9 C 357/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Hrubé, Ph.D. a přísedících Marcely Černé a Jitky Rodové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 722 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 722 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 722 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 626,50 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) dne 23. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neoprávněně vyplacené mzdy za čerpanou dovolenou, krácenou v důsledku neomluveně zmeškaných směn a chybějících hodin, v měsících březen 2021 až červen 2021 včetně odvedeného zdravotního pojištění za dny v uvedených měsících (zdravotní pojištění uhrazeného za žalovaného ve výši 2 052 Kč). Na pohledávku za žalobcem žalobkyně započetla částku 470 Kč z titulu proplacení [anonymizováno]. Žalobkyně zejména uvedla, že dne 19. 7. 2019 uzavřela jakožto zaměstnavatel se žalovaným jakožto zaměstnancem pracovní smlouvu. Pracovní poměr byl ukončen ke dni 24. 6. 2021 z důvodu neomluvených absencí, žalobkyni tak vzniklo právo vůči žalovanému na zaplacení žalované částky. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoli byl žalobkyní k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu, a to na základě zejména níže uvedených listinných důkazů, přičemž důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech: 5. žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne 19. 7. 2019 pracovní smlouvu, na základě které žalovaný vykonával práci na pozici operátora logistiky (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 19. 7. 2019); 6. od 15. 3. 2021 do 24. 6. 2021 žalovaný neomluveně zmeškal 540 hodin, z tohoto důvodu s ním byl ukončen ze strany žalobkyně pracovní poměr, a to ke dni 12. 6. 2021 (prokázáno vyúčtováním mzdy za měsíc květen 2021 a červen 2021, též okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 28. 5. 2021); 7. žalobkyně za žalovaného odvedla zdravotní pojištění z minimální mzdy za dobu neomluvené absence žalovaného, a to v celkové výši 2 052 Kč. Pohledávka žalobkyně v celkové výši 10 192 Kč byla snížena o částku 470 Kč, která měla náležet žalovanému z důvodu proplacení [anonymizováno] (prokázáno z vyúčtování žalobkyně). 8. žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však tuto částku neuhradil (prokázáno upomínkami ze dne 24. 9. 2021 a 8. 10. 2021).

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>10. Podle § 4a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ z. p.“), nesmí být odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.</i> <i>11. Podle § 222 odst. 4 věty první z. p. je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.</i> <i>12. Podle § 331 z. p. vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.</i> 13. Po aplikování citované právní úpravy na zjištěný skutkový stav soud zjistil oprávněnost žalobního návrhu v plném rozsahu. Soud zdůrazňuje zejména tyto rozhodné závěry: 14. mezi účastníky byla platně uzavřena pracovní smlouva, na základě které se žalovaný stal zaměstnancem žalobkyně a vykonával pro ni práci na pozici operátora logistiky. Žalovaný neomluveně zmeškal od 15. 3. 2021 do 24. 6. 2021 celkem 540 hodin, z tohoto důvodu vznikla žalobkyni pohledávka za žalovaným ve výši 8 140 Kč. Na základě uvedeného žalobkyně s žalovaným okamžitě zrušila pracovní poměr ke dni 24. 6. 2021. Za žalovaného byla ovšem žalobkyně povinna odvést zdravotní pojištění z minimální mzdy až do skončení pracovního poměru (§ 5 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění), a to v celkové výši 2 052 Kč. Celková pohledávka žalobkyně vůči žalovanému byla snížena na částku 9 722 Kč, a to po zápočtu nároku žalovaného vůči žalobkyni ve výši 470 Kč z titulu [anonymizováno].

15. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně a žalovanému proto vznikla povinnost podle § 331 zákoníku práce tuto částku žalobkyni nahradit. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku v celkové výši 9 722 Kč, <i>16. Podle § 1968 zák č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 18. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v ani přes výzvu žalobkyně neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle žalované částky také úroky z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, stanoveného ve výzvě před podáním žaloby, do zaplacení. O tomto příslušenství soud rozhodnul též výrokem I tohoto rozsudku, dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, přičemž i v této části žalobnímu návrhu vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 9 722 Kč sestávající ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (pod písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedeného. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) O lhůtě k plnění soudem přiznané částky s úrokem z prodlení, i náhrady nákladů řízení, soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.