9 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 19 577,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách www.orangefinance.cz, poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit do , datum, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil. Dne , datum, uhradil částku ve výši , částka, , kterou žalobkyně započetla co do částky , částka, na poplatek za poskytnutí úvěru a co do částky , částka, na smluvní pokutu a co do částky , částka, na jistinu dluhu. Žalobkyně tedy požaduje dlužnou částku na jistině ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, a zákonný úrok z prodlení z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván e-mailovou zprávou.

2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. , právnická osoba, věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v , adresa, mezinárodně příslušný k projednání věci.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně doložení prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným při podání žádosti o úvěr, které jsou uvedeny v Profilu klienta. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši , částka, , příjem ostatních členů domácnosti ve výši , částka, , náklady na bydlení ve výši , částka, a jiné finanční závazky ve výši , částka, , celkem souhrn pravidelných výdajů ve výši , částka, . Žalobkyně ověřila informace poskytnuté žalovaným analýzou výpisu/ů z účtu žalovaného za období 9-11/2023. Z analýzy výpisu/ů z účtu vyplynul průměrný kreditní obrat, tedy součet příjmů, ve výši , částka, a průměrný debetní obrat ve výši cca , částka, . Výdaje žalovaného vyplývající z předloženého výpisu/ů odpovídaly výdajům deklarovaným žalovaným. Dále žalobkyně vycházela z výpisu z databáze European , právnická osoba, (EUCB) a Registru platebních informací (REPI), shromažďující údaje o úvěrové historii shromažďované od jiných poskytovatelů krátkodobých úvěrů, z něhož vyplývá pozitivní úvěrová historie žalovaného.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

7. Do registračního formuláře před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil číslo svého bankovního účtu, údaje o svém zaměstnání a měsíčním příjmu, při registraci žalovaný žalobkyni předložil výpisy ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, . Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , žalovaný je ve smlouvě označen svým rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit do 28 dní, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši , částka, , roční úroková sazba je uvedena 0 %, RPSN je uvedena 4812 %. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany v čl. IX odst. 1 písm. a) smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím klientské sekce v elektronickém systému žalobkyně (smlouva o úvěru č. , hodnota, ).

8. Žalobkyně dne , datum, převedla peněžní prostředky ve výši , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, (potvrzení o provedené platbě).

9. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného přehledem jeho příjmů za období od září 2023 do listopadu 2023, a lustrací jeho závazků v registru EUCB a v REPI (výpis z účtu žalovaného, výplatní pásky, výpis z EUCB/CRIF).

10. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z fotografie jeho občanského průkazu (občanský průkaz).

11. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že dne , datum, uhradil částku ve výši , částka, .

12. K zaplacení zbývající žalované částky byl žalovaný naposledy vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, . Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a dále ničeho nezaplatil.

13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané najisto, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy žalovaného toliko z výpisu z účtu žalovaného za pouhé tři měsíce, z předložených výpisů je zřejmé, že se žalovaný pohyboval na hraně svých finančních možností, rovněž je z výpisu z účtu patrno, že žalovaný svou finanční situaci řešil dalšími půjčkami a rovněž nelze přehlédnout časté opakované výdaje žalovaného sázkovým společnostem. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala z databáze EUCB a CRIF. Žalobkyně však vůbec nezjišťovala podstatné výdaje žalovaného.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště na území České republiky.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají - li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně – tedy zda byla naplněna zákonná podmínka před uzavřením smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumat schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost). Soud totiž považuje za jednoznačné, že smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

25. S přihlédnutím k níže uvedenému je navíc zřejmé, že otázku úvěruschopnosti žalovaného je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.

26. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, a k této neplatnosti je proto soud povinen přihlédnout již z úřední povinnosti, nikoli k námitce účastníka.

28. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne. V opačném případě je smlouva absolutně neplatná.

29. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány z výpisu z účtu žalovaného, ze kterých vyplývá, že výdaje žalovaného vyplývající z předloženého výpisů rovněž odpovídaly výdajům deklarovaným žalovaným. Při posuzování výdajů vzala žalobkyně v úvahu pouze výdaje pravidelné, neboť žalovaný tím, že měl v úmyslu získat od žalobkyně úvěr, musel předpokládat případné omezení nepravidelných (zbytných) výdajů, tak, aby byl schopen úvěr splatit. Proto není pro posouzení úvěruschopnosti podstatný údaj o debetním zůstatku účtu. Takový postup musel být zcela zjevně postupem, který nesměřoval ke skutečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně vůbec nezjišťovala podstatné výdaje žalovaného, a to přestože měla k dispozici výpisy z jeho účtu z období za září až listopad 2023. Z těchto výpisu soud zjistil, že veškeré příchozí i odchozí položky, které na účet přišly, případně z účtu odešly, jsou téměř totožné, a žalovanému tak na účtu nezbývají žádné další peněžní prostředky. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalovaného. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných, a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že žalovaný není evidován v databázích dlužníků (k tomu srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud je přesvědčen, že uvedené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je mimo jiné, s odkazem na § 78 ZoSÚ, v této otázce přísnější úpravou.

30. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, respektive má za prokázané, že úvěruschopnost zkoumala zcela nedostatečně. Soud proto z úřední povinnosti smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je proto žalobkyni povinen uhradit pouze částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), poníženou o částku , částka, , kterou uhradil, tj. částku , částka, o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil a je proto povinen plnění v této výši žalobkyni vydat. Soud proto žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. (toliko) co do částky , částka, .

31. Ve zbývající části, tj. co do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy.

32. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky z níže uvedených důvodů. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě těchto sporů je to soud, kdo určuje splatnost zbývající části jistiny dle § 87 odst. 2 ZoSÚ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny dosud nenastala (ani na základě dohody stran - možností žalované podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ani na základě rozhodnutí soudu), nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

33. Soud uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou vrátit bezdůvodné obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatné smlouvy – měsíční splatnost, postavení žalobkyně).

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož náhrada nákladů řízení by náležela procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.