9 C 296/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa pro zaplacení 34 010 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu zpětvzetí žalobního návrhu žalobkyně v podání ze dne 10. 8. 2021, tj. co do jistiny ve výši 2.080 Kč; poplatků ve výši 8.070 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 29. 11. 2019 ve výši 59,36 Kč; kapitalizovaného úroku do 29. 11. 2019 ve výši 912,75 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2.080 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 2.080 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; a dále co do jistiny ve výši 4.616,99 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 29. 11. 2019 ve výši 685,65 Kč; kapitalizovaného úroku do 29. 11. 2019 ve výši 2.260,27 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.616,99 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4.616,99 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 805 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 805 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. jistiny ve výši 1 550 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 29. 11. 2019 ve výši 1 963,40 Kč, kapitalizovaného úroku do 29. 11. 2019 ve výši 4 791,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10.920,00 Kč od 30. 11. 2019 do 13. 5. 2021 a ve výši 8,5 % ročně z částky 1 550 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.920,00 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a dále jistiny ve výši 4 750 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 29. 11. 2019 ve výši 927,54 Kč, kapitalizovaného úroku do 29. 11. 2019 ve výši 2.538,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.185,00 Kč od 30. 11. 2019 do 13. 5. 2021 a ve výši 8,5 % ročně z částky 4750 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5.185,00 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu dvou smluv uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a to smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 12. 2016 [číslo] 2010 (dále jen Smlouva 1) a smlouvy o půjčce uzavřené dne 6. 10. 2016 [číslo] (dále jen Smlouva 2). Žalobkyně uvedla, že před uzavřením obou smluv posoudila její právní předchůdkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, resp. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od žalované, a dále nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

2. V případě Smlouvy 1 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala vrátit spolu s úrokem za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 820 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 390 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 2. 2018. Nedílnou součástí Smlouvy 1 byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, na úvěr naposledy zaplatila splátku dne 10. 1. 2017, celkem uhradila 1 550 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 1. 2. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 000 Kč ode dne 2. 2.2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným dle Smlouvy 1. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 29. 11. 2019 své pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně, která je tedy ve věci aktivně legitimována, požaduje po žalované zaplacení částky 21 070 Kč sestávající z jistiny ve výši 13 000 Kč a dlužných úhrad v souhrnné výši 8 070 Kč. Vzhledem k prodlení žalované požaduje po žalované též kapitalizovaný úrok ve výši 5 704,66 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 13 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 2. 2. 2018, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 022,76 Kč (úrok ve zákonné výši z dlužné jistiny 13 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 9. 2. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. V případě Smlouvy 2 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu Smlouvy 2. Žalovaná se poskytnutou půjčku zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 16. 11. 2017. Nedílnou součástí Smlouvy 2 byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, naposledy uhradila splátku dne 13. 3. 2017, celkem zaplatila 4 750 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 16. 11. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 801,99 Kč ode dne 17. 11. 2017 až do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným dle Smlouvy 2. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 29. 11. 2019 své pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně je i v tomto případě tedy aktivně legitimována, a proto požaduje po žalované zaplacení částky 12 940 Kč sestávající z jistiny ve výši 9 801,99 Kč a dlužných úhrad v souhrnné výši 3 138,01 Kč. Vzhledem k prodlení žalované žalobkyně dále žádá přiznat též kapitalizovaný úrok ve výši 4 798,61 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 801,99 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 17. 11. 2017, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 613,19 Kč (úrok v zákonné výši ročně z dlužné jistiny ve výši 9 801,99 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 24. 11. 2017, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 801,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 9 801,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek.

4. S námitkami opatrovnice žalobkyně nesouhlasila. Úvěruschopnost žalované byla posouzena řádně, smlouvy jsou platné. Nároky žalobkyně nejsou promlčené, dluh se nestává automaticky splatným okamžikem, kdy se dlužník dostane do prodlení, ale dnem, kdy měla být uhrazena poslední splátka stanovená smlouvou. V případě žalované tak měla být poslední splátka uhrazena dne 1. 2. 2018 (dle Smlouvy 1), respektive dle Smlouvy dnem 2. 16. 11. 2017. Promlčení pohledávek mohlo nastat nejdříve dne 1. 2. 2021, respektive 16. 11. 2020, tj. před podáním žaloby.

5. Soud se prvotně zabýval otázkou, zda je ve věci soudem příslušným, a to s přihlédnutím, že se jedná o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Slovenské republiky. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž zjistil, že je zde dána pravomoc českých soudů dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovanou o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být dluh uhrazen. Soud dále posoudil, že je v souladu s ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.) i soudem věcně a místně příslušným.

