9 C 294/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 651 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 7 388,32 Kč, úroku z prodlení vyčísleného za období od [datum] do [datum] částkou 1 262,71 Kč, úroku ve výši 18,70 % ročně vyčísleného za období od [datum] do [datum] částkou 1 927,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 18,70 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 17 388,32 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] znějící na částku 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit spolu s touto půjčkou poplatek ve výši 8 005 Kč (souhrnný úrok 4 354 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 151 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalované to bylo oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná nezaplatila ničeho, žalobkyně tak navíc požaduje úrok z prodlení. Žalobkyně o úhradě dlužné částky žalovanou upomínala.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 005 Kč zahrnujícím úrok 4 354 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 151 Kč, a to v 44 týdenních splátkách po 401 Kč a jedné splátce po 361 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že předmětné peněžní prostředky převzala v hotovosti.

5. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla svobodná, žila s rodiči, zajišťovala výživu pro 1 osobu a zapůjčené finance měla v úmyslu využít na neočekávané výdaje. Žalovaná tehdy čerpala mateřskou či rodičovskou dovolenou, nepracovala. Její čistý měsíční příjem činil celkem 10 600 Kč (toto bylo ověřeno pracovníkem společnosti [právnická osoba] z potvrzení o příjmu z listopadu a prosince 2020). Měsíční výdaje žalovaná odhadla částkou 4 000 Kč.

6. Z tabulky umoření ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná nezaplatila žádnou splátku.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne [datum] spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo].

9. Z výzvy ze dne [datum] spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána prostřednictvím zástupce žalobkyně k zaplacení dlužné částky ještě před podáním žaloby.

10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 005 Kč, a to v 45 týdenních splátkách. V zákaznické kartě předcházející podpisu smlouvy žalovaná uvedla, že je na rodičovské či mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 10 600 Kč. Měsíční výdaje žalovaná vyčíslila odhadem v částce 4 000 Kč. Sjednané splátky žalovaná řádně a včas neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne [datum] postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne [datum]. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila.

11. Soud věc posoudil podle následujících ustanovení:

12. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z., soud se však zabýval otázkou, zda byla uzavřena platně v souladu s ustanoveními ZSÚ, zejména zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (ust. § 86 a § 87 ZSÚ).

21. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy, resp. smlouvy o zápůjčce, ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

22. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup dle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.

23. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované zopakovala svá tvrzení s tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 ZSÚ, když posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla posuzována dle údajů, které žalovaná uvedla a byla zaznamenána do její zákaznické karty, tj. čistý příjem ve výši 10 600 Kč, výdaje ve výši 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze příjem žalované ze 2 potvrzení o příjmu. Ohledně výdajů žalované bylo považováno za dostatečné tvrzení žalované, a to dost podhodnocené s ohledem na tehdejší ceny. Žalovaná čerpala mateřskou či rodičovskou dovolenou, tedy starala se o dítě, přitom nepracovala, musela mít dostatek financí nejen pro sebe, ale i pro péči o dítě. Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat reálnou představu o majetkové situaci žalované. Žalovaná nebyla lustrována ani v seznamech dlužníků, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých prohlášení žalované.

24. Žalobkyně dále odkázala na smlouvu, v níž je uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ K tomuto soud namítá, že nelze zákonnou povinnost poskytovatele úvěru (zápůjčky) prověřovat žadatele o úvěr přenášet na spotřebitele a tuto nahrazovat prohlášením spotřebitele obsaženým ve smlouvě.

25. Jelikož se právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopností žalované před poskytnutím zápůjčky dostatečně nezabývala (ust. § 86 a § 87 ZSÚ), soud uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (ust. § 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž neuhradila ničeho. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky dle ust. § 1879 o. z. na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila co do uvedené částky, a je proto povinna plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalované povinnost zaplatit nesplacenou jistinu 10 000 Kč s úrokem z prodlení podle ust. § 1970 o. z. od [datum], tj. ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalované. Výše úroku z prodlení je dána požadavkem žalobkyně, když soud nemůže přiznat více (zákonnou výši úroku z prodlení), než bylo žalováno.

26. Ve zbývající části, tj. v částce 7 388,32 Kč, v částce 1 262,71 Kč na úroku z prodlení vyčísleném za období od [datum] do [datum], v částce 1 927,14 Kč na smluvním úroku ve výši 18,70 % ročně vyčísleném za období od [datum] do [datum], v úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a v úroku ve výši 18,70 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

27. Soud při stanovení lhůty k plnění přihlédl k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. V tomto případě je tak soud povinen stanovit lhůtu k úhradě pohledávky dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná byla ve věci zcela nečinná, soud stanovil lhůtu dle vlastního uvážení, a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž přihlédl k výši přiznané částky, výši splátek dle úvěrové smlouvy a skutečnosti, že poskytnutí delší lhůty, než je lhůta zákonná (dle § 160 odst. 1 o.s.ř. činí zákonná lhůta k plnění tři dny od právní moci rozsudku), nebude mít vážný dopad do majetkových práv žalobkyně. Naopak dle názoru soudu umožní žalované delší lhůta k plnění dobrovolně plnit, případně sjednat s žalobkyní splátkový kalendář, a tím zamezit vzniku dalších nákladů spojených s vymáháním pohledávky.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že rozdíl v úspěchu a neúspěchu účastníků byl nepatrný (48,60 % úspěch žalobkyně, 51,40 % úspěch žalované).