9 C 313/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 64 842,41 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 938 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 14 904,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 842,41 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 882 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 64 842,41 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úvěr byl vyplacen v souladu se smluvním ujednáním stran. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit žalobkyni v 72 měsíčních splátkách po 2 812 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci celkovou částku 202 464 Kč představující jistinu 65 000 Kč a sjednané úroky 137 464 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 49,00 % ročně a RPSN ve výši 83,55 % ročně. Smluvní strany si dále sjednaly doplňkovou službu„ PODPORA“ za poplatek ve výši 0 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkou splatnou dne [datum], žalobkyně jej proto upomínkou [číslo] ze dne [datum] a upomínkou [číslo] ze dne [datum] vyzvala k zaplacení dlužné splátky. Upomínka [číslo] byla zpoplatněna částkou 300 Kč, upomínka [číslo] pak částkou 500 Kč. Jelikož žalovaný na upomínky nereagoval, žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení zesplatněné částky 256 159 Kč do [datum]. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil v 1 splátce částku 2 812 Kč, a to dne [datum]. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 64 842,41 Kč představující zesplatněnou jistinu úěru a též zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 64 842,41 Kč, a to od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum].

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala kopii občanského průkazu, výplatní pásky a výpis z bankovního účtu. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 18 736 Kč, dále uvedl, že má náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, evidenci [příjmení], registru platebních informací, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů – vše bez záznamu, a též lustrovala žalovaného v interní databázi s tím, že žalovaný byl posouzen jako úvěrovatelný.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem [země]. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení na území České republiky.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení se smlouvou a žádostí o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“, předsmluvními informacemi, detaily pohybu na účtu (bezhotovostní platba, okamžitá příchozí platba, platba převodem uvnitř banky), potvrzením o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukcí soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně sjednané doplňkové služby„ PODPORA“. Žalovaný potvrdil akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč. Podle čl. 4 smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: započtením částky 31 291 Kč na dřívější závazek žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] vyplacením částky 21 459 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a započtením částky 12 250 Kč na náklady žalobkyně specifikované smlouvou, které byly spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet úvěr ve splátkách po 2 812 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci Součástí každé splátky byla úhrada jistiny a úroku ve výši 49,00 % ročně. RPSN byla sjednána ve výši 83,55 % ročně. Dle čl. 5 písm. a) a b) smlouvy byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni poplatek 300 Kč za první upomínku, kterou mu žalobkyně zaslala v případě jeho prodlení s úhradou dlužné částky s lhůtou doručení 10 dnů od jejího podání k poštovní přepravě a lhůtou k úhradě 5 dnů od doručení, a poplatek 500 Kč za druhou upomínku, kterou mu žalobkyně zaslala v případě neuhrazení dlužné částky po právní upomínce opět s lhůtou doručení 10 dnů od jejího podání k poštovní přepravě a lhůtou k úhradě 5 dnů od doručení. Dle čl. 5 byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit, pokud by žalovaný ani přes upomínky dluh na splátkách nevyrovnal.

8. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy seznámila s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy a se splátkovým kalendářem.

9. Z přílohy [číslo] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jeho průměrný příjem činí 18 736 Kč a náklady na bydlení 3 000 Kč.

10. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovaného s negativním výsledkem. Z dokumentu označeného jako Kontrola OP soud zjistil, že žalovaný nebyl veden v evidenci neplatných dokladů. Z výsledku lustrace v registru [příjmení] soud ověřil, že žalovaný zde neměl žádný záznam. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného. Z výplatních pásek za měsíce červenec, srpen a září 2022 soud naznal, že žalovaný je zaměstnancem [právnická osoba] a jeho čistý měsíční příjem v měsíci červenci 2022 činil 22 230 Kč a nemocenské dávky 10 844 Kč, v měsíci srpnu 2022 čistý příjem činil částku 11 576 Kč a nemocenské dávky 11 728 Kč a v měsíci září 2022 čistý příjem činil částku 11 576 Kč a nemocenské dávky částku 11 728 Kč.

11. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] na účet č. [bankovní účet] verifikační platbu ve výši 1 Kč.

12. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky se podává, že dne [datum] zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostnímu převodu částky 31 291 Kč za účelem úhrady dluhu žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] ze dne [datum].

13. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne [datum] má soud za prokázané, že úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] byl doplacen dne [datum]. Úvěr ze smlouvy [číslo] byl tedy splacen až poté, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Z této skutečnosti je patrné, že žalovaný měl před poskytnutím úvěru z žalované smlouvy u žalobkyně sjednán i další úvěr, který splatil prostřednictvím navýšení, resp. poskytnutí, nového úvěru. Žalobkyně tak umožnila žalovanému řetězit jeho dluhy vůči žalobkyni, navíc dluh navýšila o další část poplatku – náklady poskytovatele úvěru (12 250 Kč).

14. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne [datum] zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 21 459 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet].

15. Upomínka [číslo] ze dne [datum] včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky opakovanou výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 300 Kč.

16. Upomínka [číslo] ze dne [datum] včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 2 812 Kč splatné dne [datum] výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

17. Listina označená jako zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení ze dne [datum] a předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku prokazuje, že zástupce žalobkyně svými dopisy v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 256 159 Kč, a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě do [datum].

18. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni částku 2 812 Kč. Žalobkyně ani žalovaný provedení žádné další platby netvrdili.

19. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

20. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku 21 459 Kč, částku 31 291 Kč uplatnil žalovaný na jeho dřívější závazek vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] a částka 12 250 Kč byla započtena na úhradu nákladů žalobkyně s poskytnutím úvěru. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit žalobkyni v 72 měsíčních splátkách po 2 812 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci celkovou částku 202 464 Kč představující jistinu 65 000 Kč a sjednané úroky 137 464 Kč. Žalovaný se ocitl přes upomínky žalobkyně v prodlení se splátkou splatnou dne [datum], pročež žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil v 1 splátce částku 2 812 Kč.

21. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když k úvěruschopnosti žalovaného nebyly ze strany žalobkyně předloženy dostatečné důkazy. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala toliko informaci o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný v příloze [číslo] – posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl pouze výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Navíc byl dřívější úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] žalovaným uhrazen až poté, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne [datum]. To dokazuje, že se žalovaný ocitl v dluhové spirále a poskytování dalších úvěrů mu ze strany žalobkyně bylo jen oddalováním finančních problémů žalovaného.

22. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

23. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

24. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 28. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

32. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

35. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 36. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

37. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

38. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala.

39. Smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 ZsÚ, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 49 938 Kč (vyplacená jistina ve výši 52 750 Kč mínus částka 2 812 Kč zaplacená žalovaným), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno (výrok I.). Žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 65 000 Kč, avšak částka 12 250 Kč nebyla žalovanému vyplacena, jednalo se o náklady poskytovatele. Proto soud vycházel z poskytnuté částky 52 750 Kč. Žalobě tedy soud nevyhověl v ostatních nárocích. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků, úroků, nákladů na upomínání a smluvních pokut, soud žalobu co do částky ve výši 14 904,41 Kč zamítl (výrok II.). Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, nelze za platně uzavřenou považovat ani smlouvu o doplňkové službě„ PODPORA“, která na trvání úvěrové smlouvy byla závislá.

40. Soud dále výrokem II. zamítl požadované příslušenství pohledávky. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 49 938 Kč, tedy ze 77 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 14 904,41 Kč, tedy z 23 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 54 % (77 % - 23 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 594 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 64 842,41 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 850 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 54 % z částky 12 744 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 6 882 Kč.

42. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

43. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku a náklady řízení ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tři dny od právní moci rozsudku), a to třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud stanovil k plnění lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou.