9 C 228/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. jméno Hrubé, Ph.D., a přísedících Ing. Jarmily Nováčková a Ivety Tóthové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro: doplacení mzdy za dobu 1. 1. 2018 do 4. 12. 2019 ve výši 56 683 Kč <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 788 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do nároku žalobkyně na zaplacení zbývající části nároku, tj. zaplacení částky 46 905 Kč a zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 683 Kč, se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou ze dne 9. 7. 2020 doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) dne 20. 7. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 56 683 Kč s příslušenstvím, tj. s 10 % úrokem z prodlení ode dne 1. 1. 2020 do zaplacení a s náklady soudního řízení, z titulu nezaplacené mzdy za období od ledna 2018 do prosince 2019 včetně, a to s poukazem zejména na následující skutečnosti: dne 1. 1.2018 žalobkyně nastoupila zaměstnání u žalované – tj. na [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována dvě slova] (dále jen [anonymizováno]; žalovaná), přičemž výkon práce měl spočívat v pomocných pracích v kuchyni, při úklidu škody a domova mládeže, který byl také na uvedené adrese školy. Zástupce žalované - ředitel školy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen: ředitel školy) s žalobkyní uzavřel v souladu s ustanovením § 76 zákoníku práce (dále jen: ZP) dohodu o pracovní činnosti, a to vždy na dobu určitou - dva měsíce, počínaje vždy prvním dnem v měsíci. Účastníci sjednali denní pracovní dobu na 2 hodiny, celkem 40 hodin měsíčně, měsíční výdělek 2 500 Kč nebo 2 490 Kč, odměna měla být vyplacena vždy k 20. dni v měsíci v hotovosti. Dohodu o pracovní činnosti (dále jen: Dohoda o pracovní činnosti) účastníci uzavírali každé dva měsíce. Žalobkyně u žalované danou činnost vykonávala již v měsíci listopadu 2017 a prosinci 2017, ovšem bez smlouvy, na základě ústní dohody. První dvě Dohody o pracovní činnosti od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2018 nemá žalobkyně k dispozici. Dne 1. 9. 2018 uzavřeli účastníci Dohodu o pracovní činnosti v rozšířeném znění, kdy v době od 1. 9. 2018 do 31. 12. 2018 v časech od 22.00 hod. do 7.00 hod. žalobkyně též zajišťovala dozor v [anonymizována dvě slova] (dále jen Rozšířená dohoda o pracovní činnosti). Odměna za dozor nebyla stanovena, žalobkyni bylo ovšem ředitelem školy slíbeno, že odměna za dozor bude žalobkyni vyplacena ve stávajících výplatních termínech v hotovosti. Peníze byly žalobkyni v hotovosti nepravidelně, v různých peněžních částkách 100 Kč až 500 Kč, převzetí těchto peněžních prostředků žalobkyně nikdy nepodepisovala. Peníze žalobkyni vyplácel buď ředitel školy, nebo jeho manželka. Žalobkyně naposledy pracovala u žalované 4. 12. 2019, kdy sdělila řediteli školy, že končí z důvodu neuhrazení dlužných částek. Žalobkyni dluží žalovaná za dané období z titulu„ prvotních“ Dohod o pracovní činnosti„ úklid“ – částku ve výši 20 908 Kč, z toho mimo jiné za leden 2018 částku 717 Kč, za únor 2018 částku 117 Kč, březen 2018 částku 1 117 Kč, duben 2018 částku 317 Kč, za září 2019 částku 1017 Kč, za říjen 2019 částku 2117 Kč, za listopad 2019 částku 1617 Kč a za prosinec 2019 částku 318 Kč. V roce 2018, a to v měsících květen, červen, červenec a srpen, žalobkyně, na žádost ředitele školy, podepsala výdajový doklad na údajné převzetí částek vždy á 2.117 Kč, tj. celkem 6 351 Kč (pozn. soudu: 4 x 2117 Kč činí 8 468 Kč). Dané částky žalobkyně ovšem nikdy nepřevzala, převzetí podepsala pouze z toho důvodu žádosti ředitele školy, a jeho příslibu, že dlužné částky žalobkyni doplatí. Žalobkyni dále nebyla proplacena práce spočívající v dozoru na [anonymizována čtyři slova] v měsíci září 2018 v počtu 18 dnů, říjen 2018 v počtu 22 dnů, listopad 2018 v počtu 21 dnů a prosinec 2018 v počtu 14 dnů, celkem tedy 75 pracovních dnů. V těchto dnech žalobkyně odpracovala dozorem 9 hodin (tj. od 22.00 hod. do 07.00 hod.), za uvedené období celkem 675 hodin. Při výpočtu žalobkyně vycházela z měsíčního hrubého příjmu ve výši 2 490 Kč, po odečtení daně čistý příjem 2 117 Kč za 40 odpracovaných hodin v měsíci, s tím, že žalobkyně požaduje čistou hodinovou mzdu 53 Kč, při odpracovaných 675 hodin tedy 35 775 Kč. Celkem tedy žalobkyně požaduje po žalované dlužnou mzdu 56.683 Kč. Dne 4. 2. 2020 žalobkyně zaslala žalované doporučeně výzvu k doplacení nevyplacené mzdy v celkové částce 56.683 Kč. Na tento dopis žalovaná strana nijak nereagovala.

2. Žalovaná s žalobním návrhem nesouhlasila, navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Tvrzení žalobkyně jsou nepravdivá. Žalobkyně nevykonávala u žalované žádnou činnost v období od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2018, shodně tak nevykonávala u žalované činnost od poloviny října 2019. V měsících, kdy žalobkyně pro žalovanou činnost nevykonávala, přestože tyto měsíce označuje, se u žalované žalobkyně pouze fyzicky zdržovala v jejích prostorách, neboť zde bydlela. I v době zbývající, tj. od května 2018 do září 2019 včetně, žalobkyně vykonávala pouze činnost stanovenou v Dohodě o pracovní činnosti, případně o provedení práce, a to 2 hodiny denně – pomocné práce v kuchyni a při úklidu [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Tuto činnost navíc vykonávala nekvalitně, a to přes opakovaná upozornění žalovanou. Činnost„ noční dozor“ v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ žalobkyně nezajišťovala vůbec. Dané ujednání, rozšíření předmětu pracovní činnosti, bylo s žalobkyní uzavřeno pouze pro jistotu žalované, že pokud by došlo k vážné mimořádné události (například požár v budově, neoprávněné vniknutí jiné osoby do prostor žalované) může žalobkyně, která v prostorách žalované přespávala, žalovanou neprodleně kontaktovat, prostory žalované otevřít nebo zavřít. Po dobu uvedenou v rozšířené dohodě o pracovní činnosti ovšem takováto mimořádná okolnost nenastala, navíc žalobkyně by ani uvedené nebyla schopna splnit, a to zejména z důvodu častého požívání alkoholu žalobkyní. Žalobkyně se chovala vůči zaměstnancům [anonymizováno] a též i k jejím [anonymizováno] velmi neprofesionálně, policie mimo jiné řešila i její protiprávní jednání - nabízení omamných látek 2 studentům žalované.

3. Dle žalované nemá žalobkyně nárok na zaplacení žalované částky ani částečně, naopak by měla zaplatit žalované částky spojené s jejím ubytováním ve výši přesahující částku 200 000 Kč. Žalobkyně nebyla schopna samostatné práce, práci, kterou vykonala,„ odflákla“, ostatní pracovníci žalované ji museli po žalobkyni dodělat. Žalobkyně se na vedení školy opakovaně obracela s žádostí o poskytnutí finančních prostředků, od [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] obdržela nejen mzdu v plné výši, ale i částky další – mimo jiné i částky, jejíž převzetí žalobkyně stvrdila podpisem výdajového dokladu. Žalobkyně má vůči žalované závazky mimo jiné ve výši 111 000 Kč z důvodu neuhrazeného stravování za období 20 měsíců - za každý den (a to i den nepracovní) se jednalo o částku za svačinu 25 Kč, oběd 70 Kč, svačinka 2x 20 Kč, večeři 50 Kč, za 30 dní částku 5 500 Kč. Žalobkyně ani nezaplatila žalované spotřebu energie a teplé vody za období od 20. 1. 2018 do 20. 10. 2019 ve výši 150 denně, přičemž za 30 dní se jednalo o částku 4 500 Kč, za období 20 měsíců tak dluží žalobkyně žalované nejméně částku 90 000 Kč.

