9 C 371/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 196 031,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 měsíců od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 147 989,58 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 147 989,58 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 48 041,77 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 392,44 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 654,71 Kč, úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 191 333,35 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 191 333,35 Kč od 16. 11. 2021 do 14. 10. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 43 343,77 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 179,48 Kč, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 21. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne 18. 6. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 9,99 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne 30. 9. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2021 na [právnická osoba] a. s., která na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2021 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 191 333,35 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 392,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 654,71 Kč a dlužných poplatků ve výši 4 698 Kč, žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní úroku ve výši 9,99 % ročně z částky ve výši 191 333,35 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 191 333,35 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18. 6. 2019 smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 252 Kč vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 7. 2019. Součástí každé splátky byla i úhrada úroku z úvěru ve výši 9,99 % ročně a poplatky podle smlouvy a ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 18. 6. 2019, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 18. 6. 2019, všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] a ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby účinným od 1. 4. 2019). Žalovaný úvěr ve výši 200 000 Kč vyčerpal jednorázově dne 18. 6. 2019, a to převodem na účet č. [bankovní účet] (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtě za období 1. 1. 2000 do 6. 12. 2021). Čerpané peněžní prostředky však žalovaný včas a řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného z úvěrové smlouvy v souladu s č. l. 12 produktových podmínek ke dni 30. 9. 2021 zesplatnila a dopisem z téhož dne o tom informovala žalovaného a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 203 078,50 Kč (prokázáno produktovými podmínkami pro osobní úvěry [právnická osoba], prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 30. 9. 2021, přehledem podacích čísel).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupila dne 26. 11. 2021 svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], která následně pohledávku za žalovaným postoupila dne 7. 12. 2021 na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2021 a potvrzením úplaty ze dne 8. 12. 2021). O změně v osobě věřitele byl žalovaný písemně informován dopisy ze dne 7. 12. 2021 a ze dne 14. 1. 2022 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 1. 2022 včetně přehledu podacích čísel a seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky). Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 17. 1. 2022 a seznamem odeslaných předžalobních výzev).

7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila totožnost žalovaného (prokázáno kopií občanského průkazu žalovaného). Před uzavření smlouvy o půjčce žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako manuální pracovník u společnosti [právnická osoba], pobírá čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč a jeho výdaje na splátkách jiných úvěrů činí 10 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě/bytě a je vyučen (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo]). Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých jí klientem v návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo]. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila (prokázáno vyjádřením banky, výpisem žalovaného z CBL).

8. Z mimořádného výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný 6 měsíců před uzavřením smlouvy (tj. od ledna 2019 do června 2019) dosahoval měsíčního příjmu v rozmezí od 17 330 Kč do 26 799 Kč a bylo zřejmé, že je na hranici svých finančních možností, když měsíční výdaje značně převyšovaly jeho příjmy ze zaměstnání. Žalovaný hradil splátky jiných úvěrů, které v květnu 2019 a v červnu 2019 činily již více než 11 000 Kč měsíčně (prokázáno mimořádným výpisem z účtu [číslo] / CZK).

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>17. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 22. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si totiž příjmy a výdaje žalovaného blíže nezjišťovala a neověřovala, neboť z obratů na běžném účtu by muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že výdaje žalovaného značně převyšují jeho příjmy a žalovaný nedostatek finančních prostředků řeší novými úvěry. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.

23. Předmětná smlouva o [příjmení] půjčce je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný tak má povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši 147 989,58 Kč (vyplacená jistina 200 000 Kč mínus částka 52 010,42 Kč zaplacená žalovaným), která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala po žalovaném úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení v požadované výši (která nepřesahuje výši zákonnou – viz nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinné ke dni prodlení žalovaného), a to od 15. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaný se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohl dozvědět až z žaloby, která mu byla soudem doručena dne 14. 10. 2022. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení.

24. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 48 041,77 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 6 392,44 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 654,71 Kč, úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 191 333,35 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 8,5 % z částky 191 333,35 Kč od 16. 11. 2021 do 14. 10. 2022 a se zákonným úrokem ve výši 8,5 % z částky 43 343,77 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

25. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do přisouzené částky 147 989,58 Kč a žalovaný byl úspěšný co do částky 48 041,77 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného ve věci činí 75,5 % ku 24,5 %, žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 51 % z celkové výše jejích nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 7 842 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 8 980 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 5 846,4 Kč. Přičemž 51 % z uvedeného činí 21 179,48 Kč.

26. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší, než dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to s přihlédnutím k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. Lhůtu k zaplacení by v tomto případě měl soud stanovit podle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože byl žalovaný ovšem v soudním řízení nečinný, a nebylo tak v možnostech soudu zjistit jeho majetkové možnosti a schopnosti, soud stanovil tříměsíční lhůtu k plnění, kterou považuje vzhledem k výši přiznaných částek za přiměřenou. V této lhůtě, nebude-li v možnostech žalovaného pohledávku uhradit, bude mít žalovaný možnost jednat s žalobkyní ohledně lhůty delší, například i splátkového kalendáře. Delší lhůta než soudem stanovená bude již ovšem závislá na dohodě účastníků.