9 C 230/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 789,25 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 789,25 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem za období do [datum] ve výši 2 328,74 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období do [datum] ve výši 323,52 Kč, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 18 789,25 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 789,25 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum], doplněným podáním ze dne [datum] a ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 18 789,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o osobní kreditní kartě [číslo] Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a podmínky osobních kreditních karet. Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše 20 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 13,90 % ročně, poplatky a pojistným za sjednané pojištění, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně však částkou 100 Kč. Poplatek za správu úvěru činil dle sazebníku 59 Kč, poplatek za 1. upomínku činil 350 Kč, poplatek za další upomínku činil 500 Kč a poplatek za zaslání oznámení o přečerpání úvěrového limitu činil 20 Kč. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhrady splátek převodem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] bez dalšího souhlasu žalovaného. Celkem za dobu trvání smlouvy vyčerpal žalovaný částku 36 985,39 Kč a celkem žalobkyni uhradil částku 18 500 Kč. Naposledy žalovaný uhradil dne [datum], dále již neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný nedodržel své povinnosti dle čl. 5 písm. a) podmínek pro osobní kreditní karty, žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum] Smlouva zanikla dnem doručení odstoupení žalovanému, tj. v souladu s čl. 8 všeobecných obchodních podmínek 15. dnem po odeslání odstoupení do zahraničí. Výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne [datum] byl žalovaný informován o celkové dlužné částce ke dni [datum] ve výši 18 789,25 Kč představující vyčerpanou jistinu úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Vycházela nejen z informací uvedených žalovaným, ale též z těch, které si sama aktivně zjišťovala a ověřila ze zdrojů nezávislých na žalovaném. Výši závazků a platební morálku žalovaného prověřila nejdříve z databází (z tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů na žalovaném nezávislých. Po podrobném zkoumání dostupných informací přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzovala dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Jak výslovně žalobkyně v doplnění žaloby uvedla„ Schopnost žalovaného splácet úvěr byla před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne [datum], v němž zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba] uvedl výši měsíčního příjmu z pracovního poměru žalovaného uzavřeného na dobu neurčitou za období posledních 12 měsíců ve výši 21 772 Kč. Žalobkyně dále prověřila uvedeného zaměstnavatele v interní aplikaci hodnotící rizikovost klientů ve vztahu k možnému podvodnému jednání. [příjmení] jiné bylo dále ověřeno, zdali zaměstnavatel existuje, je veden ve veřejném seznamu a má přidělené IČO. Zaměstnavatel byl ověřen také na portálu [webová adresa] s ohledem na možný úpadek zaměstnavatele. V rámci prověřování různých údajů o zaměstnavateli byl vyhotoven verifikační formulář, ve kterém jsou všechny rozhodné informace zaznamenány. Žalobkyně žádné podezřelé skutečnosti nezjistila. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho pravidelná mzda od [právnická osoba] s.r.o. za posledních 6 měsíců činí v průměru 21 772 Kč. Co do výdajů žalovaného, ty posuzovala žalobkyně nejen ze sdělení žalovaného, ale konfrontovala je také s veřejně známými skutečnostmi. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 8 000 Kč, ostatní výdaje 2 500 Kč. Žalobkyně ovšem vycházela z výdajů žalovaného 14 360 Kč, při ověřování celkových výdajů totiž zohlednila i životní minimum a další možné výdaje. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela jistě dána, navíc žalovaný i poměrně delší dobu své závazky vůči žalobkyni plnil a je tak zřejmé, že v jeho možnostech bylo sjednané splátky hradit.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalovaný je státním občanem [země], což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.

5. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě žádosti o osobní kreditní kartu ze dne [datum], [číslo] dne [datum] smlouvu o osobní kreditní kartě, na jejímž základě se žalobkyně zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně však částkou 100 Kč. Roční úroková sazba činila 13,90 % ročně. Každá splátka byla splatná vždy k 25. kalendářnímu dni v měsíci. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhrady splátek převodem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] bez dalšího souhlasu žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, podmínky osobních kreditních karet, oznámení žalobkyně o úrokových sazbách v českých korunách a sazebník. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy s okamžitým zesplatněním úvěru (prokázáno žádostí o osobní kreditní kartu, smlouvou o osobní kreditní kartě ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, podmínkami osobních kreditních karet, oznámením [právnická osoba] o úrokových sazbách v českých korunách a sazebníkem poplatků). Žalobkyně svůj závazek splnila, když umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky. Žalovaný celkem vyčerpal částku ve výši 36 985,39 Kč (prokázáno výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne [datum]). Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, celkem uhradil 18 500 Kč (prokázáno historickým výpisem). Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil, proto žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy o osobní kreditní kartě a prohlásila celý dluh za splatný (prokázáno odstoupením od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum] včetně dodejky). Žalovaný na jeho dluh nezaplatil ničeho dalšího ani poté, co k tomu byl právní zástupkyní žalobkyně v předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum] vyzván (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu z téhož dne).

7. V žádosti o osobní kreditní kartu ze dne [datum] žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 22 934 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. O měsíčních výdajích uvedl, že jsou tvořeny částkou 3 000 Kč za bydlení, částkou 500 Kč na spoření a částkou 500 Kč představující ostatní výdaje. Dále žalovaný uvedl, že nehradí žádné splátky půjček, úvěrů ani hypoték (prokázáno žádostí o osobní kreditní kartu, potvrzením o výši pracovního příjmu, výplatním lístkem za měsíc [číslo] – [číslo], výpisem z účtu ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], návrhem na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karta osobní). Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá mimo žalobkyni žádné další dluhy. Z interní databáze žalobkyně nezjistila žalobkyně o žalovaném žádné negativní informace. Žalobkyně prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a existenci exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, ani exekuční řízení. Žalobkyně současně zjistila, že žalovaný není veden v živnostenském rejstříku. Žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů (prokázáno výpisem z registru, kopií občanského průkazu).

8. Soud má za prokázané, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že si vyžádala před poskytnutím úvěru informace od žalovaného a tyto následně hodnotila individuálně a porovnávala jeho příjmy ve výši 21 772 Kč a výdaje v celkové výši 14 360 Kč. Žalobkyně dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z kopie jeho občanského průkazu. Žalovaný rovněž doložil potvrzení o výši příjmu a výplatní listy.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalovanému splatné pohledávky ve výši odpovídající nárokované částce. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena dne [datum] podle § 2395 o. z. smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Za poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 13,90 % p. a. Žalovaný byl povinen hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně ve výši 100 Kč měsíčně vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalobkyně po marné výzvě k zaplacení dlužných splátek úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný však žalobkyni dlužnou částku neuhradil, a to ani poté, co jej k tomu žalobkyně v předžalobní upomínce vyzvala. Jistina byla i nadále úročena úrokem z úvěru ve výši 13,90 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na pohledávku cokoli zaplatil, ve sporu zůstal zcela pasivní, a proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně o nezaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby tak dlužná částka činí 18 789,25 Kč na nesplacené jistině, 2 328,74 Kč na úroku z úvěru, 323,52 Kč na zákonném úroku z prodlení a dále smluvní úrok ve výši 13,90 % ročně z částky 18 789,25 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 789,25 Kč od [datum] do zaplacení.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařila prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. a jejich výše byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 18 789,25 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (pod písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, druhu úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

18. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úrokem z prodlení i náhradou nákladů řízení ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tři dny od právní moci rozsudku), a to třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud stanovil k plnění lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou.