9 C 211/2024
č. j. 9 C 211/2024-39
V PLATNOSTICitované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6 § 7
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 87
- o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, 418/2011 Sb. — § 3
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2395
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 37 604,77 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s poukazem zejména na následující skutečnosti: žalobkyně s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu k službě Twisto účet, na základě které žalovanému zřídila Twisto účet s úvěrovým rámcem do , částka, pro odložené platby. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný prostřednictvím těchto prostředků požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobkyni o její uzavření, s tím, že elektronický podpis tohoto návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Žalovaný tak na základě registrace obdržel unikátní přihlašovací údaje a následně vyslovil se smlouvou souhlas kliknutím na virtuální tlačítko, přičemž tímto úkonem žalovaný opatřil návrh svým elektronickým podpisem. Žalovaný dále se žalobkyní dne , datum, uzavřel smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši , částka, . Sjednaný splátkový limit určoval maximální částku, kterou lze rozložit do jednotlivých splátek, přičemž takto rozložit na splátky lze každou platbu nad , částka, do 3 až 12 měsíců prostřednictvím detailu platby ve svém tzv. nákupním účtu po přihlášení na internetových stránkách https://www.twisto.cz/ zakaznik/. Na základě smlouvy o splátkovém limitu poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou, který měl být žalovaným splácen pravidelnými měsíčními splátkami včetně úroků. Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve formě možnosti odkládání plateb ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný využil v období od , datum, do , datum, služeb v celkové výši , částka, prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Dle dohody žalovaný nakupoval po celý kalendářní měsíc až do výše stanoveného limitu, přičemž prvního dne následujícího měsíce po měsíci, ve kterém využil služby, obdržel vyúčtování splatné k 15. dni v měsíci. Žalovaný byl srozuměn, že v případě využití služby odložení splatnosti mu bude vyúčtován poplatek za odložení splatnosti ve výši , částka, za každou odloženou první až dvacátou stokorunu o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny. Zápůjční úroková sazba se s nárůstem odkládané částky snižuje. Přesnou výši poplatku za odložení splatnosti a způsob výpočtu stanovuje Ceník žalobkyně. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za správu a vedení účtu. Žalovaný vzal rovněž na vědomí, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, jakožto účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení, pro případ uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování činil , částka, + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Žalovaný tedy čerpal služby v celkové výši , částka, , na poplatcích bylo naúčtováno celkem , částka, sestávajících z poplatků za prodlení. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni konečné splatnosti, tedy od , datum, do zaplacení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, žalovaný však ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k soudem nařízenému jednání se nedostavil.
3. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen: o. s. ř.) tak soud spor účastníků projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného, vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil níže uvedené skutečnosti, přičemž každý z důkazů hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech5. Smlouvou k službě Twisto účet ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala zřídit žalovanému službu Twisto účet spočívající v poskytnutí úvěrového rámce do výše , částka, za odložené platby. Pro případ, že dojde ke zhoršení úvěruschopnosti žalovaného nebo pokud žalovaný nebude řádně a včas splácet dlužná vyúčtování dle podmínek stanovených smlouvou, bylo sjednáno právo žalobkyně ukončit či pozastavit žalovanému oprávnění čerpat finanční prostředky prostřednictvím jeho Twisto účtu, respektive snížit celkový finanční limit Twisto účtu v rozsahu aktuálně nečerpané části.
6. Smlouvou o splátkovém limitu ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše , částka, . Tento úvěr měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách specifikovaných v přílohách.
7. Vyúčtováním za duben 2023 bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím svého Twisto účtu provedl platby v celkové výši , částka, , na poplatcích mu žalobkyně účtovala , částka, a na smluvní pokutě , částka, . Přičemž nezaplatil ničeho.
8. Výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, spolu s potvrzením podání ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky prostřednictvím právního zástupce.
9. Z ostatních listin předložených žalobkyní soud nezjistil ničeho rozhodného ve věci (mj. přílohy ke smlouvě, Obchodní podmínky, ceník), z tohoto důvodu tyto listiny co do obsahu dále výslovně nezmiňuje.
10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu k službě Twisto účet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému realizovat platby za zboží a služby prostřednictvím Twisto účtu, s finančním limitem , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni vyúčtované platby provedené prostřednictvím Twisto účtu dle vystavených vyúčtování. Dále se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit i případné poplatky z prodlení, za prodloužení splatnosti a smluvní pokutu.
12. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o splátkovém limitu, dle níž se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše , částka, . Tento úvěr měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách specifikovaných v přílohách. Za období od , datum, do , datum, učinil žalovaný prostřednictvím svého Twisto účtu platby v celkové výši , částka, . Žalovaný neuhradil dle vyúčtování ničeho. Na poplatcích žalobkyně nárokuje celkem , částka, (poplatky za prodlení, poplatek za službu Twisto účet, poplatky za odložení splatnosti), na smluvní pokutě pak , částka, . Zbývající dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani po výzvě právního zástupce žalobkyně.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
19. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy byly mezi účastníky uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), v souladu s ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
23. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
25. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatností absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
26. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sice uvedla, že si byla vědoma své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňovala. Uvedla, že vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jí byly přístupné z titulu postavení žalobkyně v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Nicméně žalobkyně ke svému tvrzení doložila pouze výpis obsahující kontaktní informace žalovaného a zřejmě jím sdělené údaje o jeho situaci: výše příjmu , částka, , zaměstnaný, svobodný, bezdětný, vyučený, výdaje , částka, , výdajový dluh , částka, , požadovaný limit , částka, . Z žaloby, ani z jejího doplnění k výzvě soudu nevyplývá, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tvrzení žalobkyně o řádném zjišťování a zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného nejsou ani doloženy/prokázány důkazy.
27. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr a shledal, že nebyly splněny podmínky pro jeho poskytnutí a smlouva je proto neplatná, nezkoumal další konkrétní ustanovení smlouvy a oprávněnost sankčních nároků rovněž požadovaných v žalobě.
28. Protože však bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , na niž žalovaný ničeho neuhradil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil právě co do této částky. Žalovaný je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, , žalobkyni vrátit. Co do uvedené částky tedy soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu (účtované poplatky) žalobu zamítl.
29. Co se týče zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ), neboť v případě těchto sporů je to soud, kdo určuje splatnost zbývající části jistiny dle § 87 odst. 2 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Poskytovatel úvěru má dle tohoto zákonného ustanovení nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Žalobkyni tak vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny dosud nenastala (ani na základě dohody stran - možností žalovaného podle § 87 odst. 1, ani na základě rozhodnutí soudu), nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
30. Soud uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou vrátit obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatných smluv, postavení žalobkyně).
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (tj. , částka, + , částka, ), přičemž tato částka představuje 78,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,66 %). Tyto náklady sestávají z nákladů před jednáním ve věci samé ve výši , částka, , a to zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty 21 % z částky , částka, ve výši , částka, ;dále nákladů na jednání ve věci samé , částka, , které sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, , adresa, a zpět - náhrada , částka, za 118 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .
32. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem.
33. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku a náhradu nákladů řízení ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. tři dny od právní moci rozsudku), a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy i ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud stanovil k plnění lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou výše uvedeným okolnostem případu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.