9 C 21/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 737,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 462,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 462,12 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá ve zbývající části, tj. co do částky 7 275,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 319,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 606,38 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 737,72 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 275,60 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,88 % ročně z částky 24 737,72 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 143 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 737,72 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“) uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Konkrétní parametry úvěru a kreditní karty byly obsaženy v Dispozicích, které byly společně s produktovými podmínkami revolvingového úvěru a kreditní karty, všeobecnými obchodními podmínkami, úrokovým lístkem a sazebníkem nedílnou součástí smlouvy. Původní věřitelka poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a kreditní kartu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky z úvěrového rámce. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních minimálních splátkách ve výši 5 % z částky vyčerpané v předcházejícím měsíci, vyúčtovaných poplatků, částek po splatnosti a částky přečerpání úvěrového rámce. O výši splátky a její splatnosti byl žalovaný informován výpisem ke kreditní kartě. Součástí každé splátky byla i úhrada úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru a poplatků za odeslané upomínky, a to ve výši podle sazebníku a úrokového lístku. Žalovaný peněžní prostředky průběžně čerpal, byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpané peněžní prostředky včetně úroků a poplatků byl povinen hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Žalovaný měsíční splátky včas a řádně nehradil, pročež původní věřitelka dne [datum] smlouvu ukončila a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, která ke dni ukončení smlouvy činila 30 344,10 Kč. Aktuální výše úrokové sazby ke dni ukončení smlouvy činila 17,88 % ročně a do zaplacení je dlužná částka touto sazbou úročena. Žalovaný celkem čerpal částku 35 462,12 Kč a uhradil celkem částku 15 000 Kč. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným mu dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 31 663,59 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 24 737,72 Kč, poplatků ve výši 3 000 Kč, úroků z prodlení kapitalizovaných částkou 1 319,49 Kč a od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 2 606,38 Kč a úroků ve výši 17,88 % ročně z částky 24 737,72 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav.

4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], (nyní [právnická osoba]) smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a používání kreditní karty [číslo] jíž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a kreditní kartu typu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], prostřednictvím níž byl žalovaný revolvingový úvěr oprávněn čerpat. Žalovaný se čerpané peněžní prostředky zavázal původní věřitelce vracet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z čerpaného úvěru. O výši a splatnosti měsíční splátky byl žalovaný informován výpisy ke kreditní kartě. Parametry revolvingového úvěru byly dány dispozicemi ke smlouvě o revolvingovém úvěru, které byly nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru, stejně tak produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty (dále jen„ produktové podmínky), všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“), úrokový lístek a sazebník. Vedle splátky jistiny byl žalovaný povinen platit původní věřitelce úroky z čerpaného úvěru a poplatky (čl. 8 produktových podmínek). Porušením smluvních povinnosti žalovaného bylo především překročení úvěrového rámce a prodlení s úhradou minimální splátky (čl. 9 produktových podmínek). V případě, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti, byla původní věřitelka oprávněna od smlouvy odstoupit a úvěr zesplatnit. Výše úroku z úvěru byla dána aktuálním úrokovým lístkem původní věřitelky, výše poplatků sazebníkem původní věřitelky (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru a vydání a používání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], dispozicemi ke smlouvě, produktovými podmínkami revolvingového úvěru a kreditní karty [právnická osoba] platnými od [datum], všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] platnými od [datum], všeobecnými produktovými podmínkami platnými od [datum], sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od [datum]). Žalovaný úvěr průběžně čerpal od [datum]. V průběhu smluvního vztahu žalovaný několikráte přečerpal úvěrový rámec a ocitl se v prodlení s úhradou splátek (prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období [datum] – [datum]). V důsledku opakovaného porušení smluvních povinností ze strany žalovaného původní věřitelka dne [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněné částky 30 344,10 Kč do [datum]. Ke dni zesplatnění činil úrok z úvěru 17,88 % ročně. O zesplatnění pohledávky původní věřitelka informovala žalovaného dopisem ze dne [datum] (prokázáno upomínkou - rozhodnutím o zesplatnění a žádostí o splacení dluhů z úvěru ze dne [datum]).

5. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] a její přílohou [číslo] oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]).

6. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne [datum] podaným k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]).

7. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že průměrný čistý příjem má 33 000 Kč u zaměstnavatele [právnická osoba], čistý příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti, platí splátky úvěru ve výši 6 977 Kč měsíčně a nemá žádné další výdaje (prokázáno žádostí o úvěr).

8. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky právní předchůdkyně žalobkyně činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily zákonnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalovaného – tj. posuzovat, že je skutečně v možnostech žalovaného pohledávku splácet.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 18. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

20. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 21. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně právní předchůdkyně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně.

22. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyni (§ 2991 odst. 2 o.z.), tj. částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatila. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 35 462,12 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 15 000 Kč. Stále žalovaný žalobkyni nevrátil částku 20 462,12 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, a kterou je žalovaný povinen vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, tj. ode dne [datum], až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení žalovaného činila 10 % ročně. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 20 462,12 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 462,12 Kč ode dne [datum] do zaplacení.

23. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do zbylé žalované částky 7 275,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 319,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 606,38 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 737,72 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 275,60 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,88 % ročně z částky 24 737,72 Kč od [datum] do zaplacení zamítnout.

24. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do přisouzené částky 20 462,12 Kč, žalovaný byl úspěšný co částky 7 275,60 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného ve věci činí 74 % ku 26 %, žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 48 % z celkové výše jejich nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 1 110 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 2,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 220,50 Kč 48 % z uvedeného činí po zaokrouhlení 1 143 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

25. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.