6. Z důvodu neznámého pobytu žalované soud pro ochranu jejích práv ustanovil žalované opatrovnici z řad advokátů, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná, prostřednictvím své opatrovnice, navrhla, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu, a to z důvodu promlčení nároku žalobkyně. Žalobkyně totiž neprokázala splatnost každé jednotlivé splátky dluhu, první splátka dluhu byla splatná dne 13. 10. 2016, respektive dne 29. 12. 2016, další splátka pak 20. 10. 2016, respektive 5. 1. 2017. Takové splátky byly ke dni podání žaloby promlčeny. Protože žalobkyně nedoložila přehled veškerých předepsaných splátek, je celý její nárok promlčený. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zhodnotila schopnost žalované splácet úvěr ve vztahu k oběma smlouvám, smlouvy jsou proto absolutně neplatné. Například jeden z úvěrů byl posuzován se závěrem, že žalovaná má příjem ze mzdy, který měl být ověřen z jejích výplatních pásek, ačkoliv je zřejmé, že se jedná o starobní důchod. Měsíční výdaje žalované, se kterými právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, jsou naprosto nereálné.

7. V průběhu řízení vzala žalobkyně svým podáním ze dne 12. 8. 2021 žalobu částečně zpět, a to z důvodu promlčení části nároku. Podle žalobkyně jsou tak promlčené všechny splátky, jejichž splatnost nastala před datem 23. 7. 2017 (tři roky před podáním žaloby). Zpětvzetí je v rozsahu jistiny ve výši 2.080 Kč, poplatků 8.070 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 29. 11. 2019 ve výši 59,36 Kč, kapitalizovaného úroku do 29. 11. 2019 ve výši 912,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2.080 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 2.080,00 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a dále jistiny ve výši 4.616,99 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 29. 11. 2019 ve výši 685,65 Kč, kapitalizovaného úroku do 29. 11. 2019 ve výši 2.260,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.616,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4.616,99 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Žalobkyně je oprávněna vzít žalobu za řízení částečně zpět (§ 96 odst. 1 o. s. ř.), přičemž soud řízení zastaví po vyjádření žalované strany. Žalovaná s částečným zpětvzetím souhlasila, soud výrokem I. tohoto rozsudku proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud zohlednil, že k částečnému zpětvzetí došlo ze zavinění žalobkyně (promlčení dané části nároku, v řízení vznesená námitka žalované co do tohoto promlčení).

8. Žalobkyně, po částečném zpětvzetí, po zohlednění promlčených splátek, upravila žalobní návrh následovně: dle Smlouvy 1 činí celková výše nepromlčených splátek 10 920 Kč, žalobkyně má i nárok na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 10 920 Kč od 27. 7. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 1 963 Kč (zákonný úrok, který žalobkyně nárokuje za období od uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky - od 27. 7. 2017 do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 920 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z dlužné jistiny 10 920 Kč od 2. 2. 2018 do 29. 11. 2019 ve výši 4 791,91 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 10 920 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 2. 2. 2018, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek) a dále pak zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 920 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ve vztahu ke Smlouvě 2. žalobkyně požaduje úhradu nepromlčených splátek ve výši 5 185 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 5 185 Kč, tj. od 27. 7. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 927,54 Kč (zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně nárokuje za období od uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, tj. od 27. 7. 2017, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 185 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny 5 185 Kč od 17. 11. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 2 538,34 Kč (úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 5 185 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od data, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek) a dále pak zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 185 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (i dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), uzavřela se žalovanou dne 22. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] 2010 (i dále jen Smlouva 1), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem tvořeným úrokem 1 820 Kč, poplatkem za administrativní činnost právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 2 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Žalovaná nedodržela svůj závazek řádně splácet půjčenou částku i poplatky v 58 týdenních splátkách po 390 Kč, splátky splatné vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem Smlouvy 1. žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč převzala v hotovosti. Nedílnou součástí Smlouvy 1. byly smluvní podmínky. Podle čl. 1 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byla úroková sazba úvěru sjednána ve výši 23,72 %, přičemž tato úroková sazba byla stanovena jako pevná sazba pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy 1. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 1 550 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni, žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 13. 12. 2019, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela se žalovanou dne 6. 10. 2016 smlouvu o půjčce č. [číslo] (i dále jen Smlouva 2), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem (úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost původní věřitelky ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč), v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem Smlouvy 2. žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převzala v hotovosti. Nedílnou součástí Smlouvy 2. byly smluvní podmínky. Podle čl. 1 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 23,72 %, a to jako pevná, pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy 2. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 4 750 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni, žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 13. 12. 2019, v tomto dopise byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužných částek.

