr. I přes tuto povinnost žalobkyně v tomto soudním řízení uvedla, půjčku je možné poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem, žadatel dokládá písemná potvrzení o svých příjmech. Dokumenty musí být žadatelem prokázány obchodnímu zástupci před poskytnutím půjčky. Obchodní zástupce vyplní do zákaznické karty, jaké doklady o příjmech byly předloženy. Všechny zákaznické karty musí být čitelně a v plném rozsahu vyplněny a podepsány žadatelem a obchodním zástupcem. Zákaznickou kartu si u sebe vždy ponechává zákazník – žalovaná. Žalobkyně má tedy za prokázané, že vzhledem k objemu finančních prostředků poskytnutých žalované, lze považovat posuzování bonity žadatelů o půjčku jako zcela přiměřené a vyhovující požadavkům tehdy platných právních předpisů. Soud byl povinen dospět k závěru, že v posuzovaném případě nebylo postupováno zákonným způsobem, právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr nejednala s odbornou péčí, nedostatečně zkoumala a tedy i nedostatečně zhodnotila úvěruschopnost žalované.

19. S ohledem na shora uvedené tak soud smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr, posoudil jako neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, a to absolutně. Žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni pouze částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 456 obč. zák.), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování soud zjistil, že byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila 3 584 Kč. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila co do částky 4 416 Kč, a je proto povinna plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyní požadovanou částku 4 416 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího prvního dne poté, co se žaloba dostala do dispozice žalované. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 400 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku, neboť žalovaná byla zcela nečinná. V daném rozhodnutí soud posoudil výši ne/úspěchu žalobkyně, kdy přihlédl i k důvodům částečného zamítnutí žaloby (přestože se jedná o zamítnutí části příslušenství, nebyla žalobkyně úspěšná z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

21. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem prodloužena na délku 30 dní s ohledem na poměry žalované a na skutečnost, že tím žalobkyni nehrozí majetková újma.