9 C 362/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 086,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 989 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 989 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 19 155,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 644,97 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, částky 2 942,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 309,78 Kč od 1. 2. 2022 do 6. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 2 320,78 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 12. 7. 2022 na žalovaném domáhala zaplacení částky 19 155,41 Kč s příslušenstvím z titulu části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené mezi žalobkyní, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným ze dne 18. 4. 2018. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce evidovaného na podúčtu [číslo]. Úvěr čerpaný formou tzv. Komfort čerpání se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč, s roční úrokovou sazbou 25,08 %, s tím, že se žalovaný zavázal hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením, žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného současně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátky v prodlení, ten však na výzvu nereagoval, a proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 27. 12. 2021. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 1. 2022 a dluh žalovaného v celkové výši 20 905,41 Kč sestávající z jistiny ve výši 16 635,72 Kč, úroků ve výši 2 510,44 Kč, pojistného ve výši 599,25 Kč, náhrady nákladů vymáhání ve výši 700 Kč a smluvní pokuty ve výši 460 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Žalovaný po zesplatnění uhradil částku 1 750 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 19 155,41 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 74 746,34 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky z prodlení ve výši podle ustanovení občanského zákoníku a příslušného nařízení vlády z částky 16 644,97 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 931,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 17. 2. 2020, a to přijetím návrhu žalovaného žalobkyní tak, že žalobkyně za žalovaného uhradila částku za zboží odpovídající výši poskytnutého úvěru, žalovaný zboží převzal. Žalobkyně takto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 7 880 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit 33 měsíčními splátkami ve výši 413 Kč, jejich splatnost byla vždy 17. den v kalendářním měsíci, počínaje dnem 17. 3. 2020. Strany si sjednali roční úrokovou sazbu 21,55 % a pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného současně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátky v prodlení, ten však na výzvu nereagoval, a proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 27. 12. 2021. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 1. 2022 a dluh žalovaného v celkové výši 7 581,16 Kč sestávající z jistiny ve výši 5 873,57 Kč, úroků ve výši 621,38 Kč, pojistného ve výši 133 Kč, náhrady nákladů vymáhání ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 189,21 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Žalovaný po zesplatnění uhradil částku 650 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 6 931,16 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky z prodlení ve výši podle ustanovení občanského zákoníku a příslušného nařízení vlády z částky 6 309,78 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 1. 7. 2022.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne 18. 4. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Nedílnou součástí návrhu a smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, produktové podmínky pro revolvingové úvěry a sazebník. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč, a to včetně úroků ve výši 25,08 % ročně a pojištěním ve výši 4,99 % měsíční splátky úvěru do 17. dne v kalendářním měsíci. Pro případ, že nebude poskytnutý úvěr splácen řádně a včas, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky, s jejíž i částečnou úhradou se dostal do prodlení více než 30 dnů, dále náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného dluhu ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Podle úvěrových podmínek byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení povinností žalovaného (prokázáno žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] všeobecnými obchodními podmínkami pro poskytování bankovních produktů a služeb, produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry a sazebníkem pro úvěry). Žalovaný dle výpisu z úvěrového účtu čerpal finanční prostředky v celkové výši 74 746,34 Kč, přičemž splátkami uhradil 76 025 Kč. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný na úvěr nesplácel řádně a včas a opakovaně se dostával do prodlení s úhradou splátek, ke dni 20. 12. 2021 činil jeho dluh částku 20 905,41 Kč, která zahrnovala též úroky z úvěru ve výši 2 510,44 Kč, pojistné ve výši 599,25 Kč, náklady na vymáhání ve výši 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 460 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr čerpaný prostřednictvím úvěrového rámce řádně nehradil, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 27. 12. 2021 od úvěrové smlouvy a ke dni 31. 1. 2022 úvěr zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněné částky v celkové výši 20 906 Kč (prokázáno výpisem pro úvěr [číslo] poslední možností mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 11. 2021 a odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 27. 12. 2021). Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil částku 1 750 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění dne 1. 7. 2022, žalovaný na ni nijak nereagoval, ani ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 1. 7. 2022).

6. Dále žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o klasickém úvěru [číslo] to přijetím návrhu žalovaného žalobkyní tak, že žalobkyně za žalovaného uhradila částku za zboží odpovídající výši poskytnutého úvěru, žalovaný zboží převzal. Nedílnou součástí návrhu a smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, produktové podmínky pro klasické úvěry a sazebník. Žalobkyně takto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 7 880 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit 33 měsíčními splátkami ve výši 413 Kč, jejich splatnost byla vždy 17. den v kalendářním měsíci, počínaje dnem 17. 3. 2020. Strany si sjednali roční úrokovou sazbu 21,55 % a pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného současně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Pro případ, že nebude poskytnutý úvěr splácen řádně a včas, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky, s jejíž i částečnou úhradou se dostal do prodlení více než 30 dnů, dále náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného dluhu ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Podle úvěrových podmínek byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení povinností žalovaného (prokázáno žádostí/smlouvou o klasickém úvěru [číslo] všeobecnými obchodními podmínkami pro poskytování bankovních produktů a služeb, produktovými podmínkami pro klasické úvěry a sazebníkem pro úvěry). Žalovaný dle výpisu z úvěrového účtu splátkami uhradil celkem 3 891 Kč. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný na úvěr nesplácel řádně a včas a opakovaně se dostával do prodlení s úhradou splátek, ke dni 20. 12. 2021 činil jeho dluh částku 7 581,16 Kč, která zahrnovala též úroky z úvěru ve výši 621,38 Kč, pojistné ve výši 133 Kč, náklady na vymáhání ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 189,21 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nehradil, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 27. 12. 2021 od úvěrové smlouvy a ke dni 31. 1. 2022 úvěr zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněné částky v celkové výši 7 582 Kč (prokázáno výpisem pro úvěr [číslo] poslední možností mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 11. 2021 a odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 27. 12. 2021). Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil částku 650 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění dne 1. 7. 2022, žalovaný na ni nijak nereagoval, ani ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 1. 7. 2022).

7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily její zákonnou povinnost dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalovaného – tj. posuzovat, že je skutečně v možnostech žalovaného pohledávku splácet. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru [číslo] uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. a pobírá měsíční čistý příjem ve výši 40 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 64 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 5 000 Kč a má finanční závazky ve výši 9 663 Kč měsíčně. V žádosti o poskytnutí úvěru [číslo] rovněž uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. a pobírá měsíční čistý příjem ve výši 40 000 Kč, celkový příjem domácnosti uvedl ve výši 65 000 Kč, náklady domácnosti ve výši 6 000 Kč a finanční závazky ve výši 15 000 Kč.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěrů došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněná mezi žalobkyní a žalovaným jsou zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.</i> <i>12. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

17. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 18. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si příjmy a výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně.

19. Soud proto s ohledem na shora uvedené posoudil předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelské úvěry, aniž řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částky, které mu byly poskytnuty na základě neplatných smluv (§ 2991 o. z.), a které dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 74 746,34 Kč, žalovaný z této částky uhradil celkem 76 025 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy a vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil více, než mu žalobkyně poskytla, soud výrokem II. rozsudku celý nárok žalobkyně, tj. co do zaplacení částky 19 155,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 644,97 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, zamítl. Dále byla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] poskytnuta částka ve výši 7 880 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 3 891 Kč, na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně obohatil co do částky 3 989 Kč (čerpaných 7 880 Kč – uhrazených 3 891 Kč), a je tak povinen žalobkyni vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky 3 989 Kč, přičemž rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 7. 10. 2022 do zaplacení, tedy ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalovaného. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud výrokem II. rozsudku zbývající část nároku žalobkyně, tj. co do zaplacení částky 2 942,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 309,78 Kč od 1. 2. 2022 do 6. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 2 320,78 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení zamítl 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by příslušela procesně úspěšnějšímu žalovanému, který byl ovšem ve věci nečinný a žádné náklady mu nevznikly. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).