9 C 356/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 202 015,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 181 248,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 181 248,11 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 20 767,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 362,97 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021 kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 238,29 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, úroku ve výši 9,99 % ročně z částky 199 656,20 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 199 656,20 Kč od 16. 2. 2021 do 31. 1. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 18 408,09 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33 641,41 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 20. 9. 2021 na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne 17. 9. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr ve výši 220 000 Kč, terý se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu se smluvním úrokem 9,99 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne 26. 1. 2021. Právní předchůdkyně žalobce postoupila svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2021. Společnost I- [právnická osoba] dále postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 202 015,20 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021 částkou 12 362,97 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021 částkou 1 238,29 Kč a dále smluvního úroku ve výši 9,99 % ročně z jistiny 199 656,20 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 199 656,20 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Soud se prvotně zabýval otázkou, zda je ve věci soudem příslušným, a to s přihlédnutím, že se jedná o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Slovenské republiky. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž zjistil, že je zde dána pravomoc českých soudů dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovanou o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být dluh uhrazen. Soud dále posoudil, že je v souladu s ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.) i soudem věcně a místně příslušným.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 9. 2019 smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 220 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit 60 měsíčními splátkami ve výši 5 011 Kč, resp. první splátka ve výši 2 168,50 Kč, s roční úrokovou sazbou 9,99 %. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně přičítat k nezaplacené jistině úvěru úroky, poplatky a smluvní pokuty a právo na odstoupení od smlouvy s okamžitým zesplatněním úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně své závazky splnila, když dne 17. 9. 2019 žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 220 000 Kč, žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, celkem uhradil 38 751,89 Kč. Žalobkyně proto dopisem ze dne 26. 1. 2021 prohlásila celý poskytnutý úvěr za okamžitě splatný a zároveň vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky v celkové výši 215 616,46 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2021. Společnost I- [právnická osoba] dále postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 4. 2021 odeslaným doporučeně, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co byla pohledávka převedena na žalobkyni, ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění ze dne 21. 4. 2021 vyzván.

6. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nebyla účastníkem uzavřené smlouvy a nezná tak konkrétní okolnosti, které předcházeli uzavření smlouvy a odkázala na vyjádření její právní předchůdkyně. Podle tohoto vyjádření si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala před poskytnutím úvěru informace od žalovaného a tyto následně hodnotila individuálně a porovnávala jeho příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdkyně žalobkyně dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště na území České republiky.

9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 15. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

16. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 17. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích a následně ověřovala příjmy žalovaného z potvrzení o příjmu, žalobkyně však vůbec nezjišťovala podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.

18. Předmětná smlouva o optimální splátce je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši 181 248,11 Kč (vyplacená jistina 220 000 Kč mínus částka 38 751,89 Kč zaplacená žalovaným), která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení od 1. 2. 2022 do zaplacení. Žalovaný se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohl dozvědět až z žaloby, která mu byla soudem doručena dne 31. 1. 2022. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni prodlení žalovaného.

19. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 20 767,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 362,97 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021 kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 238,29 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, úroku ve výši 9,99 % ročně z částky 199 656,20 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 199 656,20 Kč od 16. 2. 2021 do 31. 1. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 18 408,09 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, kdy úspěch měla co do 89,72 %, neúspěch co do 10,28 % a z daného důvodu jí soud přiznal 79,44 % nákladů. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 081 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 27 420 Kč (3 úkony právní služby po 9 140 Kč: příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva k plnění - § 7 bod 6. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 odst. 1 písm. a/, d /cit. vyhlášky), 3 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1 odst. 4 cit. vyhlášky), a DPH ve výši 5 947,20 Kč. Celková výše nákladů řízení činí 42 348,20 Kč a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit 79,44 % těchto nákladů, tj. částku 33 641,41 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

21. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, lhůta pro splnění povinnosti byla proto soudem stanovena delší než zákonná, a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).