9 C 22/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr Heleny Hrubé, Ph.D., a přísedících Jitky Rodové a Marcely Černé ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 18 936 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 936 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 936 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 715,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 12. 1. 2021 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil ve výroku I. uvedenou částku s odůvodněním, že žalovaný dne 30. 6. 2015 způsobil žalovaný jako zaměstnanec žalobkyni jako zaměstnavateli škodu spočívající ve zvýšených nákladech za provedené toxikologické vyšetření s pozitivním nálezem na přítomnost návykové látky v krvi zaměstnance v době výkonu práce. Žalovaný svým jednáním porušil své zákonné povinnosti zaměstnance, když se na pracovišti vyskytoval pod vlivem návykové látky. Dne 30. 6. 2015 podepsal žalovaný s žalobkyní dohodu o srážkách ze mzdy, kterou uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 18 936 Kč a zavázal se jej uhradit formou srážky ze mzdy ve výši 9 000 Kč a úhradou ve výši 9 936 Kč do 31. 8. 2015. Žalovaný na svůj dluh ani před opakované upomínky neuhradil ničeho. Naposledy byl žalovaný k zaplacení jeho dluhu vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této zaslanou mu dne 13. 11. 2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:

4. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán od 1. 7. 2013 jako montážní dělník, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 6. 2013 (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 28. 6. 2013). Dne 23. 6. 2015 vyúčtovala Krajská nemocnice [právnická osoba], žalobkyni fakturou [číslo] za toxikologické vyšetření žalovaného k úhradě částku 18 936 Kč (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 23. 6. 2015). Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 30. 6. 2015 dohodu o srážkách ze mzdy, kterou žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, představující zvýšené náklady žalobkyně jako zaměstnavatele za provedené toxikologické vyšetření žalovaného jako zaměstnance, co do důvodu a výše 18 936 Kč. Žalovaný uznal, že v důsledku jeho chování vzniklo žalobkyni právo na uhrazení nákladů vzniklých v souvislosti s toxikologickým vyšetřením s pozitivním nálezem na přítomnost návykové látky v krvi žalovaného v době výkonu práce. Žalovaný se svůj vůči žalobkyni zavázal uhradit srážkou ze mzdy ve výši 9 000 Kč a úhradou částky 9 936 Kč do 31. 8. 2015 (prokázáno dohodou o srážkách ze mzdy ze dne 30. 6. 2015). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 12. 11. 2020 zaslanou mu na adresu [adresa žalovaného] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2020 včetně dodejky od žalovaného).

5. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

6. Podle § 106 odst. 4 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) je každý zaměstnanec povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opominutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen zejména nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plnění těchto úkolů obvykle spojeno.

7. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

8. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou ze dne 28. 6. 2013. Žalovaný porušil své povinnosti zaměstnance dle § 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce, když v době výkonu práce měl pozitivní nález na přítomnost návykové látky v krvi. V důsledku porušení svých pracovních povinností byl žalovaný dle § 250 odst. 1 zákoníku práce povinen uhradit žalobkyni vzniklou škodu spočívající v nákladech na toxikologické vyšetření s pozitivním nálezem na přítomnost návykové látky v jeho krvi. Žalovaný dne 30. 6. 2015 svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 18 936 Kč písemně uznal, ve sjednané lhůtě splatnosti 31. 8. 2015 jej však neuhradil. S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti obsaženého v upomínce žalobkyně.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 715,50 Kč, které tvoří mimosmluvní odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) v celkové výši 5 580 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (tj. 1 860 Kč za úkony právní služby – příprava a převzatí zastoupení, podání žaloby, ½ úkon jednoduchá výzva k plnění), tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč v celkové výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 165,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč podle položky č. 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

11. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.