12. K zaplacení žalovaných částek nejpozději do 14. 5. 2020 byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou zástupcem žalobkyně odeslanou dne 7. 5. 2020 Ani na tuto předžalobní upomínku žalovaná nereagovala, žalobkyni ničeho nezaplatila.

13. V řízení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavírání Smlouvy 2. a následně Smlouvy 1. Z důvodu, že uzavření Smlouvy 2 předcházelo před uzavřením Smlouvy 1, soud nejprve hodnotí skutečnosti týkající se Smlouvy 2. Z karty zákazníka k žádosti o půjčku ze dne 22. 12. 2016 (Smlouva 2) právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že příjmy žalované činí celkovou částku 26 200 Kč, přičemž sestávají z příjmu ze starobního důchodu ve výši 6 500 Kč a dalších příjmů ve výši 20 000 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 8 800 Kč měsíčně (3 500 Kč výdaje na nájem, 4 000 Kč osobní výdaje a 1 300 Kč splátky úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela, že použitelný příjem žalované činí 17 400 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalované měly být ověřeny z výpisu z účtu, nájemné smlouvy a SIPO. Dle karty zákazníka k žádosti o úvěr (Smlouva 1) vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 6. 10. 2016 měla mít právní předchůdkyně žalobkyně ověřeno, že žalovaná je vdova, žije v nájmu společně s rodinným příslušníkem a má starobní důchod s čistým příjmem ve výši 8 500 Kč. Celkové běžné výdaje měly činit částkou 6 500 Kč měsíčně (500 Kč výdaje na nájem a 1 500 Kč na domácnost), s poznámkou, že veškeré výdaje platí syn. Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela, že použitelný příjem žalované činí 6 500 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalované měly být ověřeny z výpisu z účtu, nájemné smlouvy a SIPO. Žalobkyně však ani přes opakovanou výzvu soudu a námitky žalované co do absolutní neplatnosti smluv nepředložila listiny k prokázání dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, v této otázce neoznačila potřebné důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznických kartách právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřila, a tím případně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Navíc se soud shoduje s názorem žalované, že výše výdajů je zcela nedůvěryhodná. [příjmení] jiné právní předchůdkyně žalobkyně například při poskytnutí dalších prostředků dle Smlouvy 1 dostatečně nezohlednila existenci podstatného poklesu příjmů na straně žalované (v té době již pouze příjem z dávek důchodu), též existenci další, dosud neuhrazené půjčky (úvěru).

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 9 5. úvěrových podmínek, kterými se řídí předmětná smlouva.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, přičemž tuto skutečnost žalované písemně oznámila. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.

17. Co do námitky promlčení soud poukazuje na tuto zákonnou úpravu o. z.: <i>§ 609 o. z. nebylo - li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit; § 610 odst. 1 k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno; § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běže ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé; § 629 odst. 1 trvá promlčecí lhůta tři roky.</i> 18. Soud dále pro posouzení nároku žalobkyně zohlednil tato zákonná ustanovení o. z.: <i>§ 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. § [číslo] odst. 1 lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. § [číslo] kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. § 1958 odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 věty první dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 19. Při posuzování právního jednání uskutečněné sjednáním smlouvy o půjčce dne 6. 10. 2016 (Smlouva 2) mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, soud vycházel z ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, (dále jen„ ZoSÚ 2010“), neboť vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona. <i>20. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ 2010 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to absolutně.</i> 21. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru (Smlouva 1) došlo po 1. 12. 2016, posuzoval soud právní jednání uskutečněné dne 22. 12. 2016 podle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ ZoSÚ 2016“).

22. Soud zohlednil při posuzování nároku žalobkyně co do Smlouvy 1 dále zejména tato zákonná ustanovení ZoSÚ 2016: <i>§ 2 odst. 1 spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; § 75 poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí; § 78 odst. 1 poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem; § 78 odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.; § 86 ZoSÚ 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 23. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 ZoSÚ 2010 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53).

24. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 25. Přestože se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Také závěry uskutečněné na základě právního posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, lze použít na posouzení vztahu uskutečněného dle zákona č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení.

