9 C 348/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo zastoupené Mgr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec o zaplacení 55 131 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 700 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 28 452 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 052,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01. 11. 2020 do 18. 2. 2021 ve výši 1 564,23 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 56 652,00 Kč ve výši 8,25 % ročně od 19. 2. 2021 do 16. 3. 2021 ve výši 337,55 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 51 652 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 3. 2021 do 14. 4. 2021 ve výši 343,27 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 45 652 Kč ve výši 8,25 % ročně od 15. 4. 2021 do 15. 4. 2021 ve výši 10,46 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 43 452 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 4. 2021 do 17. 05. 2021 ve výši 318,65 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 41 252 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 5. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 567,22 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 37 152 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 7. 2021 do 28. 2. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 28 452 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 7. 2021 do zaplacení, dále co do částky 17 979,55 Kč a úroku ve výši 10 % p.a z částky 49 539,07 Kč od 23.09.2020 do 14.04.2021 ve výši 2 639,76 Kč, úrok ve výši 10 % p.a z částky 44 973,40 Kč od 15.04.2021 do 15.04.2021 ve výši 11,75 Kč, úrok ve výši 10 % p.a z částky 42 773,40 Kč od 16.04.2021 do 17.05.2021 ve výši 357,44 Kč, úrok ve výši 10 % p.a z částky 40 573,40 Kč od 18.05.2021 do 16.07.2021 ve výši 636,00 Kč, úrok ve výši 10 % p.a z částky 36 473,40 Kč od 17.07.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 9. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 12. 2019, na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 20. 12. 2019 finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 95,90 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách (každá ve výši 4 098 Kč), a to od ledna 2020 s tím, že jsou splatné vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce. V souvislosti se smlouvou žalovaná dále požádala dne 12. 5. 2020 o využití ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s [anonymizována dvě slova]. Ochranná doba, po kterou se odložil čas plnění peněžitých dluhů žalované vůči žalobkyni, trvala od 1. 6. 2020 do 31. 7. 2020. Žalovaná uhradila čtyřmi splátkami celkem částku 16 400 Kč, následně se však dostala se splácením do prodlení. Žalobkyně proto úvěr v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru zesplatnila ke dni 21. 9. 2020. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 62 052,64 Kč splatné téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto novou jistinu v den zesplatnění nezaplatila, žalobkyně s odkazem na bod 6.5. smlouvy o úvěru požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne 1. 11. 2020, avšak toliko k datu vyhotovení žaloby, tj. celkem 17 979,55 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit i úrok za poskytnutí úvěru počítaný z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru (49 539,07 Kč) ode dne 23. 9. 2020 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 10 % ročně, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 24 900 Kč (tj. dne 18. 2. 2021 částku 5 400 Kč, dne 16. 3. 2021 částku 5 000 Kč, dne 14. 4. 2021 částku 6 000 Kč, dne 15. 4. 2021 částku 2 200 Kč, dne 17. 5. 2021 částku 2 200 Kč a dne 16. 7. 2021 částku 4 100 Kč). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací jednak získaných od žalované (např. příjmové doklady, prohlášení žalované), a jednak také z informací získaných z různých databází (např. [příjmení], NRKI apod.). Žalobkyně po posouzení výše uvedeného uzavřela, že žalovaná je úvěruschopná. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení částky z částky 62 052 Kč od 1. 11. 2020 do 18. 2. 2021 ve výši 1 564,23 Kč, z částky 56 652 Kč od 19. 2. 2021 do 16. 3. 2021 ve výši 337,55 Kč, z částky 51 652 Kč od 17. 3. 2021 do 14. 4. 2021 ve výši 343,27 Kč, z částky 45 652 Kč od 15. 4. 2021 do 15. 4. 2021 ve výši 10,46 Kč, z částky 43 452 Kč od 16. 4. 2021 do 17. 5. 2021 ve výši 318,65 Kč, z částky 41 252 Kč od 18. 5. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 567,22 Kč, z částky 37 152 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, a k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně je mimo jiné nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni 14. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že smlouva žalované je hodnocena jako smlouva s vyšším rizikem a s menší pravděpodobností splácení. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalované z invalidního důchodu ve výši 10 956 Kč, ze sociálních dávek ve výši 7 600 Kč, jejími měsíčními výdaji v celkové výši 10 470 Kč, volné zdroje žalované vyhodnotili na částku 7 086 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o vzdělání a bydlení žalované. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaná zaplatit. Z potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 10 956 Kč měsíčně. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory soud zjistil, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná zejména prohlásila a potvrdila, že se seznámila s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědoma, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 12. 2019 bylo zjištěno, že je žalovaná mj. identifikována číslem účtu, na který jí mají být poukázány finanční prostředky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 95,90 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalované s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalované s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalované s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaná byla povinna uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy).

