9 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 5 700 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 5 017,75 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 9. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 457,48 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 112,44 Kč od 19. 7. 2021 do 8. 10. 2021 a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“ ´), kterou s žalovanou uzavřela dne 21. 6. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a poté zaslala právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétní půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované jedinečný autorizační kód ve formě SMS, jehož zadáním do formuláře žalovaná dokončila tvorbu svého osobního profilu, odeslala žádost o poskytnutí úvěru a zároveň uzavřela smlouvu. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě částku 5 700 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 088,74 Kč a smluvním úrokem, a to nejpozději do 20. 7. 2018. Žalovaná však úvěr řádně a včas nevrátila, celkem zaplatila 8 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované na žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 12 296,74 Kč. Žalovaná poté ještě částečně hradila, zaplatila 1 500,93 Kč. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení jistiny 5 700 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny od 9. 10. 2021 do zaplacení ve výši 9 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 457,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 017,75 Kč (výše je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 082,59 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 935,16 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 0 Kč), zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného od 19. 7. 2021 do 8. 10. 2021 částkou 112,44 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2021, přesto ničeho neuhradila.

2. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do 5 017,75 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok. S ohledem na § 96 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud v tomto rozsahu řízení zastavil bez souhlasu žalované tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaná uzavřela dne 21. 6. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], když dokončila tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaná zároveň odeslala žádost o poskytnutí úvěru právní předchůdkyni žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované označené ve smlouvě jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu jednorázový a bezúčelový úvěr ve výši 5 700 Kč a žalovaná se jej zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit splátkou splatnou ke dni 20. 7. 2018. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně, celkový poplatek za poskytnutí úvěru činil 7 975,22 Kč (po slevě) / 11 969,89 Kč (před slevou). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 21. 6. 2018 na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě částku 5 700 Kč. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, celkem zaplatila 9 600,93 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu bylo v článku VIII odst. VIII. 1. smlouvy sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalované, aby zaplatila poskytnutou jistinu úvěru, účelně vynaložené náklady, které právní předchůdkyni žalobkyně vznikly v souvislosti s prodlením žalované (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory), úrok, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 27. 7. 2021 odeslaným na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě. K zaplacení vzniklého dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2021 odeslané na žalovanou ve smlouvě uvedenou adresu pro doručování. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ani ničeho nezaplatila.

6. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

9. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jako„ ZoSÚ“, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>11. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>12. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>15. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.

18. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

20. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně neprokázala naplnění této povinnosti.

21. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Žalovaná tak měla povinnost uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), tj. jistinu ve výši 5 700 Kč, což žalovaná již svými platbami splnila. Žalovaná tak nemá vůči žalobkyni žádné další závazky, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem II.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by příslušela procesně úspěšnější žalované, která byla ovšem ve věci nečinná a žádné náklady jí nevznikly. Proto soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.