26. Žalovaná v řízení vznesla námitku nedostatečného posouzení její úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně. Soud se i z tohoto důvodu nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy o úvěru byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a následně zaneseny do zákaznických karet. Výše shrnutý způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, však soud nepovažuje za dostatečný. Právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně příjmové ani výdajové poměry žalované. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se tak spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalované. Žalobkyně měla postupovat podle § 9 odst. 1 ZoSÚ 2010, resp § 86 odst. 1 ZoSÚ 2016, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit. Žalobkyně měla postupovat podle § 9 odst. 1 ZoSÚ 2010, resp § 84 odst. 1 ZoSÚ 2016 a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalované verifikovala a tyto doklady následně soudu doložit. Pouhé zaznamenání údajů do zákaznické karty je tak nedostatečné.

27. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní (Smlouva 1 i Smlouva 2) jsou dle § 9 odst. 1 ZoSÚ 2010, resp. dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ 2016 neplatné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 9 odst. 1 ZoSÚ 2010, resp. v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ 2016 dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované, a přesto jí úvěry poskytla. [příjmení] jiné, jak již soud výše uvedl, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované další úvěr, aniž byla splacena pohledávka z předchozí půjčky, a to i přes podstatný pokles příjmů žalované od poskytnutí první půjčky (úvěru). Soud má proto za jednoznačné, že nárok žalobkyně je nezbytné posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na uvedené soud vzal za rozhodné skutkové zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 23 000 Kč, které jí žalovaná vrátila pouze částečně, a to ve výši 6 300 Kč (viz nesporná tvrzení účastníků, podklady žalobkyně ohledně výše splátek). Žalovaná by tak měla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou žalované a částkou žalovanou vrácenou, tj. 16 700 Kč.

28. Soud byl před svým rozhodnutím ovšem povinen prioritně se zabývat námitkou žalované co do promlčení nároku žalobkyně. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení celého nároku žalobkyně, žalobkyně z tohoto důvodu vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu splátek splatných do 23. 7. 2017. Soud neshledal důvodnou námitku žalované co do promlčení celého nároku, tj i části, o které i nadále (po částečném zastavení řízení) žalobkyně požadovala rozhodnout. Zde se soud zcela shoduje s výše uvedeným názorem žalobkyně (viz odst. 4 tohoto odůvodnění), na které i co do svého právního názoru odkazuje. Žalobkyně může po žalované důvodně (respektive po vznesené námitce promlčení) požadovat vrácení zapůjčených finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení pouze ve výši splátek, jejichž splatnost nastala ode dne 24. 7. 2017. Z obsahu spisu a žalobních tvrzení vyplývá, že se žalovaná takto bezdůvodně obohatila co do částky 9 805 Kč, a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení také vrátit. Výrokem II. tohoto rozsudku soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni nepromlčenou a dosud žalovanou nevrácenou částku 9 805 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z této částky, ovšem až od 14. 5. 2021 do zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Zde soud zohlednil neplatnost smluv a skutečnost, že ohledně své povinnosti zaplatit přiznanou částku z titulu bezdůvodného obohacení se mohla žalovaná de facto dozvědět až z žaloby, která byla opatrovnici žalované soudem doručena dne 13. 5. 2021. Ode dne následujícího po tomto dni, je tak žalovaná v prodlení se zaplacením přisouzené částky, od tohoto dne je proto povinna platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 9 805 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbývající částku zamítl (výrok III. rozsudku).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pokud by soud pouze posuzoval výši neúspěchu žalobkyně, mohla by náhrada nákladů řízení v poměrné části příslušet žalované. Zde soud ovšem přihlédl i ke skutečnosti, že k částečnému zpětvzetí ze strany žalobkyně došlo téměř bezprostředně po vznesení námitky promlčení ze strany žalované, žalobkyně byla nucena absolutní nečinností žalované podat žalobu, žalované navíc žádné náklady s řízením nevznikly (náklady soudem ustanovené opatrovnice bude hradit v plném rozsahu stát). Soud proto před aplikací ustanovení § 150 o. s. ř. upřednostnil použití § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Přestože soud nezjistil majetkové možnosti žalované k úhradě, stanovil žalované povinnost zaplatit přiznanou částku s úroky z prodlení ve lhůtě delší, než je zákonná (160 odst. 1 o.s.ř.,). Soud přihlédl k výši přiznané částky a též ke skutečnostem zjištěným ze spisu – zejména neplatnost smluv, výše přiznané částky tímto rozsudkem, výše sjednaných splátek dle smluv, mimo jiné i doručování rozsudku opatrovnici žalované, neboť žalovaná je i nadále neznámého pobytu, čímž dojde k určité zákonné prodlevě se seznámením se ze strany žalované s rozsudkem soudu.