9 C 209/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované pro 33 944,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovanou distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě citované smlouvy žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit peněžní prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII smlouvy, a to poplatkem ve výši , částka, za sjednanou službu „Klidné spaní“, poplatkem ve výši , částka, za sjednanou službu „Presto“, poplatkem ve výši , částka, za informační SMS servis v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka poskytnutého úvěru byla stanovena ke dni , datum, , s tím, že konec kreditního rámce byl stanoven ke dni , datum, . Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména lustrací žalované v CNCB, NRKI a BRKI, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Celkem žalovaná načerpala bezhotovostním způsobem na účet č. , č. účtu, částku ve výši , částka, , a to dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením denních splátek, v souladu s čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaná byla bezprostředně informována prostřednictvím zaslaného e-mailu. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení úvěru ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, , poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a dále úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného a opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím dle čl. VII smlouvy, a to nejpozději k datu splatnosti dle čl. VI smlouvy, tj. do , datum, , spolu s poplatkem za službu „Presto“ ve výši , částka, , poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatkem za službu „informační SMS servis“ ve výši , částka, a poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Výše denních splátek byla určena dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Pro případ prodlení bylo sjednáno v čl. VIII smlouvy oprávnění žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalované hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním ze dne , datum, , všeobecnými obchodními podmínkami, autorizací ověření totožnosti, informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpisem denních splátek, bankID výpisem, souhlasem se zpracováním osobních údajů). Žalobkyně vyplatila žalované na její účet č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši , částka, a následně dne , datum, další částku , částka, (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebitelce). Žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. V době poskytování úvěru vycházela z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí , částka, , přičemž žalovaná uvedla výši měsíčního příjmu , částka, a celkovou výši měsíčních výdajů , částka, . Žalovaná žalobkyni uvedla, že ve společné domácnosti hospodaří čtyři členové, z nichž tři mají příjem. Výdaje byly rozděleny následovně: výdaje na bydlení , částka, , další nezbytné výdaje , částka, , ostatní zbytné výdaje , částka, , rezerva pro výdaje , částka, . Vypočítané minimální výdaje činily , částka, , disponibilní příjem byl stanoven na , částka, . Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. K zaplacení dluhu do tří dnů byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne , datum, , zaslanou žalované téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacím lístkem z , datum, ).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr s možností opakovaného čerpání do částky ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně a zaplatit poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, , poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši , částka, a poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, a to nejpozději do , datum, .

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

16. Mezi žalobkyní a žalovanou měl dle tvrzení žalobkyně vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované částku , částka, skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když vůbec neověřovala její výdaje. Úvěruschopnost měla žalobkyně zkoumat lustrací žalované v příslušných registrech a výpisem z bankovního účtu. Žádné další důkazy, ze kterých by bylo patrné, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, soudu předloženy nebyly, nebyla tudíž nijak ověřena tvrzení žalované o jejích měsíčních výdajích a finančních závazcích. Žalobkyně tak nemohla bezpečně znát finanční situaci žalované, měla mít tedy i důvodné obavy o schopnost žalované pohledávku žalobkyně řádně splácet.

17. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované.

18. V návazností na výše uvedené dospěl soud k tomuto závěru: žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (neplatnost absolutní). K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU – druhého senátu – ze dne , datum, ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

19. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka , částka, (rozdíl mezi částkou zapůjčenou a žalovanou uhrazenou).

20. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalované delší lhůtu k plnění, než je lhůta zákonná (viz § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.,), a to 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud k uvedenému přistoupil z důvodu povahy nároku žalobkyně i výše plnění (bezdůvodné obohacení, lhůta k plnění by měla odpovídat majetkovým možnostem a schopnosti žalované), přičemž co do délky lhůty vycházel ze svého uvážení opřeného o obsah spisu (mj výše splátek úvěru), neboť v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové možnosti21. Ohledně žalobkyní tvrzeného nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení soud zamítl požadované příslušenství pohledávky (výrok II. rozsudku) zejména z těchto důvodů: z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě těchto sporů je to soud, kdo určuje splatnost zbývající části jistiny dle § 87 odst. 2 ZoSÚ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku lze přiznat pouze tehdy, pokud věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Pokud však smlouva je neplatná, žádný smluvní závazek nevznikl, nelze tedy hovořit o porušení smluvní povinnosti ze strany dlužníka. Důvodem neplatnosti smlouvy je, že věřitel nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Není tak splněna podmínka pro vznik nároku na úroky z prodlení. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny dosud nenastala (ani na základě dohody stran - možností žalované podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ani na základě rozhodnutí soudu), nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud proto výrokem III rozsudku rozhodl o absenci práva účastníků na náhradu nákladů řízení.