9 C 243/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, PhD. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 765 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 3 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 865 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 865 Kč od [datum] do [datum].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 036 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně [webová adresa]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal je splatit spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalobkyně uvedla, že ověřila, že žalovaný se nenachází v následujících registrech: Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, [právnická osoba], registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob (registr [příjmení]), katastrální rejstřík a registr„ sankční seznamy“. Žalovaný žalobkyni sdělil zejména počet členů jeho domácnosti s uvedením těch, kteří mají příjmy, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy. Na základě této smlouvy žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], žalovaný měl dle smlouvy žalobkyni vrátit částku 12 865 Kč zahrnující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč a poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč. Žalovaný opakovaně žádal o odklad splatnosti, celkově o 90 dnů, splatnost tak nastala ke dni [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkou před podáním žaloby dne [datum], avšak žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum] a z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a doručovací adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 10 000 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni čerpanou částku spolu s příslušenstvím dle smlouvy (poplatek za volitelné služby ve výši 165 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 22 % z půjčené částky. Úvěr byl splatný dne [datum].

5. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že dne [datum] byla ověřena totožnost žalovaného, a to prostřednictvím autorizační platby z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet].

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne [datum] zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.

7. Z výplatních listů soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil v srpnu 2021 částku [částka], v září 2021 částku [částka] a v říjnu 2021 částku [částka].

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vedla o žalovaném mimo jiné tyto informace: trvalé bydliště, počet členů v domácnosti (sám), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky (1 000 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení (10 000 Kč), další nezbytné výdaje (2 000 Kč), ostatní zbytné výdaje (8 000 Kč), výše ověřeného čistého měsíčního příjmu (30 300 Kč), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (25 000 Kč), rezerva pro výdaje (500 Kč), vypočítané minimální výdaje (10 610 Kč), disponibilní příjem (11 500 Kč) Žalobkyně hodnocení uzavřela výsledkem„ Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné“.

9. Z Obecných principů posuzování a filozofie [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému zaslat na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatkem za sjednané služby do [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

24. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 25. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z deklarovaných výdajů žalovaného. Tvrzení žalovaného žalobkyně nikterak neověřila, například měsíčními výpisy z účtu. Žalobkyně si nevyžádala rozhodující listiny a nevynaložila patřičné úsilí, podložené odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu.

27. S ohledem na shora uvedené tak soud smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to absolutně. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni pouze částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování soud zjistil, že byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v částce 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 10 000 Kč, a je proto povinen plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného. Výše úroku z prodlení je dána požadavkem žalobkyně, když soud nemůže přiznat více (zákonnou výši úroku z prodlení), než bylo žalováno. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu 46 % nákladů řízení (73 % úspěch – 27 % neúspěch) v částce 1 036 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 765 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkové náklady činí 2 252 Kč, z toho 46 % činí 1 036 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§149 o.s.ř.).

29. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem prodloužena na délku 30 dnů s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy, a na skutečnost, že poskytnutím delší lhůty k plnění bude umožněno žalovanému dle názoru soudu dobrovolné plnění a žalobkyni nehrozí delší lhůtou k plnění vážná majetková újma.