9 C 25/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 193,44 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 7 219,20 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 5 425,76 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 793,44 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 400 Kč od 5. 2. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 543,67 Kč a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od 20. 7. 2021 do 4. 2. 2022.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“ ´), kterou s žalovaným uzavřela dne 29. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a poté zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétní půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému jedinečný autorizační kód ve formě SMS, jehož zadáním do formuláře žalovaný dokončil tvorbu svého osobního profilu, odeslal žádost o poskytnutí úvěru a zároveň uzavřel smlouvu. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 4 400 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 269,76 Kč a smluvním úrokem, a to nejpozději do 26. 2. 2020. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené jistiny za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného 12 164,32 Kč a sestával z jistiny ve výši 4 400 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 957,99 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 280,77 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 793,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 545,11 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 187 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2021, přesto ničeho neuhradil. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení jistiny 4 400 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 543,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 425,76 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 1 793,44 Kč (částka tvořena nedoplatkem smluvní pokuty za prodlení žalovaného napočítaná právní předchůdkyní žalobkyně).

2. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 7 219,20 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 5 425,76 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 793,44 Kč, když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 4 400 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. S ohledem na § 96 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud v tomto rozsahu řízení zastavil bez souhlasu žalované tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

3. Soud se prvotně zabýval otázkou, zda je ve věci soudem příslušným, a to s přihlédnutím, že se jedná o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Slovenské republiky. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž zjistil, že je zde dána pravomoc českých soudů dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovanou o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být dluh uhrazen. Soud dále posoudil, že je v souladu s ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.) i soudem věcně a místně příslušným.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 9 5. úvěrových podmínek, kterými se řídí předmětná smlouva.

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný uzavřel dne 31. 12. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], když dokončil tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaný zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru právní předchůdkyni žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu jednorázový a bezúčelový úvěr ve výši 4 400 Kč a žalovaný se jej zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit splátkou splatnou ke dni 30. 1. 2020. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně, celkový poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 712,92 Kč (po slevě) / 4 484,92 Kč (před slevou). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 2. 1. 2020 na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 4 400 Kč. Dne 29. 1. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru stejného čísla, kterou došlo k doplnění původní smlouvy o úvěru s tím, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně všechna plnění dle původní smlouvy s výjimkou jistiny ve výši 4 400 Kč a účastníci se tak dohodly na jejím refinancování za podmínek stejných jako v původní smlouvě. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu bylo v článku VIII odst. VIII. 1. smlouvy sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném, aby zaplatil poskytnutou jistinu úvěru, účelně vynaložené náklady, které právní předchůdkyni žalobkyně vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory), úrok, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 27. 7. 2021 odeslaným na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě. K zaplacení vzniklého dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2021 odeslané na žalovaným ve smlouvě uvedenou adresu pro doručování. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil.

8. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště na území České republiky.

11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

12. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jako„ ZoSÚ“, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>18. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>20. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.

22. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

24. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup mimo jiné dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.

25. Vzhledem k výše uvedenému soud Smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 4 400 Kč, žalovaný z této částky ničeho neuhradil, na úkor právního předchůdce žalobkyně se co do této částky bezdůvodně obohatil, a je tak povinen žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena) vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení.

26. Výrokem II. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky 4 400 Kč, přičemž rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 5. 2. 2022 do zaplacení, tedy ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalovaného. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud výrokem III. rozsudku zbývající část nároku žalobkyně, tj. co do zaplacení dalších úroků z prodlení, zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 400 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku. V daném rozhodnutí soud posoudil výši ne/úspěchu žalobkyně, kdy přihlédl i k částečnému zpětvzetí žalobního návrhu ze zavinění žalobkyně (částečné zpětvzetí tedy hodnoceno jako neúspěch žalobkyně) i k důvodům částečného zamítnutí žaloby (přestože se jedná o zamítnutí části příslušenství, nebyla žalobkyně úspěšná z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

28. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.