9 C 22/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr Heleny Hrubé, Ph.D., a přísedících Jitky Rodové a Marcely Černé ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 18 936 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 936 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 936 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 715,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 12. 1. 2021 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil ve výroku I. uvedenou částku s odůvodněním, že žalovaný dne 30. 6. 2015 způsobil žalovaný jako zaměstnanec žalobkyni jako zaměstnavateli škodu spočívající ve zvýšených nákladech za provedené toxikologické vyšetření s pozitivním nálezem na přítomnost návykové látky v krvi zaměstnance v době výkonu práce. Žalovaný svým jednáním porušil své zákonné povinnosti zaměstnance, když se na pracovišti vyskytoval pod vlivem návykové látky. Dne 30. 6. 2015 podepsal žalovaný s žalobkyní dohodu o srážkách ze mzdy, kterou uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 18 936 Kč a zavázal se jej uhradit formou srážky ze mzdy ve výši 9 000 Kč a úhradou ve výši 9 936 Kč do 31. 8. 2015. Žalovaný na svůj dluh ani před opakované upomínky neuhradil ničeho. Naposledy byl žalovaný k zaplacení jeho dluhu vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této zaslanou mu dne 13. 11. 2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:

4. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán od 1. 7. 2013 jako montážní dělník, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 6. 2013 (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 28. 6. 2013). Dne 23. 6. 2015 vyúčtovala Krajská nemocnice právnická osoba, žalobkyni fakturou číslo za toxikologické vyšetření žalovaného k úhradě částku 18 936 Kč (prokázáno fakturou číslo ze dne 23. 6. 2015). Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 30. 6. 2015 dohodu o srážkách ze mzdy, kterou žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, představující zvýšené náklady žalobkyně jako zaměstnavatele za provedené toxikologické vyšetření žalovaného jako zaměstnance, co do důvodu a výše 18 936 Kč. Žalovaný uznal, že v důsledku jeho chování vzniklo žalobkyni právo na uhrazení nákladů vzniklých v souvislosti s toxikologickým vyšetřením s pozitivním nálezem na přítomnost návykové látky v krvi žalovaného v době výkonu práce. Žalovaný se svůj vůči žalobkyni zavázal uhradit srážkou ze mzdy ve výši 9 000 Kč a úhradou částky 9 936 Kč do 31. 8. 2015 (prokázáno dohodou o srážkách ze mzdy ze dne 30. 6. 2015). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 12. 11. 2020 zaslanou mu na adresu adresa žalovaného (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2020 včetně dodejky od žalovaného).

5. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

6. Podle § 106 odst. 4 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) je každý zaměstnanec povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opominutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen zejména nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plnění těchto úkolů obvykle spojeno.

7. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

8. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou ze dne 28. 6. 2013. Žalovaný porušil své povinnosti zaměstnance dle § 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce, když v době výkonu práce měl pozitivní nález na přítomnost návykové látky v krvi. V důsledku porušení svých pracovních povinností byl žalovaný dle § 250 odst. 1 zákoníku práce povinen uhradit žalobkyni vzniklou škodu spočívající v nákladech na toxikologické vyšetření s pozitivním nálezem na přítomnost návykové látky v jeho krvi. Žalovaný dne 30. 6. 2015 svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 18 936 Kč písemně uznal, ve sjednané lhůtě splatnosti 31. 8. 2015 jej však neuhradil. S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti obsaženého v upomínce žalobkyně.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 715,50 Kč, které tvoří mimosmluvní odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) v celkové výši 5 580 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (tj. 1 860 Kč za úkony právní služby – příprava a převzatí zastoupení, podání žaloby, ½ úkon jednoduchá výzva k plnění), tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč v celkové výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 165,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč podle položky č. 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

11. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.