9 C 337/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 29 265 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit ve výši celkem , částka, , tj. jistinu a poplatek ve výši , částka, , a to ve 3 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy žalovaného vyzvala opakovaně k úhradě dlužné částky, přičemž za tyto upomínky žalobkyně požaduje náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem , částka, a dále požaduje smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili. Soud tak ve věci jednal v souladu s § 115 o.s.ř. bez nařízení jednání.

4. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav:

5. Žalovaný podepsal s žalobkyní dne , datum, smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši , částka, za poplatek ve výši , částka, , žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku ve třech měsíčních splátkách po , částka, . Pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky nebo její části si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení a dále byla dle smlouvy žalobkyně oprávněna požadovat , částka, za každou písemnou upomínku (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Částka 15 , Anonymizováno, Kč byla převedena na bankovní účet žalovaného dne , datum, (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného). Žalobkyně vyzvala žalovaného celkem 4x k úhradě dluhu (zjištěno z upomínek). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne , datum, ). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

6. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě uvedla, že nebude doplňovat v tomto směru žádná skutkové tvrzení a požadovala, aby věc byla posuzováno jako nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení.

7. Soud tak nemá za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), přičemž podle § 2390 uvedeného zákona přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí zápůjčky došlo po , datum, , je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

19. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“20. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnuté zápůjčky včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o zápůjčce i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila, když nikterak jeho příjmy a výdaje nezkoumala.

21. Předmětná smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které m u byly poskytnuty z neplatné smlouvy, když žalovaný ničeho neuhradil. Soud proto hodnotil žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu soud přiznal žalobkyni částku o kterou se žalovaný vůči ní bezdůvodně obohatil, tj. částku , částka, .

22. Soud výrokem II. zamítl zbývající částku , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.

23. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru (zápůjčky), tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníku nemá nárok na náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla úspěšná v cca 50%.

25. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatné smlouvy, osobnosti účastníků - zejména skutečnost, že na rozdíl od žalovaného nebude mít poskytnutí delší lhůty k plnění vážný dopad do majetkových práv žalobkyně).