9 C 334/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 607,85 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do nároku žalobkyně na zaplacení části kapitalizovaného úroku v částce 1 500 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 208 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 554 Kč, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Zamítá se žaloba co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 9 399,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 616,70 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 188,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 152,72 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 7 616,70 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 991,15 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 607,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit i poplatek ve výši 8 917 Kč představující sjednané příslušenství pohledávky, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období. Při řádném splácení půjčky by pak splatnost poslední splátky, jakož i splatnost celého závazku připadla na den [datum]. Žalovaný však závazek včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 6 292 Kč, ode dne [datum] se tak dostal do prodlení. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále na sjednané sankční poplatky. Po postoupení pohledávky byl žalovaný informován o změně věřitele přípisem právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně nadto požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 554 Kč (odeslaný obyčejný dopis 48 Kč, 2 x osobní návštěva po 217 Kč, telefonický hovor 72 Kč). Žalovaný byl o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobkyně nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání, informován dopisem, v němž byla uvedena i výše jednotlivých poplatků. Žalovaný dluh nezaplatil ani po výzvě zástupce žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalobkyně ve věci ověření úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů již před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru (viz Zákaznická karta). Pravdivost údajů v Zákaznické kartě žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 500 Kč s tím, že žalovaný na svůj dluh po podání žaloby zaplatil dne [datum] částku 1 000 Kč a dne [datum] částku 500 Kč. Žalobkyně částku 1 500 Kč započetla na splacení části kapitalizovaného úroku. Výrokem I. tohoto rozsudku soud řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.

5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s navrženým postupem souhlasila, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný jakožto zákazník uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu, dle níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaný měl podle smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem 8 917 Kč zahrnujícím úrok, částku za zpracování spotřebitelského úvěru a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období.

7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný žádal právního předchůdce žalobkyně o spotřebitelský úvěr v částce 30 000 Kč. Uvedl, že žije v rodinném domě ve [obec] v nájmu, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, byl svobodný, zmínil jednu vyživovanou osobu bez dalšího. O finanční prostředky žádal na vybavení domácnosti. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba] na plný úvazek, což doložil pracovní smlouvou na dobu určitou do [datum] a výplatními páskami ze leden a únor 2021. Jeho čistý měsíční příjem měl činit 28 352 Kč. Své měsíční výdaje odhadl částkou 5 000 Kč.

8. K výzvě soudu žalobkyně doplnila písemný pokyn, mzdový výměr, výplatní pásky a čestné prohlášení.

9. Z písemného pokynu [datum] soud zjistil, že žalovaný byl svým zaměstnavatelem přidělen k práci pro společnost [právnická osoba], a to na dobu od [datum] max. do [datum].

10. Ze mzdového výměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému náležela za vykonanou práci mzda ve výši 26 159 Kč měsíčně.

11. Z výplatní pásky za leden 2021 soud zjistil, že žalovaný obdržel mzdu v částce 27 532 Kč.

12. Z výplatní pásky za únor 2021 soud zjistil, že žalovaný obdržel mzdu v částce 33 050 Kč.

13. V čestném prohlášení ze dne [datum] bylo uvedeno, že žalovaný bydlí na adrese [adresa žalovaného], a že přispívá 3 000 Kč. Nicméně z prohlášení psaného ručně není ani zřejmé, kdo ho vyhotovil.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

15. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni.

16. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně žalovanému rovněž sdělovala postoupení pohledávky. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Pro případ, že by žalovaný dluh nezaplatil, ho žalobkyně upozornila na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání, a to v částce 48 Kč za odchozí dopis, v částce 74 Kč za odchozí dopis (doporučeně), v částce 72 Kč za odchozí telefonický hovor a v částce 217 Kč za osobní návštěvu.

17. Z dopisu ze dne [datum] spolu s podacím archem ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

18. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně za účelem mimosoudního vyřízení provedla dne [datum] telefonický hovor žalovanému, dne [datum] zaslala žalovanému dopis (doloženo též příslušným dopisem právního zástupce) a ve dnech [datum] a [datum] vyslala na adresu žalovaného svého pracovníka.

19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaný měl podle textu smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem 8 917 Kč ve 52 týdenních splátkách. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil. K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne [datum]. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil, s výjimkou plateb v celkové výši 1 500 Kč po podání žaloby (viz výše).

20. Věc byla soudem posuzována podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Přičemž dle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

22. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], [právnická osoba] GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. Odkázala zejména na zákaznickou kartu, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalovaného s tím, že pravdivost těchto údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Právní předchůdce žalobkyně tak vycházel z údajů, že v době žádosti o úvěr byl žalovaný zaměstnán jako operátor výroby, jeho čisté měsíční příjmy činily 28 352 Kč. Měsíční výdaje pak žalovaný uvedl ve výši 5 000 Kč. Dle těchto údajů mu měsíčně mělo zůstat k dispozici 23 352 Kč. Nicméně žalobkyně předložila též čestné prohlášení týkající se příspěvku na bydlení v částce 3 000 Kč bez uvedení autora. Žalovaný měl dle úvěrové smlouvy splácet týdně 364 Kč, tj. měsíčně žalovaný na úvěr splácel 1 456 Kč (4 x 364 Kč). Žalobkyně rovněž doplnila, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku. Lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení situace žalovaného, resp. jeho úvěruschopnost, když její právní předchůdce vycházel zejména z jeho tvrzení či neurčitého čestného prohlášení. Od žalovaného si nechal doložit pouze jeho příjmy, naopak jeho výdaje nijak doloženy nebyly. Právní předchůdce žalobkyně žalovaného nevyhledal ani v registrech dlužníků (např. ISIR, NRKI, [příjmení]), v tomto směru též spoléhal pouze na tvrzení žalovaného. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je tak pro neprokázání splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, kterou žalovaný dosud nesplatil, dosud na dluh zaplatil celkem 7 792 Kč (včetně plateb po podání žaloby). S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně pouze to, co mu bylo na základě neplatné smlouvy plněno. Pohledávka z tohoto právního důvodu byla podle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Soud proto výrokem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil obdržené peněžní prostředky, které dosud nesplatil, tedy vydal žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 2 208 Kč. Soud též přiznal žalobkyni právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v plné požadované výši 554 Kč, představující doložené náklady na upomínání (1x telefonický hovor, 1x obyčejný dopis, 2x osobní návštěva), neboť se jedná o účelně vynaložené náklady.

30. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do zbývající požadované jistiny a smluvní pokuty celkem v částce 9 399,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 188,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 152,72 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 7 616,70 Kč od [datum] do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť byly odvislé od podmínek neplatné úvěrové smlouvy.

31. Soud zamítl též požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení specifikovaných ve výroku III. tohoto rozsudku s odkazem na § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ, z něhož vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 2 208 Kč, tj. z 18 %, žalovaný byl úspěšný, co do zbývající větší částky 9 399,85 Kč, tj. z 82 %. Žalovanému by tak náležela částečná náhrada nákladů, nicméně žalovanému prokazatelně žádné náklady nevznikly. Výrokem IV. proto soud rozhodl o absenci práva účastníků na náhradu nákladů řízení.

33. Pro úplnost soud podotýká, že žalobkyně nemá právo na vrácení ani části zaplaceného soudního poplatku, neboť ten byl zaplacen toliko v částce 800 Kč (srov. ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).