4. K soudem nařízenému jednání dne 3. 2. 2021 se žalobkyně nedostavila, svou nepřítomnost u jednání nikterak neomluvila, na výzvy soudu nereagovala. Soud proto dle § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., v platném znění, občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) ve věci jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z důkazů v řízení provedených.

5. Při jednání ve věci samé soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky, přičemž každý z důkazů posuzoval jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Soud zjistil zejména následující rozhodné skutečnosti, a to především z níže specifikovaných listinných důkazů:

6. Od 1. 5. 2018 do 31. 12. 2019 bylo povinností žalobkyně vykonávat ve prospěch žalované 2 hodiny denně pracovní činnost pomocných prací v kuchyni, při úklidu [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], přičemž měsíční mzda za tuto pracovní činnost byla sjednána ve výši 2 490 Kč, případně 2 500 Kč, termín vyplacení mzdy vždy k 20. dni kalendářního měsíce, a to v hotovosti důkazy: nesporná tvrzení účastníků; Dohoda o pracovní činnosti za období od 1. 5. 2018 do 30. 6. 2018; Dohoda o pracovní činnosti od 1. 7. 2018 do 31. 8. 2018; Dohoda o pracovní činnosti od 1. 9. 2018 do 31. 10.2018; Dohoda o pracovní činnosti od 1. 11. 2018 do 31. 12. 2018; Dohoda o pracovní činnosti od 1. 1. 2019 do 28. 2. 2019; Dohoda o pracovní činnosti 1. 3. 2019 do 30. 4. 2019; Dohoda o pracovní činnosti 1. 5. 2019 do 30. 6. 2019; Dohoda o pracovní činnosti 1. 7. 2019 do 31. 8. 2019; Dohoda o pracovní činnosti od 1. 9. 2019 do 31. 10. 2019; Dohoda o pracovní činnosti od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2019; 7. Žalobkyně měla dle ujednání účastníků vykonávat v období od 1. 9. 2018 do 31. 12. 2018 i další činnost ve prospěch žalované, a to na [anonymizována čtyři slova]. Povinností žalobkyně bylo v uvedeném období prvotně ve večerních hodinách uzavřít prostory [anonymizováno] žalované, [anonymizováno] včetně [anonymizováno] (1„ úkon“), následně v ranních hodinách uvedené prostory opětovně odemknout (2. úkon“). Rozsah této činnosti nepřevýšil 30 minut na každý úkon – respektive tedy 2 x 30 minut za službu, tj. 1 hodinu za„ pracovní směnu“, celkem za posuzované období 675 hodin, tj. 675 x 53 Kč důkazy: Dohoda o pracovní činnosti ze dne 1. 9. 2018 na období od 1. 9. 2018 do 31. 12. 2018, výslech svědkyně [jméno] [příjmení]; 8. Žalovaná žalobkyni uhradila žalované v hotovosti, a to bez vydaného potvrzení, či jiného v řízení provedeného důkazu, z titulu pracovní činnosti nejméně částku 26 101 Kč <i>důkaz: nesporná tvrzení účastníků;</i> 9. Žalovaná žalobkyni uhradila žalované v hotovosti nejméně další částku 8 468 Kč, a to vždy po částce 2 117 Kč za 4 měsíce roku 2018, a to květen, červen, červenec a srpen, přičemž výplaty částky vždy ve výši 2 117 Kč stvrdila žalobkyně žalované písemně podpisem výdajového dokladu <i>důkazy: výdejové pokladní doklady za měsíce roku 2017 – květen, červen, červenec a srpen;</i> 10. s činností žalobkyně pro žalovanou byla žalovaná důvodně dlouhodobě nespokojena, žalobkyně svým chováním dlouhodobě narušovala i důvěru studentů a veřejnosti vůči žalované, přesto ze strany žalované nebyly učiněny právní kroky ohledně ukončení pracovní činnosti žalobkyně u žalované <i>důkazy: výslech svědkyně [jméno] [příjmení], emailová korespondence mezi účastníky, čestná prohlášení 2 studentů žalované;</i> 11. žalobkyně vykonávala pro žalovanou činnost nejdéle do 31.10.2019 <i>důkaz: výslech svědkyně [příjmení], zpráva žalované Úřadu práce</i> 12. žalobkyně žalovanou vyzvala před zahájením řízení k dobrovolnému plnění, ovšem bezvýsledně <i>důkaz: upomínka žalobkyně.</i> 13. V návaznosti na výše uvedené dokazování soud shrnuje zjištěný skutkový stav: nejméně od 1. 5. 2018 do 31. 12. 2019 měla žalobkyně vykonávat u žalované pracovní činnost„ pomocné práce v kuchyni a při úklidu [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]“, v rozsahu 2 hod denně, za odměnu 2 490 Kč měsíčně hrubého, případně 2 500 Kč měsíčně hrubého. Tuto činnost ovšem vykonávala nejdéle do 31. 10. 2019, přičemž účastníci ukončili Dohodu o pracovní činnosti konkludentní dohodou. Dne 1. 9. 2018 uzavřeli účastníci dohodu (Dohodu o pracovní činnosti v rozšířeném znění soud shledal pro její neurčitost za neplatnou), kdy v době od 1. 9. 2018 do 31. 12. 2018 byla žalobkyně povinna v blíže nespecifikované večerní hodině uzavřít prostory [anonymizováno] žalované, [anonymizováno] včetně [anonymizováno] (1„ úkon“), následně v blíže nespecifikované ranní hodině uvedené prostory opětovně odemknout (2. úkon“). Rozsah této činnosti nepřevýšil 30 minut na každý úkon – respektive tedy 2 x 30 minut za službu, tj. 1 hodinu za„ pracovní směnu“. Žalobkyně měla tak nárok na zaplacení 675 hodin za sjednané období. Pokud žalobkyně v žalobě výslovně nároku pouze zaplacení částky 53 Kč za hodinu, jedná se o celkovou částku 35 775 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila žalované v hotovosti, a to bez vydaného potvrzení, či jiného v řízení provedeného důkazu, z titulu pracovní činnosti nejméně částku 26 101 Kč, dále nejméně částku 8 468 Kč, a to vždy po částce 2 117 Kč za 4 měsíce roku 2018, a to květen, červen, červenec a srpen, přičemž výplaty částky vždy ve výši 2 117 Kč stvrdila žalobkyně žalované písemně podpisem výdajového dokladu. Celkem žalovaná žalobkyni uhradila v hotovosti nejméně částku 34 569 Kč. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení celkem částky 56 683 Kč, přičemž tuto částku považuje za období od 1. 1. 2018 do 4. 12. 2019 včetně. <i>14. Dle § 77 z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění (dále jen ZP) a to odst. 1 a 2 Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci (odst. 1). Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru; to však neplatí, pokud jde o: a) převedení na jinou práci a přeložení, b) dočasné přidělení, c) odstupné, d) pracovní dobu a dobu odpočinku; výkon práce však nesmí přesáhnout 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, e) překážky v práci na straně zaměstnance, f) dovolenou, g) skončení pracovního poměru, h) odměňování (dále jen„ odměna z dohody“), s výjimkou minimální mzdy, a i) cestovní náhrady (odst. 2).</i> <i>Dle odst. 4 téhož ustanovení Není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni, b) výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, nebo c) okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr. Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží.</i> <i>15. Podle § 75 ZP Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. V dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá.</i> 16. V návaznosti na výše uvedené soud shrnuje: nejméně od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 žalobkyně pro žalovanou vykonávala závislou činnost, a to na základě Dohod o pracovní činnosti. Žalovaná žalobkyni z tohoto titulu zaplatila v hotovosti celkem částku 26 101 Kč, a to bez vydaného potvrzení, či jiného v řízení provedeného důkazu, dále částku 8 468 Kč, a to vždy po částce 2 117 Kč za 4 měsíce roku 2018, a to květen, červen, červenec a srpen, přičemž výplaty částky vždy ve výši 2 117 Kč stvrdila žalobkyně žalované písemně podpisem výdajového dokladu. Celkem tak žalovaná žalobkyni zaplatila částku 34 569 Kč.

17. Žalobkyně požadovala po žalované z titulu„ pomocných prací v kuchyni, při úklidu [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]“ dlužnou částku 20 908 Kč, mimo jiné s poukazem, že má nárok na zaplacení mimo jiné částky 12 671 Kč, neboť neobdržela částku za 4 měsíce roku 2018, a to květen, červen, červenec a srpen, jejíž přijetí stvrdila (4 x 2 117 Kč, celkem 8 468 Kč), dále neobdržela 2 268 Kč za pracovní činnost v měsících leden 2018 až duben 2018 včetně (717 Kč + 117 Kč 1117 Kč + 317 Kč), dále 1 617 Kč za měsíce listopad 2019 a 318 Kč prosinec 2019. Soud ovšem tvrzení žalobkyně, že má nárok na zaplacení části těchto nároků odpovídající částce 12 671 Kč, považuje za zcela neprokázané. Žalobkyně nenavrhla žádný z rozhodných důkazů, které by vyvrátily její tvrzení ohledně přijetí plateb za výše uvedené měsíce, ani neprokázala, že vykonávala pro žalovanou pracovní činnost v měsících leden 2018 až duben 2018 včetně, dále za období roku 2019 v měsících listopad (tvrzený dluh 1 617) a prosinec (tvrzený dluh 318 Kč). Z žalobkyní požadované částky 20 908 Kč tak soud přiznal žalobkyni pouze částku 7 403 Kč (20 908 Kč - 8 468 Kč – 1 617 Kč - 318 Kč)

18. Dále soud nemá za prokázané, že žalobkyně vykonávala pro žalovanou další činnost („ dozor“) od 1. září 2018 do 31. 12. 2018 od 22:00 do 7:00 hod. v době tj. v září 18 dnů, v říjnu 22 dnů, v listopadu 21 dnů, v prosinci 14 dnů, celkem 45 pracovních dnů, respektive při 9ti hodinové pracovní době 675 hodin. V návaznosti na vlastní úvahu, opřenou o provedení důkazů (zejména výslech svědkyně [příjmení]), má soud za prokázané, že v uvedeném období žalobkyně ve prospěch žalované vykonala pracovní činnost v rozsahu 45 hodin – tj. v období 45 pracovních dnů činnost spočívající v uzamykání a otevírání prostor žalované, vždy 2 x ½ hodiny za každou„ směnu“ – tj. 45 hodin 30 minut na počátku směny, dalších 30 minut na konci směny. Za tuto činnost žalobkyně po žalované požadovala výslovně pouze 53 Kč za hodinu. Celkem má tak žalobkyně z tohoto titulu nárok na zaplacení částky 2 385 Kč.

19. Soud podotýká, že sice žalobkyní požadované částky za hodinu pracovní činnosti jsou částky, které neodpovídají zákonné výši (žalobkyně požaduje zjevně tzv.„ čistou mzdu“, jednalo by se jinak o částky ve výši nedosahující minimální mzdy). Soud je ovšem povinen respektovat výslovný návrh žalobkyně, přiznaný nárok není oprávněn stanovit nad žalobkyní požadovanou„ hodinovou částku“. Žalobkyni soud o uvedeném nemohl ani poučit, neboť žalobkyně se k jednání soudu nedostavila.

20. Soud nemá za prokázanou ani důvodnost nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení. Tvrzení žalobkyně ohledně výše úroků z prodlení a doby prodlení byla totiž zcela neurčitá, není mimo jiné zjevné, jak dospěla žalobkyně k požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% z žalované částky za období od 1. 1. 2020.

21. Ohledně obrany žalované zde soud uvádí: obranu žalované soud považuje pouze za částečně prokázanou, a to co do zahájení a ukončení pracovní činnosti a též co do výplaty částky 8 468 Kč. Za zcela neprokázanou obranu, respektive i nedůvodnou pro toto řízení, soud považuje obranu co do tvrzení žalované ohledně existence a oprávněnosti„ zápočtů“ vůči žalobkyni. Není nikterak zřejmé, na čem konkrétně se účastníci měli dohodnout (například úhrada zcela konkrétní a doložené částky na energie, obědy, svačiny apod. – mimo jiné, na základě jakého písemného rozhodnutí žalované, dohody účastníků či jiného právního titulu, i v jaké lhůtě splatnosti měly být žalovanou požadované platby žalobkyní žalované zaplaceny (žalovaná sama potvrdila, že nemá k dispozici konkrétní vyúčtování náhrady škody, bezdůvodného obohacení, respektive uznání konkrétního dluhu žalobkyní). Závazek (dluh) zaměstnance nebo zaměstnavatele může v pracovněprávních vztazích zaniknout sice rovněž započtením, ovšem dle ustálené judikatury (například viz rozsudek NS ČR ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 238/2019, sp. zn. 21 Cdo 3557/2019, ze dne 11. 12. 2019) jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem. [jméno] žalovaná ovšem při jednání ve věci samé výslovně uvedla, že žádnou písemnou dohodu, dohodu o srážkách ze mzdy, s žalobkyní neuzavřela. Pokud má tedy žalovaná vůči žalobkyni tyto pohledávky, které je schopna v jiném řízení jednoznačně prokázat, má v případě svého zájmu možnost je vůči žalobkyni uplatnit, neboť„ nerespektování“ této části obrany (zápočtu) soudem nezakládá pro jiné řízení překážku věci rozsouzené. Žalovaná si musí být ovšem vědoma, že případný nárok musí jednoznačně tvrdit a prokázat, a to v zákonné lhůtě.

22. V návaznosti na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 787 Kč, a to částku 7 403 Kč za„ pomocné práce v kuchyni, při úklidu [anonymizováno] a [anonymizováno] mládeže“, a dále částku 2 385 Kč za tzv.„ dozor“.

23. Co do zbývající části žalobního nároku, tj. co do částky 46 905 Kč soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

24. Jak soud uvedl již výše, nárok žalobkyně na přiznání úroků z prodlení v zákonné výši dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neshledal. Proto soud i tuto část žalobního návrhu, tj. tvrzený nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 683 Kč, výrokem II rozsudku v plném rozsahu zamítl.

25. Žalované soud umožnil splnit zákonnou povinnost ve lhůtě delší než zákonné (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to s přihlédnutím k obtížné finanční situaci žalované. Soud má za to, že poskytnutí delší lhůty k plnění nebude mít vážný dopad do majetkových práv žalobkyně, naopak i v jejím zájmu je, aby žalovaná plnila dobrovolně – bez dalšího vymáhacího řízení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud v tomto výroku zhodnotil míru úspěchu a neúspěchu každého z účastníků, a to v souladu s uvedeným citovaným ustanovením o.s.ř.

27. Pro úplnost soud uvádí, že velmi zvažoval úplné zamítnutí nároku žalobkyně mimo jiné pro rozpor s dobrými mravy, prokazatelná plnění žalované ve prospěch žalobkyně. K tomuto kroku soud ovšem ve výsledku nepřistoupil, neboť uvedené by bylo v příkrém rozporu se zákonnou úpravou. Navíc to, že žalovaná je v souzené činnosti právně zcela neznalá, nemůže mít dopad na výsledek tohoto sporu – tedy zamítnutí nároku zaměstnance proti zaměstnavateli, a ti i přesto, že zaměstnanec této neznalosti„ de facto“ využívá (například absence úhrad na stravné, nekvalitní práce, apod.)