9 C 231/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 217,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 229,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 229,64 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 1 987,55 Kč a zákonných úroků z prodlení z těchto částek: -) z částky 3 2058,19 Kč od 1. 7. 2018 do 10. 10. 2018 ve výši 9 %, ­) z částky 31 558,19 Kč od 11. 10. 2018 do 25. 10. 2018 ve výši 9 % ­) z částky 30 637,19 Kč od 26. 10. 2018 do 21. 11. 2018 ve výši 9 % ­) z částky 29 716,19 Kč od 22. 11. 2018 do 20. 12. 2018 ve výši 9 % ­) z částky 28 795,19 Kč od 21. 12. 2018 do 21. 1. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 27 874,19 Kč od 22. 1. 2019 do 21. 2. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 26 953,19 Kč od 22. 2. 2019 do 20. 3. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 26 032,19 Kč od 21. 3. 2019 do 17. 4. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 25 111,19 Kč od 18. 4. 2019 do 22. 5. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 24 190,19 Kč od 23. 5. 2019 do 19. 6. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 23 269,19 Kč od 20. 6. 2019 do 17. 7. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 22 348,19 Kč od 18. 7. 2019 do 19. 8. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 21 427,19 Kč od 20. 8. 2019 do 23. 9. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 20 506,19 Kč od 24. 9. 2019 do 22. 10. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 19 585,19 Kč od 23. 10. 2019 do 18. 11. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 18 664,19 Kč od 19. 11. 2019 do 19. 12. 2019 ve výši 9 % ­) z částky 17 743,19 Kč od 20. 12. 2019 do 20. 1. 2020 ve výši 9 % ­) z částky 16 822,19 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 2. 2020 ve výši 9 % ­) z částky 15 901,19 Kč od 19. 2. 2020 do 8. 4. 2020 ve výši 9 % ­) z částky 14 980,19 Kč od 9. 4. 2020 do 26. 7. 2020 ve výši 9 % ­) z částky 14 059,19 Kč od 27. 7. 2020 do 18. 11. 2020 ve výši 9 % ­) z částky 12 638,19 Kč od 19. 11. 2020 do 20. 12. 2020 ve výši 9 % ­) z částky 11 217,19 Kč od 21. 12. 2020 do 24. 6. 2022 ve výši 9 % ­) z částky 1 987,55 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení ve výši 9 %.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 453,89 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne 9. 3. 2022 a doplněnou podáním ze dne 14. 6. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne 23. 1. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 19. 2. 2018 na základě smlouvy žalovanému úvěr ve výši 30 070,64 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 1 500 Kč spolu s dalšími poplatky dle této smlouvy. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila ke dni 30.6.2018. Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 20 841 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 3. 7. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 9. 2018. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 9 229,64 Kč, úroku ve výši 773,84 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 232,06 Kč a dlužného pojistného ve výši 381,65 Kč, žalobkyně dále požadovala uhrazení zákonného úroku z prodlení v zákonné výši. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 9. 2018.

2. Úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně tak, že nahlédla do databází BRKI, NRKI, [příjmení] a insolvenčního rejstříku. Dále telefonicky u zaměstnavatele žalovaného ověřila příjmovou stránku a zohlednila pohyby na bankovním účtu žalovaného. Současně zohlednila výši životního a existenčního minima.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 1. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč a současně účelový úvěr ve výši 13 998 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč, v případě revolvingového úvěru, a měsíční splátkou ve výši 1 399 Kč v případě účelového úvěru, s pevnou roční úrokovou sazbou 22,68 %. Současně se žalovaný zavázal hradit za pojištění měsíční částku ve výši 4,99 % měsíční splátky úvěru. Každá splátka byla splatná vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 34 640 Kč v případě revolvingového úvěru a 13 990 Kč v případě účelového úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně přičítat k nezaplacené jistině úvěru úroky, poplatky a smluvní pokuty a právo na odstoupení od smlouvy se zesplatněním úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila, když poskytla žalovanému na jeho účet dne 19. 2. 2018 peněžní prostředky v celkové výši 30 070,64 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, celkem uhradil 20 841 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 31. 5. 2018 prohlásila celý poskytnutý úvěr za splatný ke dni 30. 6. 2018 a zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení částky 32 059 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2018, žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 7. 9. 2018, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co byla pohledávka převedena na žalobkyni, ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně v předžalobní výzvě k plnění ze dne 7. 9. 2018 vyzván.

7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nahlédla do databází BRKI, NRKI, [příjmení] a insolvenčního rejstříku. Dále telefonicky u zaměstnavatele žalovaného ověřila příjmovou stránku a zohlednila pohyby na bankovním účtu žalovaného. Současně zohlednila výši životního a existenčního minima. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční příjem činí 20 000 Kč a jeho výdaje na bydlení 4 000 Kč. K těmto tvrzením žalobkyně předložila jako důkaz výpis z lustrace v předmětných databázích s negativním výsledkem a výpis z účtu (přehled transakcí), ze kterého však není patrné, odkud příjmy pochází.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>17. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 22. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od zaměstnavatele žalovaného měla telefonicky vyžádat informace o jeho příjmu, nicméně sdělené údaje nebyly blíže ověřovány (např. výplatními páskami či konkrétním výpisem z účtu, ze kterého by bylo patrné, že částka 20 000 Kč pochází od zaměstnavatele). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Současně žalobkyně neověřila ani výši výdajů na bydlení ve výši 4 000 Kč (např. nájemní smlouvou).

23. Předmětná smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaný co do částky 9 229,64 Kč nevrátil. Žalovaný tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši 9 229,64 Kč (vyplacená jistina 30 070,64 Kč mínus částka 20 841 Kč zaplacená žalovaným), která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení od 25. 6. 2022 do zaplacení. Žalovaný se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohl dozvědět až z žaloby, která mu byla soudem doručena dne 24. 6. 2022. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni prodlení žalovaného.

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 453,89 Kč, přičemž tato částka představuje 64,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 82,28 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,72 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 217,19 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

26. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena ve lhůtě delší než zákonné (dle § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonná lhůta tři dny). Soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, výše přiznané částky a úroku z prodlení a stanovil lhůtu k plnění třicet dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud má za to, že v této lhůtě bude úhrada pohledávky žalobkyně v majetkových možnostech žalované.