7. Z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 23. 12. 2019 spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 20. 12. 2019 byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 50 000 Kč na bankovní účet 0 [bankovní účet]. Z karty klienta vyhotovené dne 8. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná na výše uvedený úvěr uhradila 10 splátek v celkové výši 41 300 Kč.

8. Z oznámení o využití ochranné doby ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná oznámila žalobkyni, že využívá ochrannou dobu v oblasti splácení úvěru z důvodu negativního ekonomického dopadu [anonymizována dvě slova] na její osobu. Ze sdělení žalobkyně ze dne 19. 5. 2020 a upraveného splátkového kalendáře po využití ochranné doby ke smlouvě [číslo] ze dne 19. 5. 2020 soud zjistil, že ochranná doba začíná dnem 1. 6. 2020 a končí dnem 31. 7. 2020.

9. Z výzev k zaplacení ze dne 30. 7. 2020 a 18. 9. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru, a to s okamžitou platností, přičemž současně vyzvala žalovanou k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2021 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalované dne 19. 12. 2019 finanční prostředky ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 95,90 % ročně, které se žalovaná zavázala vrátit včetně úroku ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná předložila potvrzení z [obec] správy sociálního zabezpečení a oznámení Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Příbrami o přiznání dávky státní sociální podpory. Žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokuty. Žalovaná uhradila deseti splátkami celkem 41 300 Kč, a to do zesplatnění úvěru částku 16 400 Kč a po zesplatnění úvěru částku 24 900 Kč.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

17. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejménadokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

24. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

26. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle dokladů o jejích příjmech, kdy příjmy žalované z invalidního důchodu a rodičovského příspěvku v rozhodném období činily průměrně 18 556 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřovala i z NRKI (nebankovní registr klientských informací) a dále i z registru [příjmení]. Podle registru NRKI však žalovaná nebyla označena za vhodnou osobu pro poskytnutí úvěru, což mělo být pro žalobkyni vodítkem, aby úvěruschopnost žalované zkoumala o to pečlivěji. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalované. Pokud jde o výdajové poměry žalované, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalované, že její měsíční výdaje činí toliko 10 470 Kč, navíc podle názoru soudu měla žalobkyně vycházet ohledně výdajů žalované z výpisů z účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici, a které absolutně neodpovídaly výši výdajů uváděných žalovanou. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalované verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla ze závěru, že volné zdroje žalované jsou dostatečné a činí ničím nepodloženou částku 7 086 Kč. Žalobkyně tak učinila i přesto, že měla k dispozici výpis z účtu žalované, ve kterém byly položky/transakce, které absolutně neodpovídaly žalovanou uvedených údajů ohledně jejích měsíčních výdajů.

27. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

28. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru [číslo] posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla takto poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, přičemž uhradila pouze 41 300 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění, které dosud neuhradila, žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalované činí 8 700 Kč (50 000 Kč – 41 300 Kč).

29. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl toliko do částky 8 700 Kč, kdy rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 3. 2022 do zaplacení, počátkem prodlení je den následující po doručení žaloby. Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy zvážil míru úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků z pohledu předmětu řízení včetně příslušenství, které bylo vypočteno pro účely nákladového výroku ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V řízení byla procesně úspěšnější žalovaná a má právo na náhradu 68,40 % nákladů řízení, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalované žádné náklady řízení nevznikly.