9 C 367/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno , bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 22 495 Kč s příslušenstvím, původně o zaplacení částky 50 143,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 10 % ročně z částky od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručený Okresnímu soudu v , adresa, (dále jen soud) se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem 10% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, i s náhradou nákladů řízení, s poukazem zejména na tyto skutečnosti: žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , (dále jen: právní předchůdkyně žalobkyně) dne , datum, Smlouvu o zápůjčce (dále jen: Smlouva o zápůjčce), přičemž nároky z této Smlouvy o zápůjčce byly na žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět, a to co do nároku nad zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky od , datum, do zaplacení, usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal tvrzený nárok žalobkyně na zaplacení , částka, s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. v případě žalovaného soud jeho souhlas předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen: o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalovaný je státním občanem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání této věci je dána podle čl. 17 až 19 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 18 odst. 2 může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Má-li žalovaný spotřebitel bydliště v České republice, je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Mezinárodní příslušnost českých soudů je proto dána5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav, a to zejména z níže uvedených listinných důkazů:

6. Žalovanému byla dne , datum, poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, . Poplatek za zápůjčku byl sjednán ve výši , částka, , přičemž celková dlužná částka činila , částka, splatná v 18 splátkách po , částka, , poslední splátka byla sjednána ve výši , částka, Sjednaná úroková sazba činila 29,00 % p. a. a RPSN byla uvedena ve výši 127,7 % ročně. (Důkaz: Smlouva o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, )

7. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného v rámci posuzování jeho úvěruschopnosti dotazovala na jeho osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na plný pracovní úvazek jako operátor výroby, a to na základě pracovní smlouvy, přičemž deklaroval čistý měsíční příjem ve výši , částka, . Ve vztahu ke svým závazkům žalovaný uvedl, že nemá žádné další zápůjčky. Žalovaný dále uvedl běžné měsíční výdaje v celkové výši , částka, a deklaroval, že na něj nejsou vázány žádné vyživované osoby. Z listiny rovněž vyplývá, že žalovaný k žádosti předložil pracovní smlouvu a tři výpisy z bankovního účtu. (Důkaz: Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr společnosti , právnická osoba, )

8. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil své zaměstnání u , právnická osoba, . na pozici operátora výroby pracovní smlouvou na dobu určitou a to od , datum, do , datum, . (Důkaz: Pracovní smlouva ze dne , datum, )

9. Žalovaný doložil příjem za měsíc leden roku 2018 ve výši , částka, a za březen roku 2018 ve výši , částka, . (Důkaz: Vyúčtování mzdy)

10. Žalovaný řádně pohledávku ze Smlouvy o zápůjčce nesplácel, naposledy uhradil splátku dne , datum, , k tomuto datu zaplatil z daného titulu celkem , částka, , nesplacená jistina činila , částka, . (Důkaz: Tabulka umoření – výpis k , datum, )

11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne , datum, Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení souboru pohledávek včetně jejich příslušenství, na žalobkyni byla postoupena i pohledávka za žalovaným (Důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Příloha č. , hodnota, ke Smlouvě o postoupení pohledávek, Potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne , datum, );12. Žalovaný byl žalobkyní písemně informován o postoupení pohledávky z titulu Smlouvy o zápůjčce z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve stanovené lhůtě a upozorněn na možnost soudního vymáhání v případě neplnění (Důkaz: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, );13. Žalovaný byl dne , datum, žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve stanovené lhůtě, zároveň byl poučen o tom, že v případě neplnění bude žalobkyně svůj nárok uplatňovat soudní cestou, a byl rovněž opětovně informován o postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, předžalobní výzva byla téhož dne odeslána. (Důkaz: Předžalobní výzva ze dne , datum, , Podací lístek – DopisOnline)

14. Po provedeném dokazování soud shrnuje zjištěný skutkový stav: žalovanému byly dne , datum, poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně finanční prostředky ve výši , částka, , žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru činila ohledně zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze to, že se dotázala žalovaného na jeho osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry, přičemž žalovaným uvedená data zapsala do listiny „Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr společnosti , právnická osoba, , dále si opatřila vyúčtování mzdy za leden a březen roku 2018 a pracovní smlouvu žalovaného na dobu určitou od , datum, do , datum, .

15. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

16. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle ust. § 2390 o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

22. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

31. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

32. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

33. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ).

34. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

35. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, čj. , spisová značka, uvádí: Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Právní věta předmětného rozsudku zní: Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

36. Dle zjištění soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 87), neboť při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nepostupovala s odbornou péčí. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně kriticky hodnotila výdaje žalovaného ani jinak zkoumala jeho majetkové poměry. Ač žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti došlo, nepředložila k tomu potřebné důkazy; předložená zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, ke které následně žalobkyně na výzvu soudu doložila pracovní smlouvu na dobu určitou a 2 výpisy z účtu žalovaného (leden a březen roku 2018) nemohou prokázat řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nikterak nedoložila, že by si právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěru obstarala výpisy z účtů žalovaného, z nichž mohla zjistit strukturu jeho výdajů a konečnou bilanci, nezajímala se ani o doložení nájemní smlouvy, ačkoli žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu. Nezjišťovala též strukturu měsíčních výdajů žalovaného, postačilo jí tvrzení, že jsou ve výši , částka, měsíčně. Dále též nepředložila žádné důkazy ohledně toho, že by prováděla ověření žalovaného v bankovních či nebankovních registrech dlužníků, nedoložila, že by zjišťovala ani jeho exekuce či insolvence. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný. Soud nemohl opomenout ustanovení § 86 a zejména § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění v době sjednávání smlouvy, ve kterém je zakotvena povinnost evidovat doklady k prokázání úvěruschopnosti. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet zápůjčky, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná; k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.

37. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal pouze částku odpovídající bezdůvodnému obohacení, tedy rozdílu mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (, částka, ), a tím, co žalovaný uhradil (, částka, ). Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, (výrok I).

38. Co se týče úroku z prodlení, jež byl žalobkyní požadován, soud nemohl opomenout ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, čj. , spisová značka, , jež byl občanskoprávním kolegiem schválen k publikaci ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, soud uvádí, že jelikož smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná v důsledku porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, použije se zvláštní režim § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nikoli obecná úprava vypořádání bezdůvodného obohacení. Žalobkyni jako poskytovatelce úvěru tak náleží toliko vrácení dosud nesplacené jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného jako spotřebitele. Dokud tato doba nebyla mezi stranami dohodnuta nebo určena soudem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, nemohl se žalovaný dostat do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyni proto nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Pokud by soud nezákonně přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení, popřel by tak zcela úmysl zákonodárce „sankcionovat“ věřitele, neboť tomuto věřiteli by náležely úroky z prodlení nikoliv v zanedbatelné výši, a to od data defacto věřitelem určeným dle jeho vlastní vůle a též dle jeho vůle určenou výši úroku z prodlení (pouze na věřiteli je datum odeslání výzvy k úhradě, věřitel by tak též určil výši úroků z prodlení, která je v různých časových obdobích proměnlivá a může být zcela odlišná, než v době prodlení žalovaného). Ze stejného důvodu nelze přiznat ani jiné smluvně sjednané příslušenství, neboť sankční režim § 87 omezuje nárok poskytovatele výhradně na vrácení nesplacené jistiny. S přihlédnutím k uvedenému proto soud ve zbývající části žalobního návrhu žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět podáním ze dne , datum, , co do částky , částka, představující jistinu, částky , částka, , představující poplatek, částky , částka, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vypočtený do , datum, , částky , částka, představující kapitalizovaný úrok do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úroku ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně současně požádala soud, aby v rozsahu této části řízení částečně zastavil a soud tak usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, učinil. Současně soud v citovaném usnesení rozhodl o soudním poplatku, a to tak, že soudní poplatek se žalobkyni nevrací s odkazem na § 10 odst. 3 a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Ve světle výše uvedeného s ohledem na zpětvzetí zaviněné procesním postupem žalobkyně a s ohledem na rozsah v němž žalobu soud zamítl, spočívá neúspěch žalobkyně ve věci v zastavené části řízení (tj. co do částky , částka, představující jistinu, částky , částka, , představující poplatek, částky , částka, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vypočtený do , datum, , částky , částka, představující kapitalizovaný úrok do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úroku ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení) a co do zamítnutého nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 10 % ročně z částky od , datum, do zaplacení. Úspěch žalobkyně spočívá v povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, , v procentuálním vyjádření 18 %. Úspěšnější byl žalovaný, v procentuálním vyjádření 82 %, kterému však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

40. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného, a s ohledem na předložené listinné důkazy, stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatné smlouvy, osobnosti účastníků – zejména skutečnost, že na rozdíl od žalovaného nebude mít poskytnutí delší lhůty k plnění vážný dopad do majetkových práv žalobkyně, navíc s ohledem na skutečnost, že žalovaný je toho času ve výkonu trestu), a proto soud rozhodl takto.