9 C 232/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 51 890,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 987 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 987 Kč od 7. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 4 903,54 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 890,54 Kč od 1. 11. 2020 do 6. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 51 890,54 Kč od 7. 9. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 913,8 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. bankovní účet (dále jen„ smlouva“) uzavřené v elektronické podobě s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 26. 10. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v souladu se smlouvou úvěr ve výši 48 883 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku z úvěru ve výši 16,90 % ročně hradit v pravidelných měsíčních splátkách. Právní předchůdkyni žalobkyně byla oprávněna úroky z úvěru dle smlouvy připisovat k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila. Právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo požadovat uhrazení všech dlužných částek a úvěr zesplatnila ke dni 23. 5. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2020, o čemž byla žalovaná písemně informována. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek v celkové výši 51 890,54 Kč sestávajících z jistiny úvěru a ze smluvních úroků. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 18. 3. 2021. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též úrok ve výši 16,90 % ročně z částky 51 890,54 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 51 890,54 Kč od 24. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné pro vyhovění žalobě, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění a o nařízení jednání. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a z jejích tvrzení má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 26. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 48 883 Kč jako neúčelový úvěr. Žalované vznikla povinnost žalobkyni vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně, a to měsíčními splátkami ve výši 948 Kč, s konečnou splatností nejpozději dne 8. 11. 2027. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, podle dokumentu„ podklady pre súdne konanie“ právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze dvě splátky v celkové výši 1 896 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 8 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek, celý dluh v celkové výši 54 032 Kč zesplatnila s okamžitou platností ke dni 23. 5. 2020 a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 23. 5. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 27. 7. 2020 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 1. 8. 2020 a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 6. 8. 2020 odeslaným doporučeně. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem žalobkyně ze dne 18. 3. 2021 odeslaným doporučeně téhož dne s tím, aby dlužnou částku uhradila do 28. 3. 2021. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala, pohledávku žalobkyně neuhradila ani částečně.

6. Přípisem zdejšího soudu ze dne 13. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně – tedy zda byla naplněna zákonná podmínka před uzavřením smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumat schopnost žalované, jakožto spotřebitele, v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost). Soud totiž považuje za jednoznačné, že smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

15. Z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované z dostupných databází, z vlastních systémů a z informací uvedených žalovanou. Žalobkyně tak nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, a v souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalované. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je tak pro nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.

16. Soud proto z úřední povinnosti smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je proto žalobkyni povinna uhradit pouze částku, která jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatila a o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatila. Z dokazování soud zjistil, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 48 883 Kč, ke dni rozhodnutí soudu žalovaná zaplatila právní předchůdkyní žalobkyně, resp. žalobkyni částku v celkové výši 1 896 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 46 987 Kč (48 883 Kč – 1 896 Kč), je proto povinna plnění v této výši, tj. v rozsahu bezdůvodného obohacení, žalobkyni vydat. Soud proto žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. (toliko) co do částky 46 987 Kč. Tímto výrokem I. rozsudku soud uložil žalované zaplatit žalobkyni dále zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni doručení žaloby do dispozice žalované, a to do úplného zaplacení dluhu.

17. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 913,8 Kč. Tato částka představuje 81 % z celkové výše nákladů řízení 14 708,4 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 51 890,54 Kč, sestávajících z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a návrh ve věci samé), a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 440 Kč ve výši 2 192,4 Kč. K výši 81 % soud dospěl následovně: žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 90,5 %, žalovaná v rozsahu 9,5 %, po odečtení úspěchu žalované 9,5 % od úspěchu žalobkyně 90,5 % je výsledný poměr 81 %. Zde soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit tuto částku v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť neshledal důvody pro poskytnutí delší lhůty k plnění, a to vzhledem k výši náhrady nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.