9 C 311/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního nároku, tj. co do částky 1 400 Kč a dále co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 19. 2. 2016 do 11. 11. 2021 a z částky 1 400 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 837,41 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) dne 23. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem (dále jen: původní věřitel) a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, poté co ověřil úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 19. 1. 2016 úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 2. 2016. Žalovaný byl povinen zaplatit z titulu této smlouvy nejen jistinu 5 000 Kč, ale i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak ničeho neuhradil, a to ani přes písemné upomínky. Žalobkyně proto požadovala vrácení částky 6 400 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatku ve výši 1 400 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 6 400 Kč od 19. 2. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a soudem v řízení jako důkaz provedených (smlouva o úvěru, smlouva o postoupení pohledávky, upomínky), soud, který posuzoval každý důkaz jednotlivě i důkazy v jejich souvislostech, zjistil tento skutkový stav: původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 19. 1. 2016 úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen do 30 dnů. Vedle jistiny byl žalovaný povinen zaplatit i poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat žalovanou pohledávku. <i>7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>11. Podle § 2993 o. z. plnila - li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>12. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., a to distančním způsobem za použití elektronických prostředků (§ 1820 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně, s ohledem na to, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).

15. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Je tomu tak proto, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavek na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z bankovního účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39). Má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno.

16. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru žalovanému (pouze) ověřil údaje žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Je zjevné, že tak nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je tak pro nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.

17. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 5 000 Kč, kterou žalovaný nesplatil, neuhradil ji ani ke dni rozhodnutí soudu. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno (§ 2993 o. z.). Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil vyčerpané peněžní prostředky, tedy vydal žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Zároveň soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, a to až do úplného zaplacení. Úroky z prodlení soud přiznal dle § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění doplňujících předpisů. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 837,41 Kč, přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 2 o. s. ř.)