9 C 374/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 15 985 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 5 985 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 97,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 985 Kč od 22. 9. 2021 do 27. 12. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 985 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 985 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 30. 9. 2020 úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. V rámci tzv. schvalovacího procesu ověřila žalobkyně identitu žalovaného, zda je žalovaný vlastníkem účtu, na který bude úvěr vyplacen a prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný je vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Částku 10 000 Kč zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy. Sjednán byl poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani přes opakované výzvy zasílané prostřednictvím e-mailu a SMS zpráv, žalobkyni proto vznikl v souladu se smlouvou nárok uhrazení na smluvní pokuty, kterou žalobkyně vyúčtovala dne 18. 2. 2021 částkou 500 Kč a dne 4. 12. 2020 částkou 500 Kč, dále žalobkyni vznikl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vyúčtovaných následovně: dne 4. 11. 2020 ve výši 100 Kč, dne 4. 12. 2020 ve výši 100 Kč, dne 4. 1. 2021 ve výši 130 Kč, dne 19. 2. 2021 ve výši 100 Kč a dne 22. 2. 2021 ve výši 130 Kč. Žalobkyně ke dni sepsání žaloby eviduje za žalovaným pohledávku v celkové výši 15 985 Kč, sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku v celkové výši 495 Kč (5 x 99 Kč), poplatků za SMS servis v celkové výši 245 Kč (5 x 49 Kč), úroků v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 560 Kč a smluvních pokut v celkové výši 2 196 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 97,98 Kč od 23. 8. 2021 do 21. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 985 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení žalované částky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně uzavřela dne 30. 9. 2020 s žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách žalobkyně [webová adresa] smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a s roční úrokovou sazbou 49. 20 %, a to 24 splátkami dle splátkového kalendáře. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 13 760 Kč, a nezahrnovala úhrady za doplňkové služby. Strany si dále sjednaly následující doplňkové služby: [anonymizováno] výplata s jednorázovým poplatkem 199 Kč, Bezpečná splátka s poplatkem 99 Kč měsíčně, SMS servis s poplatkem 49 Kč měsíčně a Online platba s poplatkem ve výši 1 % z převáděné finanční částky. Strany si pro případ prodlení se splácením sjednali uhrazení účelně vynaložených nákladů za upomínání ve výši minimálně 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 500 Kč pokud se žalovaný zpozdí se zaplacením splátky s tím, že pokud výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, bude žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši dlužné splátky, dále jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění úvěru ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a dále úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Žalobkyně svůj závazek splnila, když dne 30. 9. 2020 poskytla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku 10 000 Kč, žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádně a včas, a to ani přes výzvy žalobkyně, žalobkyně proto dopisem ze dne 22. 2. 2021 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Ke dni 30. 9. 2020 činila celá dlužná částka žalovaného 16 082.98 Kč a sestávala z jistiny ve výši 10 000 Kč, z úroku z prodlení 97,98 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 495 Kč, poplatku za expresní výplatu 199 Kč, smluvní pokuty 2 196 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za SMS servis 245 Kč, úroku 1 960 Kč a z účelně vynaložených nákladů 560 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 7. 2021, odeslané žalovanému dle podacího archu dne 26. 7. 2021.

5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že způsob, jakým úvěruschopnost prověřila, je dostatečný, neboť právní úprava ani judikatura nestanovuje žádná striktní pravidla, co se týče způsobu, jakým by mělo k ověření údajů dojít. Žalobkyně argumentovala zejména ustanovením čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ Směrnice“), rozsudkem Soudního dvora z 18. 12. 2014, věc C - [číslo], CA [anonymizována dvě slova] proti [jméno] [příjmení]. Žalobkyně dále odkázala na komentář k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně na publikaci Zákon o spotřebitelském úvěru, 1. vydání, 2017, str. [číslo] ([příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]). Žalobkyně pak také odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve Stockholmu ze dne 15. 11. 2018 ve věci [číslo], Úřad pro ochranu spotřebitele proti H & M Hennes & [příjmení] [jméno] [příjmení], obdobně pak na rozsudek Nejvyššího soudu Litevské republiky ve věci A [číslo], dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019 a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 17 Co 152/2019. V neposlední řadě žalobkyně vycházela také z informací poskytnutých jí samotným spotřebitelem, kdy využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků klienta. Žalobkyně před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru vyhodnotila informace získané především z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, [příjmení], [příjmení], ISIR, a další). Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila listiny či neoznačila žádné důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje poskytnuté žalovaným skutečně ověřila, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>14. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinností podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>15. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., a to distančním způsobem za použití elektronických prostředků (§ 1820 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

18. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C - [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila svá tvrzení, nepředložila však důkazy o příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně se tak úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 ZSÚ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

19. K argumentaci rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve Stockholmu, potažmo Nejvyššího soudu Litevské republiky pak soud uvádí, že směrnice je normou teleologickou stanovující cíl, kterého má členský stát dosáhnout a ani při aplikaci Směrnice v režimu plné harmonizace nejsou obecné soudy České republiky vázány rozhodnutími soudů jiných států Evropské unie.

20. S ohledem k výše uvedenému je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit pouze částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatil, a o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Z dokazování soud zjistil, že žalovanému takto byla poskytnuta částka 10 000 Kč, a kterou žalovaný ani zčásti nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 10 000 Kč a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl výrokem I. co do částky 10 000 Kč, přičemž zároveň uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 28. 12. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému.

22. Náhrada nákladů řízení by neměla být přiznána žádnému z účastníků řízení, soud však přihlédl k tomu, že byla žalobkyně částečně úspěšná a žalovaný byl i přes opakované výzvy žalobkyně a následně také soudu naprosto nečinný. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, odpovídající žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku.

23. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem.